Dříve nežli svůdcové dostihnou kočovníky
plamen šlehá modře.
Celé oko jak červánky zardělé
prokouřil jsem se nocí.
Sen stanul před námi: strašná tvář medúzy.
Ne, už ji nemám rád.
Cos opravdu miloval, to ti zůstane - ostatní je drek,
mravenec je kentaurem ve svém dračím světě.

Dej mi své ruce, dej mi je.
Z žalu jsi - jak dům z cihel, verši,
z tesknoty jsi, a ani hrošík to nezmění.
Kde? Pod kterouže oblohou
já v oceán bych uctil Nic?

Pod nebem Panteonu
modlím se za všechny velké hrochy
Přísné podsvětí!