Vzpomínka

Vzpomínky,

iluze a sny šedivého rána,

proč připíjet číším sedmnácte jar,

spousta vět a těm slovům chvála,

bezmezná krása, štěstí je dar….

Život se smál,

dívka ve vlasech vítr,

s vílou si hrál,

s tou strašnou silou lásky.

Děvče, oči jak studánky,

s hloubkou zapomnění něhy,

z té trávy splétajíc copánky,

život už toho moc neví……

To srdce majíc na dlani,

ten vítr sílu vyhání,

a přichází čas poznání

kapky krve, když déšť není k mání.

Ta lásky bolest nesmírná,

krása náhod a snů,

bezpočetná touha, hvězdička vesmírná,

pulzující dechem dnů…

Dechem, jímž rozvíjel se květ,

zanedbán čerstvou rosou,

přehršel bolestivých vět,

zašlápnut nohou bosou…..

Světem zlým a bezcitným,

toulá se poutník sám,

s pocitem prošlého štěstí nevlídným,

jistotou nenávratna hnán….

Hnán propastmi života a smrti,

síla iluzí a snů šíleně jej drtí,

záblesky okamžiků a šťastných chvil,

končíc svoji pouť se zbytkem sil….

Její hrob už dávno zarostl travou,

dotýkajíc se okrajů hvězd,

vídajíc někdy onu dívku plavou,

stíraje rosu z prašných cest,

smrtelných života záchvěvů……………………………..