Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stanislav Biler – Destrukce

17. 05. 2022
12
16
739
Autor
Fruhling

 

Nebudu lhát, moc nečtu. Náročné eposy modernistické literatury jsem vyměnil za laškovná videa roztomilých kočiček a pejsáčků. Paradoxně to byl pes z youtube, který mě ke čtení vrátil. Jmenuje se Maruna a společně se svým páníčkem Stanislavem Bilerem točí vtipná a optimistická videa o stavu České republiky. Videoseriál se jmenuje Všichni tady umřeme. Stanislav Biler je ale rovněž i spisovatel, shodou okolností držitel letošní Magnesii Litery (asi má rád minerálku). Název románu, za který cenu získal, zní neméně optimisticky: Destrukce.

 

Počátek příběhu však vypadá nadějně. Mladý učitel opouští město, a vydává se učit na typickou vesnici, kde je, ehm, „svět ještě v pořádku“. Kde dvě a dvě jsou čtyři, po zimě přichází jaro a muž souloží se ženou. Po příjezdu se seznamuje se Starostou, který mu nabídne bydlení, s dětmi ve škole, které hledají silnou oporu, s Továrnou, v níž pracuje většina obyvatel vesnice, a s panenskou okolní krajinou. Brzy však idylický obraz venkova dostává povážlivé trhliny: dům se rozpadá, o Továrně nikdo neví, co vyrábí, v krajině zoufale chybí voda, a on sám nedokáže odpovědět na nejzákladnější otázky svých žáků. Jak tedy může vůbec někoho učit?

 

Učitelovo hledání jistoty je provázeno existenciálním klopýtáním. Jaký má jeho práce smysl, co se od něj očekává a kdo mu dokáže poradit? Každá taková otázka končí doslovným zaškobrtnutím a zřícením se k zemi. Pevná půda pod nohama teprve přichází, když odvrátí pohled od svého já a začne pozorovat své okolí. Starostu, který celý den myje auto, kolegyni známkující podle horoskopu, sucho, které mění krajinu na prach. S hrůzou si uvědomuje, že vesnická spořádanost je pouhá iluze, za kterou se skrývá blížící se katastrofa.

 

Introvertní výpověď se postupně otevírá do satirické frašky plné marnosti. Hlavní hrdina půl dne přenáší staré cihly tam a druhou polovinu dne zase zpátky. Myslivec, který provádí děti lesem, barvitě popisuje vlahé lesy plné zvěře, ačkoliv jediné zvíře mezi smrkovými souškami je srnka se vzteklinou, kterou musí vzápětí utratit. Postavy se převrátí do svých institucionálních archetypů a omezený časoprostorový rámec české vesnice se stává podobenstvím do sebe zahleděné společnosti. Tento ověřený způsob nenápadně odkazuje ke kritickým filmů československé nové vlny, která s vesnicí pracovala obdobným způsobem. Biler je však fraškovitější, zkratkovitější a schází mu nenápadná subversivní lyričnost filmových klasiků. Důsledná schematizace se stává předvídatelnou a v závěru knihy se začíná mírně opakovat. První učitelovo klopýtnutí na zmrzlém poli slouží jako zpřítomnění, druhé jako pád do existenciální prázdnoty, ale to dvacáté je už jenom mechanický a funkční prostředek, který posouvá příběh k očekávanému konci. Ani závěrečný tarantinovský twist nedokáže zastřít chladnou příběhovou kalkulaci.

 

Účelnost se propisuje rovněž do jazyku. Biler používá krátké, úsečné věty, které sice nedávají prostor k chybě, ale ani k poetickému prozření. Přes občasné záblesky básnickosti při popisech krajiny a vesmíru je jazyk především funkční. Vzhledem k žánru to sice nevadí, ale přesto (nebo právě proto) se nelze ubránit podezření, že cesta, kterou se Biler vydal, je až příliš bezpečná. Jazyková síla se naopak ukazuje v přesném využívání frází, kterými postavy hájí svou existenci. Od Starosty po Ředitele továrny se dočkáme slovních ornamentů o přismahlých flákačích, o nutné úctě a o pracovitosti, které zní nepříjemně současně a skvěle by zapadly do mentálního světa současného českého maloměšťáka.

