Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 463 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Gybridnaja vojna
datum / id17.05.2022 / 531871Vytisknout |
autorProsecký
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno280x
počet tipů15
v oblíbených0x
Prolog

Toljův hlas se rozléhal po celém (jediném) nástupišti v Schaanu. Kdybych to předtím neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že do sebe před malou chvilkou obrátil čtrnáct velkých stakanů doppelkornu ...  

Gybridnaja vojna

To podplukovník Anatolij Mirošničenko, navzdory svému příjmení Rus a ne Ukrajinec zpíval:

Vstavaj, strana ogromnaja,    Povstaň, obrovská země,
Vstavaj na smertnyj boj!        povstaň na smrtelný boj!
S fašistskoj siloj ťomnoju,      S fašistickou temnou silou,
S prokljatoju ordoj.                 s prokletou hordou.

Pusť jarosť blagorodnaja
Vskipajet, kak volna!
Iďot vojna narodnaja,
Svjaščennaja vojna!

Když se rychlík RJX 367 rozjel směr rakouský Feldkirch (a dále Wien Hauptbahnhof), podplukovníkův hlas postupně slábl a my na nástupišti jsme si uvědomili, že právě šťastně skončila hybridní válka. Ale nemuselo to tak dopadnout! 

Lichtenštejnsko, Vaduz o den dříve: Seděl jsem jako hromádka neštěstí v hospodě Gaflei Stuba s jediným svým majetkem - ruksakem - u nohou. Právě jsem ztratil práci jako pomocný montér regálů a nevěděl jsem, kde přespím. Blížila se zavíračka a hospodský Furx po mně nedůvěřivě šilhal svým jediným okem. Kde by mě v tu chvíli napadlo, že mě zachrání mé gymnaziální znalosti ruštiny?

Zrovna když Furx provokativně zvedal židle na stoly, rozrazila hlavní vchod mohutná postava s vojenským kabátcem 10. desantního batalionu ozbrojených sil Ruské federace:

"Zdavajtěs, fašisty!" namířil podplukovník Mirošničenko na mě a na Furxe samopal a hrozivě zarachotil uzávěrem.

"Što ty chočeš, durak?" vyklouzlo mi a hned jsem si uvědomil, že mě během vteřiny může zastřelit. Mirošničenko se ale usmál:

"Ty slavjanskyj brat?"

"Da," přisvědčil jsem a byla to i z 37,5% pravda. Oči se mu zamlžily dojetím, když si uvědomil naši slovanskou vzájemnost. Poplácal mě po rameni, napřáhl ke mně pravici a při medvědím stisku se představil:

"Anatolij Sergejevič Mirošničenko, komandujuščij 10. desantnovo bataliona," a mávl ke vchodu. Dovnitř vešlo 9 nemytých a potrhaných vojáků. 

"Za nás bylo v batalionu 300 lidí," podivil jsem se.

"Ničego! Ostatní utekli k fašistam v Austrii a v Germanii. Nám takových slabochů netřeba. Však my jich najděm i rozstreljajem!" mávl rukou Anatolij a už kýval na Furxe, ať nosí na stůl. Hospodský přerušil skládání židlí a o zavíračce se před podplukovníkem ani nezmínil. Dva vojenští otrhanci se postavili na stráž u dveří a zbývající si posedali kolem nás a spokojeně se nalévali žitnou i rumem z Furxových zásob. Ten už si psal útratu do počítače a přemýšlel, jaké doklady bude muset předložit vládě lichtenštejnského knížectví, aby dostal náhradu. . 

"Co vás přivádí, Toljo?" osmělil jsem se.

"My, samaja balšaja strana mira. jsme největší zemí světa. Naša armia samaja silnaja v mire. Naše armáda je nejsilnější ve světě. Je otázkou cti, abychom bojovali se zemí, která je také nejlepší. Tak jsme přijeli do Lichtenštejna, do nejbohatší země ve světě. Vypráskáme fašisty a osvobodíme nevolníky. Popijeme nemnožko a vyrazíme dobýt hrad."

Když přinesl Furx další rundu panáků, nenápadně jsem mu sanktgallenským dialektem prozradil záměry 10. desantního praporu. Vlasteneckého výčepního nejprve téměř přepadly mdloby při představě, že by ta banda špinavců vpadla na posvátnou půdu knížecího sídla. Vzápětí jej ale ovládla duchapřítmnost a pod záminkou hovoru s nočním dodavatelem knížete mobilem varoval.

Když jsem odešel na záchod, přitočil se Furx ke mně:

"Kníže se ptá, jestli bysme jim nemohli dát ňáký peníze a vypakovat je?"

