Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 463 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Angličanova řeka
datum / id24.05.2022 / 532055Vytisknout |
autorEdvin1
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno248x
počet tipů21
v oblíbených0x
Prolog

Byli jste taky někdy fascinováni perspektivou smrti? 

Angličanova řeka

Angličanova řeka pramení v nedalekých horách. Zajeli jsme do míst, kde je ještě poměrně dravá. Tam se skála pod ní zlomila, a tak vznikl vodopád. Nic moc, vždyť to není Niagara. Nad vodopádem se houpe visutý most.

Trpím akrofobií, čili strachem z hloubky, ale most má vysoké zábradlí spletené ze silných lan, to pomáhá. 

Rodinka mě tlačila před sebou, chodníček to byl uzounký. Postupoval jsem co noha nohu mine. A tu jsem zůstal stát: Vlasy i chloupky po celém těle se naježily, ruce sevřely zábradlí. Hleděl jsem do hloubky, do chřtánu ze dvou žulových stěn, které se jako trychtýř postupně svíraly, a padající vody se o ně tříštily, až se někde v hloubce spojovaly v jeden proud a mizely v propasti, provázeny temným duněním.

Nedokázal jsem od toho divadla oči odrhnout, lákalo mě k sobě, a já, omámen a ohlušen, si představoval, že sám v té hlubině mizím. A bylo mi to jedno.

Dcera mě od zábradlí odtrhla a odstrkala až na druhý břeh. Padl jsem tam na lavičku a zhluboka dýchal. A můj pětiletý vnuk povídá: “Mami, podívej, děda je zelený jak ta travička!”

Šli jsme dál. A tam, jen pár metrů od vodopádu, stála cedule: Koupání zakázáno! Přes to všecko jsem se usmál. Tak koupat se vám tady rozhodně nebudu! A dcera přikývla, spokojená, že už jsem zase při smyslech

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.06.2022 12:27:01dát kritice tipJanina6

Mám podobný dojem jako Luzz - silné pocity to ve mně nevyvolalo a jako věcná "reportáž" je to zas krátké. 

10.06.2022 13:24:28dát kritice tipyss

Neviem sa zbaviť pocitu, akoby si to opisoval "len tak z diaľky"..chýba mi v tom intenzita, sila pocitu, je to akoby ten silný zážitok ostal stále / iba /v tvojej hlave, škoda 

10.06.2022 10:37:341 tipů dát kritice tipLuzz

ten námět (zachytit přerod od strachu k touze) se mi docela líbí... ale takto napsáno mě to moc neoslovilo... možná je to příliš doslovný, suchý, nevím, necítila jsem při čtení ani ten strach ani tu touhu.

01.06.2022 16:49:19dát kritice tipMajaks

Nevim, strach presel ve fascinaci, fascinace v ulevu... ok, ale je toho tu pro me malo.

26.05.2022 17:20:14dát kritice tipMarkel

zajímavý pohled do propasti, nebojím se, mám jiné fobie, líbilo *

25.05.2022 17:42:40dát kritice tipMarcela.K.

Perspektivu smrti máme přece všichni.

Já nemám strach z výšek, ale z cest na ně. Když už jsem na vrcholu, hlavou v oblacích, je po strachu. Asi je to kvůl zážitku z dětství, kdy jsem byla smrti velmi blízko. Tehdy jsem stála v Nízkých Tatrách pod Dˇumbierom, když sváželi mrtvé po pádu při vykolejení sedačkové lanovky. Z čtyřčlenné rodiny zbyli jen dva. Matka s druhým dítětem nepřežila...

Přesto má fascinace tím, jak "lehce" bych mohla zemřít je z úplně jiného soudku. Dcera si před pěti lety koupila fenu haski. Když se s ní nastěhovala před dvěma roky domů, začala hlídkovat u sousedova plotu a běda každému potkanovi, který si spletl cestu. Soused je vykrmuje, protože chová jakési okrasné ptactvo.  Jelikož trpím musofobií, byl ten rok, než sousedovic potkani pochopili, kudy cesta nevede, pro mě utrpením. Vidět psa s uloveným potkanem v hubě, co je proti tomu nějaký pohled do propasti! Naštětstí to vždy bylo z dálky a přes okno do zahrady...ale dočkejme času ;-)

25.05.2022 14:30:07dát kritice tipEdvin1

Lakrov: Ale klidně, a vždycky bez ptaní. :-)

 

25.05.2022 13:43:351 tipů dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Vtáhlo mě to prologem (protože po nedávno prodělané /uměle navozené/ ztrátě vědomí mám pocit, že je mi zmiňovaná perspektiva velmi blízká). Akrofobie je mi naopak velmi vzdálená, takže se při čtení cítím jako vítěz a po dočtetení shledávám, že mě ten text vlastě posílil. Se vzpomínkou na to, kde všude jsem se kdysi koupal, si říkám, proč ne i tady... Díky za posílení, za něž přidávám  TIP.

