Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Angličanova řeka

24. 05. 2022
21
21
546
Autor
Edvin1

Byli jste taky někdy fascinováni perspektivou smrti? 

Angličanova řeka pramení v nedalekých horách. Zajeli jsme do míst, kde je ještě poměrně dravá. Tam se skála pod ní zlomila, a tak vznikl vodopád. Nic moc, vždyť to není Niagara. Nad vodopádem se houpe visutý most.

Trpím akrofobií, čili strachem z hloubky, ale most má vysoké zábradlí spletené ze silných lan, to pomáhá. 

Rodinka mě tlačila před sebou, chodníček to byl uzounký. Postupoval jsem co noha nohu mine. A tu jsem zůstal stát: Vlasy i chloupky po celém těle se naježily, ruce sevřely zábradlí. Hleděl jsem do hloubky, do chřtánu ze dvou žulových stěn, které se jako trychtýř postupně svíraly, a padající vody se o ně tříštily, až se někde v hloubce spojovaly v jeden proud a mizely v propasti, provázeny temným duněním.

Nedokázal jsem od toho divadla oči odrhnout, lákalo mě k sobě, a já, omámen a ohlušen, si představoval, že sám v té hlubině mizím. A bylo mi to jedno.

Dcera mě od zábradlí odtrhla a odstrkala až na druhý břeh. Padl jsem tam na lavičku a zhluboka dýchal. A můj pětiletý vnuk povídá: “Mami, podívej, děda je zelený jak ta travička!”

Šli jsme dál. A tam, jen pár metrů od vodopádu, stála cedule: Koupání zakázáno! Přes to všecko jsem se usmál. Tak koupat se vám tady rozhodně nebudu! A dcera přikývla, spokojená, že už jsem zase při smyslech

 


21 názorů

Janina6
23. 06. 2022
Dát tip

Mám podobný dojem jako Luzz - silné pocity to ve mně nevyvolalo a jako věcná "reportáž" je to zas krátké. 


yss
10. 06. 2022
Dát tip

Neviem sa zbaviť pocitu, akoby si to opisoval "len tak z diaľky"..chýba mi v tom intenzita, sila pocitu, je to akoby ten silný zážitok ostal stále / iba /v tvojej hlave, škoda 


Luzz
10. 06. 2022
Dát tip Janina6

ten námět (zachytit přerod od strachu k touze) se mi docela líbí... ale takto napsáno mě to moc neoslovilo... možná je to příliš doslovný, suchý, nevím, necítila jsem při čtení ani ten strach ani tu touhu.


Markel
26. 05. 2022
Dát tip

zajímavý pohled do propasti, nebojím se, mám jiné fobie, líbilo *


Marcela.K.
25. 05. 2022
Dát tip

Perspektivu smrti máme přece všichni.

Já nemám strach z výšek, ale z cest na ně. Když už jsem na vrcholu, hlavou v oblacích, je po strachu. Asi je to kvůl zážitku z dětství, kdy jsem byla smrti velmi blízko. Tehdy jsem stála v Nízkých Tatrách pod Dˇumbierom, když sváželi mrtvé po pádu při vykolejení sedačkové lanovky. Z čtyřčlenné rodiny zbyli jen dva. Matka s druhým dítětem nepřežila...

Přesto má fascinace tím, jak "lehce" bych mohla zemřít je z úplně jiného soudku. Dcera si před pěti lety koupila fenu haski. Když se s ní nastěhovala před dvěma roky domů, začala hlídkovat u sousedova plotu a běda každému potkanovi, který si spletl cestu. Soused je vykrmuje, protože chová jakési okrasné ptactvo.  Jelikož trpím musofobií, byl ten rok, než sousedovic potkani pochopili, kudy cesta nevede, pro mě utrpením. Vidět psa s uloveným potkanem v hubě, co je proti tomu nějaký pohled do propasti! Naštětstí to vždy bylo z dálky a přes okno do zahrady...ale dočkejme času ;-)


Edvin1
25. 05. 2022
Dát tip

Lakrov: Ale klidně, a vždycky bez ptaní. :-)

 


Lakrov
25. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Vtáhlo mě to prologem (protože po nedávno prodělané /uměle navozené/ ztrátě vědomí mám pocit, že je mi zmiňovaná perspektiva velmi blízká). Akrofobie je mi naopak velmi vzdálená, takže se při čtení cítím jako vítěz a po dočtetení shledávám, že mě ten text vlastě posílil. Se vzpomínkou na to, kde všude jsem se kdysi koupal, si říkám, proč ne i tady... Díky za posílení, za něž přidávám  TIP.