"Zkusím to," rozhodl jsem se feudálnímu státu pomoci. Po návratu jsem poplácal Anatolije po zádech a rychle spočítal, že před ním na stole stojí už deset prázdných štamprlí:

"Anatolij, ty dobryj čelověk. Nezabíjej kňjaza. Jesť u tebja rebjonok?"

"Da. Četyrjoch."

"Dostaneš 1000 franků a pračku."

"Kakuju mašinu?"

"Siemens. Fašistskuju."

"Dvě tysjači frankov," zkusil Anatolij smlouvat

"Charašo," slíbil jsem, aniž bych k tomu byl pověřen, že dostanou dva tisíce franků. Myslel jsem, že za záchranu před desátým batalionem těch 20.000 franků stojí. 

Furx to začal vyřizovat s vládními místy. Problém byl s těmi pračkami. Vzbudili majitele prodejny elektrospotřebičů Gmeinera. Kníže ale po něm chtěl za odběr deseti kusů množstevní slevu 25%. Až ke stolu, kde jsem vysedával s podplukovníkem, jsem slyšel rozčilený hlas knížete Aloise von Liechtenstein, když konferoval naráz s Furxem i Gmeinerem:

"Gmeinere, je tvoje vlastenecká povinnost přispět k záchraně domoviny. 8% je málo."

Do toho se přidal Furx:

"Franzl, ty syčáku, sušička, cos nám prodal předloni už byla dvakrát v opravě. Já tady nasazuju krk a každou chvíli mě můžou ty bolševici zastřelit a ty se hádáš o pár procent?"

Nakonec se shodli na slevě 17.%. Anatoliji jsem sdělil, že problémem je, že potrvá nějakou dobu, než pračky dovezou. Mávl rukou a pokynul nešťastnému Furxovi, ať donese další rundu. 

Asi ve dvě v noci se objevil ve dveřích světlovlasý mužík s pihami ve tvářích, jasně modrýma očima a v drahém obleku. Hrnul se k Mirošničenkovi:

"Já Vsevolod Jurjejič Buňačev. Jsem největším majitelem půdy v lichtenštejnském Triesenu. Mám čtyřista hektarů. Poď, vyhlásíme Lichtenštejnskou lidovou republiku."

"Chorošo," souhlasil podplukovník, "nejprve popijeme. Do rána obsadíme tvoji děrevňu, ale musíme mít prapor."

Buňačev sice nepokládal prapor za takovou nezbytnost, ale armádě se neodporuje. Mirošničenko nechal zavolat Furxovu ženu a přikázal jí:

"Vazmi zástavu Lichtenštejna a přišij na ni zlatou hvězdu. Ponimaješ?"

Pro Furxovou to sice bylo stejné, jako kdyby na ni mluvil Číňan, ale naštěstí jsem tam byl já, středoevropský jazykový polyglot (s výjimkou maďarštiny). Povzdechla, donesla si světlou režnou niť a žluté Furxovy spodky a jala se z nich vystřihovat hvězdu pracujícího lidu. 

Když byla hotová vlajka Lichtenštejnské lidové republiky, vypadala trochu jako vlajka Angoly. To už svítalo a Gmeiner dovezl i těch deset praček. 10. desantnyj batalion se začal i s kořistí a s penězi naloďovat do přistavených dodávek Liechtensteinische Post, aby je odvezli na nádraží.

Buňačev se bouřil:

"Toljo, slíbil jsi, že obsadíte Triesen a vyhlásíte Lichtenštejnskou lidovou ..."

"Sevo," zkroušeně se na něho podíval podplukovník, "policia tam jesť?"

"Da, ale jen dva strejci."

"U nich vooružije? Zbraně?"

"Pistole."

"Posmotri, podívej se, Sevo," nátahl podplukovník závěr svého samopalu a ukázal mu nábojovou komoru. Byla prázdná. 

"U nás nět patron. My prodali v Germanii," prozradil  Mirošničenko krutou pravdu o bojeschopnosti své jednotky. A Buňačev svého slovanského bratra objal s vědomím, že vyhlášení Lichtenštejnské lidové republiky se musí odložit do příští denacifikační akce ozbrojených sil Ruské federace. 

  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.06.2022 20:35:461 tipů dát kritice tipLuzz

jako jo. vlastně docela dobrý, i když ne úplně typ textů, co bych vyhledávala... vlastně když se zamění jména a národy, tak se to dá aplikovat kdekoliv... jsem si zrovna vzpomněla: "Las Malvinas son argentinas!"

