You Ain't Me

díky, kolego ;)

Máš originální nápady, zpracování možná trochu pokulhává (a možná je to opravdu tou zkratkovitostí), ale ne zas tolik.

:-))

Já jsem svoji kopiantku osobně potkala už před třiceti lety. Zrovna očuchávala květy třešní a vypadala neškodně... a teď si teda nejsem jistá, jestli nejsem ona... a kde jsem potom já?

Pobavilo b:-) 

Nějak se v tom textu nemohu zorientovat; snad je to trochu způsobeno jeho cizojazyčným názvem, ale nejpíš je to i moje chyba. Přeju lepší čtenáře.

Jé, díky, jsem rád, že se ta "slepenina" na konci propojila... :-)

Bacha na krysy, jsou všude :)

Jako obyčejně se mi u tebe hodně dobře četlo - nezklamals. O klonech a "dvojnících" se toho už hodně napsalo i natočilo, ale i tak mě tvůj příběh bavil. Nevím, jestli to není vedrem a stárnutím mého mozku, ale trochu jsem měla ze začátku potíže uvědomit si, kdo je kdo. Možná tím řazením - na začátku mluví klon, ale v další části se teprve začne řešit jeho výroba... Každopádně fajn povídka.

Díky za reakci ;-);  s tou zkratkovitostí to možná fakt někdy přeháním... :)

ale jo, četlo se to docela dobře, klidně to mohlo být delší, ta zkratkovitost byla místy až moc... ale zase beru, že je v tomto prostředí je to vlastně ideální délka.

některý obraty mě teda trochu mátly - upadl pod poklop snů třeba... anebo jak se levandulová pěna mísí s krví... hned mi naskočilo, že ta pěna je levandulové barvy, ale tak to asi nebylo myšleno. ale jinak dobrý.

dík... avi PM

ale jistě... :)

Biskupe, mohla bych nominovat povídku do PM?

já si vybavil Ptáky... ;-D

nikdy nevíš... ;-)

brrrr......snad nemám kopianta

to už nevím, je to řada let, co jsem to viděl, anniina poznámka oživila zasutou vzpomínku

A jak se jmenoval? To mi uniklo..

zajímavý, něco podobného jako s jednovaječnými dvojčaty.

Hitchcock měl ten film, kde když člověk usnul, převzala jeho tělo a kontrolu nad ním jeho kopie

Dobře, dobře, příště třeba zas něco delšího, i když poslední dobou jsou to spíš jenom ty miniatury, drží se mě holt jako klíšťata...

Já jen, že kdyby tvé povídky neměly mít čistě zábavný charakter, bylo by dobré mít vychytané všechny podstatné souvislosti, aby nic nebylo "řečeno jen tak"... prostě víc si s nimi pohrát, věnovat se víc stylistice, dialogům apod. Tvůj argument - proč "ruka neuposlechla" je docela logický, jen by tam mohla být v tom smyslu přidaná nějaká věta, kde bys dal čtenáři na vybranou.

Nakonec - i čtení "pro volný čas" může mít vyšší úroveň.

No, to je spíš otevřené... na čtenáři... a bylo to "jeho" tělo; proč ho zradila ruka - možná chyba výroby, ale spíš výčitky, morální dilema..., kde je ta hranice mezi člověkem a strojem/jeho kopií

Košile; barva význam nemá, i když chápu, že to tak třeba na první pohled vypadá, ale je to spíš jen pro jeho charakteristiku, aby bylo jasné, kdo právě mluví, barva je čistě arbitrární... ;-)

Máš dobré nápady, Biskupe.

Z povídky jsem moc nerozuměla tomu, proč kopianta /mimochodem - originální výraz/ náhle "neposlouchala ruka"/ a jestli to bylo jeho polospící/polobdící tělo tam u kopírky. Taky proč měl "plochý" obličej, měla by to asi být dokonalá kopie?

Ještě maličkost - je důležité, jako barvu košile měl ředitel ústavu ten který den? Takové detaily by se daly ještě vychytat. Buď aby měly v povídce význam- anebo pryč...

Jako zábavná povídka je to fajn.

díky za reakci; je to tak, navíc já jinak 3D tiskárnu k ničemu neplatním, leda že bych si vytisknul auto nebo barák...

K čemu jsou ty 3D tiskárny dobré! 

Líbí se mi naprosto věcný styl, a to jak při popisu onoho pisálka, tak při popisu ředitele a pracovníka laboratoře. Horor se odehrává jaksi v pozadí, ale tím spíš vyvolává u čtenáře mrazení. To je podstata hororu, že je popisován jako úplně bšžná, normální situace.

Dík a dík ;-)

No pěknej hičkok! :) Tip a.