P.S. Mohu nominovat do soutěže "Próza měsíce" ?


annnie
25. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Já taky. Taky bojím. Taky zelená. A jednou jsem i plakala. Proč nemůže bejt svět jen samý pěkný údolí :)?


MilanH
25. 05. 2022
Dát tip

To he dobře :-)


Květoň Zahájský
25. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Zážitek i ten pocit je popsaný velice přesně. Trpím stejným neduhem. Nahoru to vždycka nějak jde, ale při pohledu dolů dostanu křeč a nikdo se mnou nehne. Divné, když uvážím, že značná část mé rodiny se věnuje horolezectví.


Lenochod
24. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Já jsem jednou byla také fascinována smrtí, když začaly bimbat závory přesně v okamžiku, kdy jsem stála mezi kolejemi. Před tím vlakem jsem uskočila doslova na poslední chvíli... Nechápu tenhle hloupý reflex že vás to v nebezpečí přimrazí do nehybnosti... A úplně prožívám hloubku tohoto díla! :0)


Lady de Winter
24. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Pojďme si to říct šetrně a bez podrobností: NEJSEM hodně mladá. :)


Edvin1
24. 05. 2022
Dát tip Gora, Lenochod

Ahoj Alešu! Víš, kdo má čtení a psaní opravdu rád, ten se toho nikdy úplně nezbaví. Jako třeba té fobie...

K3: A já na ni taky nepůjdu. S tím se nedá nic dělat. 

Gora: Dost dlouho jsem přemýšlel, jak popsat tu díru, sevřenou dvěma skalními stěnami. Pak jsem přišel na tento příměr. Napadl mě ještě mlýn na drcení rudy. To ti je zvon, obrácený otevřenou částí nahoru. A uvnitř se chvěje jeho srdce, a navíc se pohybuje do stran. Na ten pohled také nikdy nezapomenu. Kvůli představě, že bych se tam dostal. Ale tento obraz říká něco jen tomu, kdo jej sám viděl.

Lady: Asi jsi hodně mladá. Já na to přišel až ve chvíli, kdy jsem se s dětmi octnul na vrcholku věže, kde bylo zábradlí nezvykle nízké. Tehdy jsem obě děti strhl k sobě doprostřed platformy, daleko od okraje. Vysvobodila mě žena. Od té chvíle jsem to zažil ještě párkrát. Třeba v San Franciscu, kde jsem jel nahoru výtahem - jenže ta kabina je celá ze skla, taková bublina je to, a ta po několika patrech ze své šachty vyjíždí a pokračuje nahoru po stěně hotelu. A skleněné stěny pro tvou psýchu neexistují. Dřepěl jsem prý na podlaze s obličejem v dlaních, navíc proti stěně hotelu. Dolů jsme pak těch 30 nebo 40 pater šli pěšky. 


Lady de Winter
24. 05. 2022
Dát tip Gora

Něco podobného jsem zažila na můstku vysoko mezi věžemi katedrály Sagrada Familia v Barceloně. Do té doby jsem netušila, že se bojím výšek. Absolutně šílený zážitek.


Gora
24. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Nepříjemný zážitek s dobrým koncem podaný tvým charakteristickým způsobem... dobrý obrat - chřtán ze žulových stěn...


K3
24. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Přesně to odpovídá, táhne to tam, jako kdyby šeptala: "pojď blíž." 

Chápu, že na tu naši novou lávku jen tak někoho nepustí.


aleš-novák
24. 05. 2022
Dát tip Edvin1

Mám radost, když se tu po dlouhé době objeví stáří známí...:o)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru