Domácí záležitosti III

Gregor je znalec vážné hudby, a nebo se za něj alespoň považuje. Hudbu nestahuje na počítači, ale kupuje si cédéčka a neustále si je pouští.

„Musím si to přece pořádně naposlouchat.“

Leží na kanapi zahalený do kostkované deky, přes obličej má přehozené noviny a rukama diriguje. Přiškrceným hlasem notuje melodii a poškubává nohama pod přikrývkou.

„His yoke is easy, and His burden is light,“ piští přerývaně se sborem v Mesiáši.

V Händelově oratoriu se zpívá, že některé jho prý netlačí, ale náš každý den začíná brzy, vstáváme ještě za tmy a máme špatnou náladu. Je zapotřebí vypravit Beníka do školky a modlit se, aby náhodou nekašlal nebo jinak neonemocněl, protože by ho doma neměl kdo hlídat. Pokud taková situace nastane, Beník snáší nemoci statečně. Leží v posteli a podobně jako jeho otec na mne upírá velké hnědé oči. A stejně jako on, chce, abych mu něco vyprávěla. Často také simuluje, protože je raději doma než ve školce. Předstírat nemoc pro něho vždycky znamenalo „americký den“, a to pak běhá v pyžamu po bytě od rána do večera. Gregor chodí domů pozdě a má svých starostí dost, a proto pak jen mlčky sedává u okna a pozoruje tramvaje. Sedí, kouří, a „naposlouchává“ cédéčka. Někdy se za mnou zastaví.

„Máme jídlo?“