SVĚŘÍM SE DVEŘÍM

V přítmí,

úlevný úsměv snový,

svěřím se dveřím,

když ozvěny mluví  slovy budovy,

na peří v polštáři hlavou udeřím.

Jsou má voda živá,

dvacet metrů večerních,

když tma byt objímá,

ve dnech prvních i posledních.

Ony naslouchají a mlčí,

tajemství dlaní všech i ničí,

tak trhám poslední list,

aby jej nemohl nikdo číst,

...a konec zůstal otevřený.