 

Na závěr se vraťme k názvu knihy. Od počátku je jasné, že destrukce je jediným možným způsobem, jak skončí každý ustrašený a pustý svět bez špetky odvahy a fantazie. Avšak je to také jediná možnost, jak vystavět svět znovu a lépe. Je tak třeba dobře vědět kdy a kam do bortící struktury kopnout, aby nás nezasypala a všechny díly dopadly tam, kam chceme. A toto Bilerovo anarchistické poselství je při pohledu na nadcházející suché letní dny nečekaně osvěžující.

 

autor: Stanislav Biler / vydáno: 2022 / nakladatelství: Druhé Město


16 názorů

reka
10. 08. 2022
Dát tip Fruhling

Právě jsem dočetl a dost s recenzí souhlasím, jen bych byl ještě o něco kritičtější. Začátek celkem funguje, ale dost brzo to začne působit dost schematicky a účelově. A závěr v té tezovitosti a sloganovitosti už mě přímo iritoval. Někde jsem četl rozhovor s autorem, kde psal, že ještě nějakých sto stránek před koncem nevěděl, jak to dopadne, a počítal, že hrdina umře. Ta bezradnost, jak to ukončit, je tam dost vidět.

Promluvy pana ředitele továrny a starosty v té fraškovitosti ovšem fungovaly dobře.


Silene
18. 05. 2022
Dát tip

cit. ušklebačná fraška!

(. super)

metafora (nekopala bych)


Fruhling
18. 05. 2022
Dát tip

Hele, tak jsem do toho závěru doplnil metaforu, která vrhá naprosto nové světlo na mé jedinečné intelektuální pohyby. 

Silene, na Intimní Osvětlení jsem při psaní recenze myslel hodně právě díky tomu časoprostorovému rámci a očividné metaforičnosti. Biler je však mnohem víc ušklebačná fraška a úplně tam chybí taková ta zvláštní poetičnost, která byla u Passera a díky níž mi ten film zůstal v hlavě. Jsem hrozně rád, žes ho zmínila a díky za čtení.


Silene
18. 05. 2022
Dát tip Fruhling

Přiznávám se, že znám jen Všechny, nejprve jsem se dobře bavila, následně mě jeden díl dost... odradil. Asi to psovi moc neslušelo. 

Recenze mi připadne výtečně gradovaná, typický Fr., vtip a šmrnc (za což nic nechci); nad anarchičností rovněž urputně dumám: není kniha třeba spíš... dystopická? 

Princip verbální výstavby (opakovačky) takhle na dálku připomíná Fuchsovy Myši N. M. (Jistotně jsem mistrem bláhových a nepřesných přirovnání.) Předložené výjevy potom cosi mezi Venkovským učitelem a tušenou absurditou ve stylu Passerova Intimního osvětlení; leč popravdě vůbec nevím.


Fruhling
18. 05. 2022
Dát tip

Nazdar, nečetl, ale děkuji za doporučení.

Destrukci jsem koupil na hlavním nádraží cca 14 dni zpatky. Bylo ji tam plne palety.


reka
18. 05. 2022
Dát tip

Díky za recenzi. Na knihu se chystám, ale když jsem byl před pár týdny v ČR, tak jsem ji nemohl sehnat (efekt litery?), a jako eknihu ji nechtějí vydat.

Zatím jsem na ni ovšem zahlídl jen víceméně rozpačité recenze, podobně jako je takhle. Takže vlastně nevím.

Četl jsi Kontinuitu parku od Šestáka? Tím tématem mi to přijde podobné, ale Kontinuita parku měla právě výbornou, hodně silnou stylizaci.


Gora
17. 05. 2022
Dát tip

Díky za tvé postřehy, Fruhlingu! Zajímavě a vtipně napsaná recenze.

Pevná půda pod nohami teprve přichází, - pod nohama


Fruhling
17. 05. 2022
Dát tip

Smazal jsem to bytostně a ještě ten závěr trochu promyslím. Díky.


Fruhling
17. 05. 2022
Dát tip

"jako rozhorcene presvedceni, ze vsichni delaj vsechno blbe a pritom by stacilo jezdit vic na kole a bude dobre?"

Ano

Pak je tam nějaké ta destrukce stávajícího řádu, což asi bude ten anarchismus


yss
17. 05. 2022
Dát tip

Ospravedlňujem sa, nahodili mi automaticky stránku v slovenčine...no zaujímavé to bolo 


Luzz
17. 05. 2022
Dát tip

tak... je to dobře a inteligentně sepsaný.


Fruhling
17. 05. 2022
Dát tip

To byla rychlost, díky :)


Luzz
17. 05. 2022
Dát tip

fajn recenze, dík


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru