je to hluboké, je to prožité, a jestli to pochopí nějaká mladá dívenka v rozpuku, tak zdědí nepředstavitelné bohatství...

~ STÍNY NOSTALGIE ~

Hvězdy ti pohasly, peklo se vylilo,

buď sbohem naděje, života idylo!

~

Vem si svůj stín a nevracej se zpět,

má Lásko bývalá!

Můj koník v rytmu tvého srdce necválá...

Byli jsme spolu tolik šťastných let,

a nyní tvůj stín nehledám;

pro tebe píšu telegram...

~

Kam se to všechno ztrácí?

Proč cítím se jak v separaci...

To mládí, hladké vypjaté tváře.

Z nich zbyl jen písek ve vráskách,

jak na severu opuštěné pláže.

Co k stáru zbylo po láskách?

Kam zmizelo těch dvacet přenádherných let…

Náš stín se zbortil z obrysů pevných,

jak ňadry mladých slečen,

i v očích zůstala jen šeď.

A mozek náš?

Je tesknou písní vlečen.

~ ~

Uvědomiv si,

že náš čas je pevně spočítán a dán;

už dávno odvrátil svou dlaň,

tak málo, tak málo ho již schází...

ACH!

Ta úzkost sevřela mé srdce a zatajila dech!

Člověk je dotykem smrti štván a hnán,

smutek sny doprovází;

Slza, jež stekla po slibech...

ČAS BĚŽÍ!

Ve strachu mozek zastavil se v ráz!

OBA

jsme život promarnili!

Co z naší lásky zbylo…

Co zbylo z nás?

Na ničem nezáleží!

Rok co rok výčet katastrof.

Raněná srdce v bolestech se svíjí!

Tak málo slov pro poezii...

Tak strašně málo něžných slov.

~

Jen Nostalgie vzdech v zmarněných duších leží…

Jak květy mrtvé, ztišelé, zbavené světa krás!

Podivné léto...

Sněží.