24.06.2022 12:21:40dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Slovo doppelkorn si sice musím najít ve slovníku, ale dál se při čtení celkem bavím. Zároveň však musím přiznat, že postrádám jakýkoli smysl -- což, jak ale předpokládám, bylo i autorovým záměrem. Za ten náhled na bojovníky "samoj bolšoj storony" ovšem zaslouží Tip

23.06.2022 23:14:46dát kritice tipNorsko

Jsi už dávno mrtvej muž. V zákulisí zápasící s kokardami

23.06.2022 23:10:38dát kritice tipNorsko

Nikdy se nenaučíš bojovat. Taková vyšší dívčí

23.06.2022 20:36:00dát kritice tipProsecký

Pouč mě, Norsko!

23.06.2022 14:58:25dát kritice tipNorsko

Ty hybridní válko, absolutně nevíš, kdo je a kde stojí tvůj nepřítel. Násaď bayraktary a pohledni do jeho úlů

 

 

 

23.06.2022 14:20:57dát kritice tipProsecký

Díky, Janino.

23.06.2022 12:32:01dát kritice tipJanina6

Bezva. Ty ať vymyslíš cokoli, dokážeš to vždycky podat tak "historicky věrně"... :-)

06.06.2022 12:55:14dát kritice tipProsecký

Majaksi, máš pravdu, že u té závorky by mohlo jít o exhibicvionisickou přebytečnou informaci, ale už  to tak nechám.

06.06.2022 12:54:26dát kritice tipProsecký

Vrátím se k tobě, Promethee, ještě jednou: Co by kdyby neplatí. V květnu 1945 mého dědu zmlátili rudé gardisté a babičku se pokusil znásilnit ruský voják, velitel mu v tom zabránil, a tak alespoň ze vzteku vystřelil ve chlévě do stropu.

01.06.2022 16:25:05dát kritice tipMajaks

Jak me normalne humorne texty nebavi, tak tenhle byl super.

Pidipoznamka: Smazal bych tu zavorku s madarstinou.

01.06.2022 16:07:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky...

01.06.2022 14:07:34dát kritice tipProsecký

Ahoj, Ireno, budu velmi rád, když ji nominuješ. Sice je taková plytká, ale rád se klání zúčastním.

01.06.2022 07:18:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ahoj. Mohla bych povídku nominovat do PM?

18.05.2022 10:44:21dát kritice tipMerxanta

gdyby to bylo tak snadné - ale jo, humor léčí ;)

18.05.2022 10:38:57dát kritice tipKvětoň Zahájský

Škoda, že se jim to nepovedlo. Snad příště.

17.05.2022 18:52:18dát kritice tipProsecký

Díval jsem se ze zvědavosti na tvůj profil, ale nenašel jsem tam nic bližšího. Podle použití "h" ve slově alegorie hádám, že jsi z Chodska a tam to mám z Opavy daleko. Snad až pojedu na Sudetoněmecký den.

17.05.2022 17:07:31dát kritice tipOdpoutaný Prométheus

Nojo, já úplně zapomněl, že vona je to tudleta "halegórie". BTW nechystáš se taky dneska nebo zítra do hospody? Jedno do které, nám je to taky jedno - buď se tam potkáme, nebo ne. Promyšlené jsou všechny možnosti - jako v šachu...

17.05.2022 16:33:01dát kritice tipProsecký

Zdravím tě, Promethee, máš pravdu, že jsem vulgární materialista, ale nevšiml jsem si, že by Germáni byli nějak módní. Navíc hovoříme o Lichtenštejnsku a nesnažil jsem se knížectví nijak šetřit. 

17.05.2022 16:06:48dát kritice tipOdpoutaný Prométheus

Kdo se směje naposled, ten se směje poslední. Napoleon ani Hitler to nebyl. Kdyby druhou světovou války vyhráli dnes tolik módní germáni, autor tohoto poměrně vulgárně posměvačného "dílka" by dnes neexistoval. Jsem také pobaven, ale z jiného důvodu, než annnie.

Tak už to na divadle chodí - někdo se směje textu frašky, někdo samotným hercům. Hlavně, že je veselo, ne?

17.05.2022 15:34:19dát kritice tipannnie

:) :) :) Velmi pěkné!!! Jsem pobavena. Díky.

17.05.2022 14:21:44dát kritice tipEvženie Brambůrková

Vtipné a dobře čtivé, ostatně jako vždy.  Nelze nesrovnávat se současností.

17.05.2022 13:41:19dát kritice tiplastgasp

Richarde, vulgo Přemysle, především dodatečně vše nejlepší k svátku. Oceňuji tvé široké znalosti a úsilí věnované této práci. Její aktuálnost vyniká v porovnání s událostmi probíhajícími v rámci putinovské speciální operace. Dialogy jsou výstižné a vtipné, děj má spád v širším kontextu země vzdálené ještě dál na západ, než je hranice Schengenu.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor