[ (Apendix) Pokud chcete na výlet 1.

Po vzoru filmové dokumentátorky Kremenzové přidám ještě závěrečnou část, následnou po závěru.

Zcela zbytnou sice, ale pro mě samu podnětnou.

Nikdo vám neřekne, proč slepé střevo vlastně máme, a pro něž, když se z organismu operativně odstraní, k žádné viditelné újmě nebo změně fungování těla nedojde. Ale co se děje v takové souvislosti neviditelně, a musí se dít, vám nikdo zdůvodněně neřekne.

A přitom apendix určitě není něco navíc.

Třetí povídka je proto zajímavá obdobným principem, když Wes si v její jedné scéně pohraje ještě jinak s onou sebou oblíbenou kulisovostí.

Obecně mu kulisa slouží jako vykrývka podoby partií přirozených exteriérů, jejich změně skrze pohledovost k větší filmovosti.

Takže ve scéně útoku policejních gard na sídlo únosců vidíme na periferii města doplňující kulisu v naprosto přirozeně věrohodné podobě jakéhosi předměstského plotu, ohrady nebo průčelí jakési kůlny.

Když však se kamera dostane jízdou více doleva, objeví rub té prknové kamufláže, ono cosi jako prostor nebo svět za tou kulisou.

Jež však je opět věrohodný a k filmování vizuálně vhodný – neboť opět vyspraven dílčími kulisami.

Buď jak buď, jedná se teď o rub téhož namísto původního líce.

A celý tento přelud korunuje gagem jakýsi skloněný policista, který jakousi škvírou v kulise pozoruje z vlastně neexistujícího rubu prostor věrohodnosti dění se před lícem.

Před zrcadlem, za zrcadlem, může každý stát…

Zdejší mnou oslovení odborníci i odbornička mi na moje dotazy samozřejmě neodpověděli, nejsem však na nich závislá.

A potěšil mě naopak vzkaz jednoho takového toho coby jedinečné výjimky ze zdejšího davu, kterého jsem vůbec neoslovovala, ale kterýsi můj vzkaz se k němu za kulisy přítomnosti dostal a stál mu za e-mail před zrcadlo nazpátek.

„Napirátil a shlédl jsem jsem Tebou doporučenou perlu - Wes Anderson 2020 - THE FRENCH DICPATCH.

Fskutku skvost. Tolik nápadů nacpaných do jednoho filmu se jen tak nevidí. Tak vycizelované obrazy - jednotlivé záběry by mohly viset na stěnách jako umělecká díla. Tolik rychlých fórů, že jsem měl nutkání zpomalit promítání, abych ti všechno pobral. A různé odkazy a nápisy v pozadí - nádhera.

Sebekriticky přiznávám, že jsem ještě neviděl předchozí slavné opusy Život pod vodou, Grandhotel Budapest (Detailem pro fajnšmekry je skutečnost, že každá éra byla natáčena v jiném poměru stran: 1.85:1 pro přítomnost, 2.35:1 pro 60. léta, akademický formát pro 30. léta.) ani Psí ostrov. Nutno doplnit.“

Přeložila jsem si 200 stránek recenzí Francouzské depeše – v žádné ony 3 (!!!) použité formáty v nich nebyly zmíněny…

Pouze dva – only two. – – – Jak ale lze parafrázovat na pláži nacházející se pod dlažebními kostkami podle melodie známé z repertoáru Elvise Presleyho.

„Začalo to jako prázdniny...“

„Dobrý den a děkuji za postřeh k Díře u Hanušovice.Ano ,víra je v tomto filmu na vymření,včetně stavu kostela,počtu farníků...atd.nadějí je každý kdo zůstane a bude tenhle kraj pokládat za domov.Vámi zmíněný oltář jsme nechtěli příliš akcentovat,a ani jedna z posledních pamětnic "časů víry" tak nečiní...ten oltář je odsouzený k zapomenutí...tím větší mám radost,že si ho někdo všimnul. Věřte ,že i my jsme jeho důležitost zaznamenali ...hezký den mk“

Zaznamenali, pokud vůbec – ale nezveřejnili.

Počesku kecy.

A s takovou proto Wese Andersona výdobytky nikdy nedoženou – – – natož aby předehnali.

Budou pouze mnohá další desetiletí jenom klopýtat.

Za kulisím filmu.