Na tebe

Je tři čtvrtě na déšť

mraky tahají břicha po zemi jako toulavé březí kočky

a nastává okamžik před tichem

dívám se do té budoucí vody

kterou čas ještě drží jako šedé cáry na obloze

já Schrödingerův člověk

a cítím, že vítr přináší vůni krvácející trávy

kterou sekají z té divné módy ve městech a na hřbitovech

a slunce si propaluje několik děr ven

sedím plný překrásné prázdnoty

a věřím v rychlost světla i tmy

které jsou si rovny

a kdyby právě šel někdo kolem a ptal se na cestu

odpovím mu, ať jde rovně, až projde kolem opilého budapešťského cikána

který tam klimbá u Keleti na židli

až do skonání věků

a u mrtvého nedělního holuba, jenž má hlavu na kaši

ne dřív

odbočí doprava

tam někde potká své budoucí i minulé podoby

a jestli bude chtít, dosáhne přítomnosti

která je příjemná, jako když se ti alkohol rozlije tělem

dál musí už každý sám

jen ať zanechá znamení

v podobě žen a účtenek za realitu

z níž se nedá vystřízlivět, jako z návštěvy striptýzového baru

kde ti ukážou všechna tajemství

ale kdyby sis chtěl sáhnout

vyhazovači ti už vysvětlí pojem relativita

a tak jdi dál a nezastavuj se

a nezáviď ptákům nad tvou hlavou

oni zase nemohou nikoho obejmout

jako ty nemůžeš vzlétnout

a tak jste si touhami rovní

stejně jako opilec s knězem

a je mi vlastně krásně

a jen to vlastně možná jenom nevím

a tak spolehnu se na tebe