V zemi ptačího ducha

Oheň hoří v zemi ptačího ducha

Z mých kostí se kouří

Musím tam jít

(Robert Holdstock)

 

Musím se dnes konečně vzbudit v hávu z pavučin

s vlasy plnými jitrocele

po dlouhém těžkém snu, v němž jsem se házela a převracela

 

S pařáty vran místo lakovaných nehtů

omrzlé bobule v keřích v říši lorda Ptáka

v černém přehozu ušitém z krkavčích per

 

Mé kosti jsou vybělené lebky malých zvířat

co zdobí kůly plotu lesní zahrady,

uprostřed stojí obrovský ptačí totem.

Obrysy pravěké chýše vypletlo ostružiní

střechu má z větvoví a seschlých křídel vran.

 

Teď se z ní vynoří, vysoký s nahým penisem

rytá žebra v účesu, masku se zobákem na tváři

nahé nohy pokreslené stékající špínou

pařáty vran místo drobných nehtů na nohou

 

V hávu z pavučin a s vlasy plnými jitrocele

vnikne do mě na černé, mrazem popálené trávě

pak teprve jeho maska konečně spadne

divé černé lokny se rozlijou po ramenou.

 

nevím, proč v neklidných snech tak spěchám do jeho náručí

ale vím, že má duše po něm křičí hlasem krkavčího hejna

vím, že můj oheň hoří v zemi ptačího ducha.

 

Vstoupím k němu branou spánku – nebo zkamením

vstoupím tam, než zahynu v měkkosti koberců a vína

protože můj oheň stále hoří v zemi ptačího ducha

z mých kostí se kouří

 

musím tam jít

---