P.S. Mohu nominovat do soutěže "Próza měsíce" ?

25.05.2022 12:59:511 tipů dát kritice tipannnie

Já taky. Taky bojím. Taky zelená. A jednou jsem i plakala. Proč nemůže bejt svět jen samý pěkný údolí :)?

25.05.2022 11:39:17dát kritice tipMilanH

To he dobře :-)

25.05.2022 06:58:361 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Zážitek i ten pocit je popsaný velice přesně. Trpím stejným neduhem. Nahoru to vždycka nějak jde, ale při pohledu dolů dostanu křeč a nikdo se mnou nehne. Divné, když uvážím, že značná část mé rodiny se věnuje horolezectví.

24.05.2022 22:12:291 tipů dát kritice tipLenochod

Já jsem jednou byla také fascinována smrtí, když začaly bimbat závory přesně v okamžiku, kdy jsem stála mezi kolejemi. Před tím vlakem jsem uskočila doslova na poslední chvíli... Nechápu tenhle hloupý reflex že vás to v nebezpečí přimrazí do nehybnosti... A úplně prožívám hloubku tohoto díla! :0)

24.05.2022 21:56:051 tipů dát kritice tipLady de Winter

Pojďme si to říct šetrně a bez podrobností: NEJSEM hodně mladá. :)

24.05.2022 21:54:552 tipů dát kritice tipEdvin1

Ahoj Alešu! Víš, kdo má čtení a psaní opravdu rád, ten se toho nikdy úplně nezbaví. Jako třeba té fobie...

K3: A já na ni taky nepůjdu. S tím se nedá nic dělat. 

Gora: Dost dlouho jsem přemýšlel, jak popsat tu díru, sevřenou dvěma skalními stěnami. Pak jsem přišel na tento příměr. Napadl mě ještě mlýn na drcení rudy. To ti je zvon, obrácený otevřenou částí nahoru. A uvnitř se chvěje jeho srdce, a navíc se pohybuje do stran. Na ten pohled také nikdy nezapomenu. Kvůli představě, že bych se tam dostal. Ale tento obraz říká něco jen tomu, kdo jej sám viděl.

Lady: Asi jsi hodně mladá. Já na to přišel až ve chvíli, kdy jsem se s dětmi octnul na vrcholku věže, kde bylo zábradlí nezvykle nízké. Tehdy jsem obě děti strhl k sobě doprostřed platformy, daleko od okraje. Vysvobodila mě žena. Od té chvíle jsem to zažil ještě párkrát. Třeba v San Franciscu, kde jsem jel nahoru výtahem - jenže ta kabina je celá ze skla, taková bublina je to, a ta po několika patrech ze své šachty vyjíždí a pokračuje nahoru po stěně hotelu. A skleněné stěny pro tvou psýchu neexistují. Dřepěl jsem prý na podlaze s obličejem v dlaních, navíc proti stěně hotelu. Dolů jsme pak těch 30 nebo 40 pater šli pěšky. 

24.05.2022 21:26:551 tipů dát kritice tipLady de Winter

Něco podobného jsem zažila na můstku vysoko mezi věžemi katedrály Sagrada Familia v Barceloně. Do té doby jsem netušila, že se bojím výšek. Absolutně šílený zážitek.

24.05.2022 21:18:451 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nepříjemný zážitek s dobrým koncem podaný tvým charakteristickým způsobem... dobrý obrat - chřtán ze žulových stěn...

24.05.2022 21:10:001 tipů dát kritice tipK3

Přesně to odpovídá, táhne to tam, jako kdyby šeptala: "pojď blíž." 

Chápu, že na tu naši novou lávku jen tak někoho nepustí.

24.05.2022 20:53:571 tipů dát kritice tipaleš-novák

Mám radost, když se tu po dlouhé době objeví stáří známí...:o)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor