Absencia pocitov

Asi hej, ide v podstate o nesúvisiace texty, preto to odlíšenie názvom...radodajka je taká malá paródia na svet "pravdy" ,/ v pôrodných bolestiach /..každopádne vďaka za prečítanie a najmä za reakciu 

pekne, citlive, precitlivele, take veci ma poezia rada, na druhej strane par veci ma tu vyrusuje, napr. tie rychle striedania obrazov, pre moju mysel je to ako techno, stroboskop, prilis rychlo za sebou meniace sa obrazy, ako toto: No poď moja!, namočiť noty, do oblohy, a poprosím, drievkom zahryznúť, radodajka teperivá,takto -roztvoriť ! ... pre mna je to ako buc, buc :) tak nejako to vnimam a potom este aj tie prirovnania mi pridu take, no neviem ake, napr. toto: natiahni si čižmy na  znepokojivé otázky.... ale inak sa mi velmi paci o com pises a ako rozmyslas, je mi to blizke

naučím sa aj riekanky /tak som si povedala/ každopádne dik za iný uhol pohľadu,takto kompletne a celistvo,skôr mi to "vypichne"miesta,kde váham.Ďakujem.

Všchnny jsou na pochopení na první dobrou obtížné, pokud bych byl náhodilým čtenářem, trápil bych se, na druhou stranu čtenář, který poezii hledá, ocení, že je nucen se nevzdát. Nepřehlédnutý je způsob psaní v první osobě j. č. , který texty někdy jakoby mluvící o jiných, ale rozčilující osobu autora, umocňuje.

Vigilita nejvíce nahrává mé potřebě, je v ní ze všech pěti textů nejvíce emoce, která se brání skepsi, byť ji konstatuje. Výtečný obraz jak se svahem, tak zejména s nutkavou, opakovanou potřebou nalézt.

Individualita zakuklenej prizmy je pro mne skoro protiklad prvního textu, ale jen v odhodlání nepoddávat se, když cesta začíná v srdci. Ale vnímám zde i dávku sarkasmu, jako bychom odvozovali úctu k sobě od obdivu jiných. V mém výkladu mi nehraje verš ...lenivá krv..., zjevně proto, že krev vnímám jako silný vykřičník.

Surikata zde narážím na neznalost slovenštiny. Jednak päst - pěst či past, oba pojmy se nabízejí, a pak nevím, co je to radodajka teperivá. Na první pohled působí hodně ironicky, až možná útočně, ale jsem omezen nerozuměním zmíněným pojmům, které mám sklon vnímat jako označení jistého typu lidí.

Trhlina je další básní, která mne hodně oslovila. Plná emocí, rozčarování, ale současně o potřebě vracet se k dnům, které byly šťastné, a když už jednou byly, proč by nemohly být znovu. Tento text, ale vlastně i další, a v tom je jejich přednost, svým jazykem proklamují spíše opak, než ve skutečnosti představují.

Zranitelná krehkosť . zacvakni napovídá, že všech pět textů lze vnímat jako celek, který akcentuje rozporuplnost života a současně pře všechny svahy potřebu mít majáčky, když už si musíme, a v těch textech je dobře, že i umíme připustit, že to prostě je tak navzdory. Poslední verš s netopýrem je nesentimentální, sebereflexní tečkou.

dík,ktorí sa zastavili.

kľúčom je "vizualizácia" polohy netopiera../niekedy je proste všetko takto /..

Inak fakt ďakujem,tieto slová sa čítajú veľmi dobre /cením

to je tak těžký čtení! - ale když najdu společnou řeč ... krása pocitu (jako když složím metrák uhlí a vespod diamantovej prsten, loňská ztráta:)

Nejlíp se nacházím ve slunečnicovym citu a surikatě, avokádo mám tak napůl - musím, ještě dohledat pod slupkou - na netopýra nemám (snad večer :))) ale vracím se, ráda tě čtu (těěěžkýýý)

invenčné nájsť v tom kuchársky recept a silu variť ,to hej

(Připíši. Asi zítra.)

Kuk!