Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte secity
Autor
Julia1111111
A tobě se to stává, ne?
Vím -
Nikdo a nic nezapomíná
Myšlenky se sypou jako proso
Přes šikovné ruce otázky.
Co cítím a kde?
Aby zůstal i o palec
Na stejném paprsku jako vy.
Stromy univerzálního myšlení,
Ale VŠEVĚDOUCÍ BŮH
Vhodné pro velikost schodů
s pohledem,
Hluboké snění.
A uvědomte si, že si to nepamatujete
Ale nedá vám to spát.
Koneckonců, nepamatovat si znamená vědět,
Cítit a protřepávat svůj knír.
A pak při přetáčení,
Všechno, co řeže, hlodá v krku,
Nejprve smazat.
Bolí to skrz tělo,
Všechna vaše slova a myšlenky
Visely rudými plameny.
Nicméně otázka v srdci
Hoří a topí naše dětství.
V paměťových bažinách mozku.
S ním šly i toasty.
Všechno dobré, špatné
Pod hřebenem a s duší
V odpadkové uličce mysli.
Nevědí, nerozumí.
Koneckonců, teď si nevzpomínáte na zlo!
Koneckonců, teď jsi jen vtip!
2 názory
možná je to jen můj problém, ale působí to na mě jen jako nesourodé poznámky o paměti a zapomínání; přitom některé obrazy se mi zdají být životaschopné... některé naopak... nevím, jak to pojmenovat - až moc ujeté? (např. spojení bažin a toastů)
jakože ono je asi hezký psát chuchvalce slov, citů a pocitů, ale asi nebudu cílová skupina... oceňuji však náznaky ironie; možná, že autor tímto textem tak trochu testuje místní čtenáře.
Vítám tě na Písmáku. Tvé dílko beru jen jako básničku. Jako scénář mi příliš nepřipadá... Típek do začátků.