Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pustovník

30. 05. 2022
0
0
116
Autor
Lalot

Každý z nás je monštrom našich strastí, amalgámom našich sebeckých samo zvestí. Okrášlených iba o naše najkrajšie zlosti, no keď pri konci prídu konce a ruka pustí ruku božiu. Nebude pred nami nič iné len z lásky k nám i našim vlastným povedať si čo som spravil vlastnej vlasti.

 

Odletel vták ponad svit aj mrk no ja tu sedím ako slnko a mesiac menia miesta svojho poradia. Stratil som sa vo vlastnej ríši stôr i vôľ no v procese zabudol čo ma má robiť mnou. Cestu naspäť hľadať ostávam už sám a tak zo sedu vstávať mám. Druhú ruku na lampáš, no nato som ja príliš málo skúseností mal. Veď kto by svetlo nosil v svár z niekým čo ho nikdy nedržal.

Cesty lemujú zjavy pocestných ktorých som sa vzdal, nieto veľa len pár. A Pár sú dva a dva sú jeden no aj ten je už len fám hoden. Tak kráčam sám. Zriem hore nebo belasé kde črtám pery nevlastné. Keď ponad výšiny a stráň nesie sa ich šarm: „Pocestným mojich ciest nezabúdaj pripomínať svoju stať.“ Ako sa aj hneď pery vytrácali ukazujúc svoje nechuťte. 

Hoc aj nebudem teraz pred vami, ako dnes tak už nikdy. Verte že táto moja stať nech dusí vašich problémov mať. Nieto väčších krás ako držať teplú ruku, nikdy ju z vlastnou neprestať hriať. Som už unavený a mal by som ísť spať. Dúfam, že aspoň dobrého niečo my bude dopriate sa v snoch stať.  No ak nie, viete kde ma nájsť. Budem ja tam stáť ako vy sa budete na mne smiať.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru