Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 463 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Stanislav Biler – Destrukce
datum / id17.05.2022 / 531873Vytisknout |
autorFruhling
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)Další dílo autora
zobrazeno271x
počet tipů12
v oblíbených0x
Stanislav Biler – Destrukce

 

Nebudu lhát, moc nečtu. Náročné eposy modernistické literatury jsem vyměnil za laškovná videa roztomilých kočiček a pejsáčků. Paradoxně to byl pes z youtube, který mě ke čtení vrátil. Jmenuje se Maruna a společně se svým páníčkem Stanislavem Bilerem točí vtipná a optimistická videa o stavu České republiky. Videoseriál se jmenuje Všichni tady umřeme. Stanislav Biler je ale rovněž i spisovatel, shodou okolností držitel letošní Magnesii Litery (asi má rád minerálku). Název románu, za který cenu získal, zní neméně optimisticky: Destrukce.

 

Počátek příběhu však vypadá nadějně. Mladý učitel opouští město, a vydává se učit na typickou vesnici, kde je, ehm, „svět ještě v pořádku“. Kde dvě a dvě jsou čtyři, po zimě přichází jaro a muž souloží se ženou. Po příjezdu se seznamuje se Starostou, který mu nabídne bydlení, s dětmi ve škole, které hledají silnou oporu, s Továrnou, v níž pracuje většina obyvatel vesnice, a s panenskou okolní krajinou. Brzy však idylický obraz venkova dostává povážlivé trhliny: dům se rozpadá, o Továrně nikdo neví, co vyrábí, v krajině zoufale chybí voda, a on sám nedokáže odpovědět na nejzákladnější otázky svých žáků. Jak tedy může vůbec někoho učit?

 

Učitelovo hledání jistoty je provázeno existenciálním klopýtáním. Jaký má jeho práce smysl, co se od něj očekává a kdo mu dokáže poradit? Každá taková otázka končí doslovným zaškobrtnutím a zřícením se k zemi. Pevná půda pod nohama teprve přichází, když odvrátí pohled od svého já a začne pozorovat své okolí. Starostu, který celý den myje auto, kolegyni známkující podle horoskopu, sucho, které mění krajinu na prach. S hrůzou si uvědomuje, že vesnická spořádanost je pouhá iluze, za kterou se skrývá blížící se katastrofa.

 

Introvertní výpověď se postupně otevírá do satirické frašky plné marnosti. Hlavní hrdina půl dne přenáší staré cihly tam a druhou polovinu dne zase zpátky. Myslivec, který provádí děti lesem, barvitě popisuje vlahé lesy plné zvěře, ačkoliv jediné zvíře mezi smrkovými souškami je srnka se vzteklinou, kterou musí vzápětí utratit. Postavy se převrátí do svých institucionálních archetypů a omezený časoprostorový rámec české vesnice se stává podobenstvím do sebe zahleděné společnosti. Tento ověřený způsob nenápadně odkazuje ke kritickým filmů československé nové vlny, která s vesnicí pracovala obdobným způsobem. Biler je však fraškovitější, zkratkovitější a schází mu nenápadná subversivní lyričnost filmových klasiků. Důsledná schematizace se stává předvídatelnou a v závěru knihy se začíná mírně opakovat. První učitelovo klopýtnutí na zmrzlém poli slouží jako zpřítomnění, druhé jako pád do existenciální prázdnoty, ale to dvacáté je už jenom mechanický a funkční prostředek, který posouvá příběh k očekávanému konci. Ani závěrečný tarantinovský twist nedokáže zastřít chladnou příběhovou kalkulaci.

 

Účelnost se propisuje rovněž do jazyku. Biler používá krátké, úsečné věty, které sice nedávají prostor k chybě, ale ani k poetickému prozření. Přes občasné záblesky básnickosti při popisech krajiny a vesmíru je jazyk především funkční. Vzhledem k žánru to sice nevadí, ale přesto (nebo právě proto) se nelze ubránit podezření, že cesta, kterou se Biler vydal, je až příliš bezpečná. Jazyková síla se naopak ukazuje v přesném využívání frází, kterými postavy hájí svou existenci. Od Starosty po Ředitele továrny se dočkáme slovních ornamentů o přismahlých flákačích, o nutné úctě a o pracovitosti, které zní nepříjemně současně a skvěle by zapadly do mentálního světa současného českého maloměšťáka.

