pročísla se...

Mnohokrát děkuji za nová překvapení...:)

Vlas a tráva, pohyb vlasů při česání - vlny trávy při větru, odlétnutí dlouhého vlasu na stavbou spřízněné stéblo ... Bašó by se zatetelil, i když kdo ví, oni ti japončíci byli celkem tvrdí. I kdyby nic už dál nebylo, tohle stačí.

U druhého bych mohl jen spekulovat. Naskočila mně vzpomínka, jak jsme zvedali ruce ze spacáku a čekali, až je vycházející slunce ozáří. Bylo to na Ukrajině, na stepi Fedotovy kosy.

... a od té chvíle se mi tak radostně píše! :)

Ten dlouhý vlas, snoubící se s dlouhým stéblém trávy, je nádherný obraz. Obojí vidím v pohybu, obojí letící stejným směrem... jen stéblo je uchycené v zemi a nemůže dál. Je na čtenáři, jestli vlas dopadne na zem nebo zůstane u stébla. O peripetiích textů v oblasti pravidel je Tobě nadbytečné psát. :)

skvělé, jako vždy...

atkij, mírně obdobnou teorii mám možná rovněž, už párkrát neuměle rozvíjenou, snad i s příklady. Jedná se vlastně o paradox, kdy např. fantazijně opulentního a temperamentního čtenáře, případně rovněž autora určitého rozměru, typu poezie, který je zdánlivě dost odlišný (pára mě nenapadla, vlastně napadla! onen konkrétní příklad je přesně o ní) osloví haiku, které je mimořádné. Jenomže, ha, čím vlastně? A tu nastupuje celé mysterium, že text zvládne být prostý, mimořádný, nemetaforický, metaforický a fantazijní zaráz. Máš určitě pravdu, že je životní hrou jej hledat.

Pavle, děkuji mnohokrát. 

annnie, Tobě za podobné naladění.

Silene, hrábě prstů - kápla jsi na to. Díky za Tvůj obraz. 

Druhý obraz, prožitek viděného mě pronásleduje delší dobu. Miliontá varianta;) A já nemám trpělivost čekat, jestli to dokážu líp. A ani to ještě nezaručí, že se potkám se ctenářem. Tím odpovídám i yss. Stále se domnívám, že skutečně vynikající text se otevře a osloví haiku znalce i toho, co o haiku nemá páru. Kéž se mi takové podaří...

Díky i Theušce, Rhodesii, blacksabbath, Norsku...

Zisťujem že na haiku som príliš tupá...jednotka celkom v "záchveve" skoro som chcela, aby ešte k tomu bolo viac...ale tá dvojka mi zasa išla úplne dolu...evidentne má tieto veci míňajú, nevedú má k žiadnemu zamysleniu, odkazu...snáď nevadí, že som sa vyjadrila v tomto smere 

Nádhera, hlavně první. Pořád vidím ten dlouhý (hnědý) vlas, jak se pomalu snáší k zemi Na moment ho přizvednul lehký vánek druhý pokus o přistání. TIP

milé...úplně to vidím*/*************************

Normální hřeben a tekoucí voda

Krásné momenty. Krásné detaily :)

První je velmi poetické. Tip.

atkij + snake01:

Nejen přítomný čas. Odlétat je výborná volba. Jako ptactvo, jako stébla od sekacího nástroje, jako splněný počet letových sekund vlasu. A tím pádem i vidová nejasnost. K ročnímu období vztahuje se spíše dějem než klíčovými slovy, leč co já vím. Pročísnout hráběmi prstů vedle trávníku či louky také neostříhanou hlavu. 

Nu, a druhý případ v sobě schovává nápovědu v podobě tušeného časového rozsahu, úhlu dopadajících paprsků a intenzity slunečního svitu ve slunečném okamžiku rána. 

Skutečné haiku... je skorem nesmysl to vyžadovat, zabil bys to nejzajímavější, čeho můžeš v rámci žánrů dosáhnout. Rozhraní. Vidíš to?

Obě perfektní. Tip a.

Pěkné detaily, myslím sice, že ani jedno není skutečně haiku, ale například první text je krásný - perfektní zooming. Líbí se mi i použití přítomného času, které jakoby prodlužuje celý vjem (a to i fakticky, protože -étá je časově delší než -étl).