 

Na závěr se vraťme k názvu knihy. Od počátku je jasné, že destrukce je jediným možným způsobem, jak skončí každý ustrašený a pustý svět bez špetky odvahy a fantazie. Avšak je to také jediná možnost, jak vystavět svět znovu a lépe. Je tak třeba dobře vědět kdy a kam do bortící struktury kopnout, aby nás nezasypala a všechny díly dopadly tam, kam chceme. A toto Bilerovo anarchistické poselství je při pohledu na nadcházející suché letní dny nečekaně osvěžující.

 

autor: Stanislav Biler / vydáno: 2022 / nakladatelství: Druhé Město




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.05.2022 19:32:25dát kritice tipinexhausetable

podle mě by se v takových podmínkách k sobě nechovali lidé pěkně, nebyl by ani učitel

18.05.2022 19:36:54dát kritice tipSilene

cit. ušklebačná fraška!

(. super)

metafora (nekopala bych)

18.05.2022 14:56:51dát kritice tipFruhling

Hele, tak jsem do toho závěru doplnil metaforu, která vrhá naprosto nové světlo na mé jedinečné intelektuální pohyby. 

Silene, na Intimní Osvětlení jsem při psaní recenze myslel hodně právě díky tomu časoprostorovému rámci a očividné metaforičnosti. Biler je však mnohem víc ušklebačná fraška a úplně tam chybí taková ta zvláštní poetičnost, která byla u Passera a díky níž mi ten film zůstal v hlavě. Jsem hrozně rád, žes ho zmínila a díky za čtení.

18.05.2022 13:16:501 tipů dát kritice tipSilene

Přiznávám se, že znám jen Všechny, nejprve jsem se dobře bavila, následně mě jeden díl dost... odradil. Asi to psovi moc neslušelo. 

Recenze mi připadne výtečně gradovaná, typický Fr., vtip a šmrnc (za což nic nechci); nad anarchičností rovněž urputně dumám: není kniha třeba spíš... dystopická? 

Princip verbální výstavby (opakovačky) takhle na dálku připomíná Fuchsovy Myši N. M. (Jistotně jsem mistrem bláhových a nepřesných přirovnání.) Předložené výjevy potom cosi mezi Venkovským učitelem a tušenou absurditou ve stylu Passerova Intimního osvětlení; leč popravdě vůbec nevím.

18.05.2022 12:27:05dát kritice tipFruhling

Nazdar, nečetl, ale děkuji za doporučení.

Destrukci jsem koupil na hlavním nádraží cca 14 dni zpatky. Bylo ji tam plne palety.

18.05.2022 10:07:50dát kritice tipreka
redaktor prózy

Díky za recenzi. Na knihu se chystám, ale když jsem byl před pár týdny v ČR, tak jsem ji nemohl sehnat (efekt litery?), a jako eknihu ji nechtějí vydat.

Zatím jsem na ni ovšem zahlídl jen víceméně rozpačité recenze, podobně jako je takhle. Takže vlastně nevím.

Četl jsi Kontinuitu parku od Šestáka? Tím tématem mi to přijde podobné, ale Kontinuita parku měla právě výbornou, hodně silnou stylizaci.

17.05.2022 16:21:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za tvé postřehy, Fruhlingu! Zajímavě a vtipně napsaná recenze.

Pevná půda pod nohami teprve přichází, - pod nohama

17.05.2022 15:08:25dát kritice tipFruhling

Smazal jsem to bytostně a ještě ten závěr trochu promyslím. Díky.

17.05.2022 15:06:29dát kritice tipFruhling

"jako rozhorcene presvedceni, ze vsichni delaj vsechno blbe a pritom by stacilo jezdit vic na kole a bude dobre?"

Ano

Pak je tam nějaké ta destrukce stávajícího řádu, což asi bude ten anarchismus

17.05.2022 15:03:251 tipů dát kritice tipMajaks

Hele, dej jsi popsal hezky, ale kde se vlastne vzalo to bytostne anarchisticke poselstvi?

Dosud jsem od Bilera cetl jen par clanku na a2larm - nese se ta jeho kniha v podobnem tonu? Myslim, jako rozhorcene presvedceni, ze vsichni delaj vsechno blbe a pritom by stacilo jezdit vic na kole a bude dobre?

17.05.2022 15:02:57dát kritice tipyss

Ospravedlňujem sa, nahodili mi automaticky stránku v slovenčine...no zaujímavé to bolo 

17.05.2022 15:00:581 tipů dát kritice tipLuzz

tak... je to dobře a inteligentně sepsaný.

17.05.2022 14:51:59dát kritice tipFruhling

To byla rychlost, díky :)

17.05.2022 14:47:56dát kritice tipLuzz

fajn recenze, dík



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor