Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Puma

10. 06. 2022
11
10
321
Autor
Edvin1

Je zajímavé, že na dvě stejně významné události lidé reagují odlišně. A třeba kvůli jedné otřesné události na jednom konci světa, na jinou, snad i hroznější, nereagují vůbec. Byť by měli obě před očima. 

Puma

Byl teplý podvečer raného léta. Seděli jsme u sousedů v zahradě. S námi tam byl muž s širákem na hlavě a výrazem dobrodruha ve tváři. Nevím, kdo jej pozval. Byli jsme na něj všichni zvědaví. Jen malý Marek ne - ten pobíhal po trávníku a sbíral kamínky.

“To jsme se jednou s Peterem a jeho synem vydali na vandr do Skalistých hor,” začal ten muž své vyprávění. “Našli jsme krásný palouk, a Peter hned, že se tam utáboříme, a z řeky, co zurčela jen kousek vedle, že vytáhne takového lososa, že se všichni tři najíme, a ještě nám zbyde. Vydal se s prutem k vodě, a já zatím rozdělával oheň. Peterův chlapec mi nosil suché haluzky. 

Slíbil jsem Peterovi, že na jeho kluka dohlédnu, a dokud jsem ho slyšel - on si pořád něco pobrukoval - jsem se věnoval své práci. Ale když náhle ztichl, zpozorněl jsem. Zvedl jsem hlavu, a uviděl jsem pumu, lva zdejších hor, jak drží chlapcův zátylek v hubě a potřásá s ním. To se mu snažila zlomit vaz. V batohu jsem měl pepřák proti medvědům, ale v té chvíli jsem na něj nepomyslel. Nemyslel jsem vůbec. Do žil mi vystřelil adrenalin a já…” 

Vypravěč nabíral dech a nikdo ani nedutal. A když znovu začal vyprávět, malý Marek si dřepl na břehu rybníčka a znuděně házel kamínky do vody. 

“...a já těch deset metrů uběhl jak mistr světa, snad rychleji než za vteřinu. Kluk seděl v jakémsi dolíku a ještě před chvílí se pokoušel postavit jak nejvíce kamenů jeden na druhém. Puma s ním škubala sem a tam. Ale zatím se jí podařilo pouze zbořit tu chlapcovu stavbičku; ona totiž nesvírala v čelistech jeho šíji, nýbrž jen límec teplé bundy, svetru a košile. A chlapcova šála se jí omotala kolem krku jako by jí patřila. Po mém posledním skoku jsem oběma nohama přistál na boku dravce.

Vážím hodně přes metrák a počítám, že jsem tý šelmě žebra notně pošramotil. Z plic jí vyrazil vzduch jak plyn z výfuku náklaďáku, pustila chlapce a už se škrábala ven z dolíku. Od zadních tlap jí odlétaly fontány písku a kamení. Zmizela v lese jako duch. Kluk stál nad svou zříceninou, pofňukával, a vyčítavě po mně pokukoval.”

Marek v koutě zahrady náhle uklouzl, sjel do rybníčka a zmizel pod hladinou. Bez šplouchnutí, jen tak. Já upustil vidlici, co jsem s ní obracel steaky, a pospíchal k rybníčku. S heknutím jsem se spustil na kolena a zašmátral ve vodě. Nebyla až tak hluboká.

Chytil jsem Marka za ruku a vytáhl ho. Stál, voda z něho crčela, ale jinak byl v pořádku. Sundal jsem mu z hlavy shnilý list leknínu a postrčil ho směrem k mamince. 

Marek se docoural k mámě. Opřel se jí o koleno a sáhl na tác uprostřed stolu. Cpal se buchtou a rozmazával si kolem pusy povidla. Jeho máma došla k závěru, že ty trenýrky na něm doschnou a na nic se neptala.

“Co na to ten Peter?” zeptal se jeden.

“A přines lososa?” zeptal se druhý.

“Nic, co by moh říct, vždyť u toho nebyl. A lososy přinesl dva,” řekl ten muž, upravil si klobouk a vstal. Vykročil, ale ještě se na podpatku obrátil, vzal si ze stolu jednu buchtu, zakousl se do ní a pochválil: “How do you say ‘very good’ in Czech?” “Moc dobrá,” řekl jsem. “Moc dóbra,” řekl, mrkl na nás, a odešel.






10 názorů

Lakrov
01. 07. 2022
Dát tip

S půldenním odstupem (po odtržení od běžných denních myšlenek) ten záměr (a smysl) takto popsaného dvojpříběhu vidím. A je to síla! Přeju, aby ten smysl postřehlo víc čtenářů (i kduž si stále myslím, že onomu -- pro mě teď již zřetelnému -- záměru v podání, jímž je předložen, něco (málo) chybí; jako by byl přeložen z jiného jazyka nebo... plkám, hledám, chválím... Je to takové jemné, a to se dnes (hubožel) nenosí.


Lakrov
01. 07. 2022
Dát tip

Zajímavé to je, a když vezmu v úvahu, že jsou to vlastně dva příběhy, líbilo by se mi, kdyby mezi nimi (nebo jejich "vypravěči") buďto vznikl nějaký kontrast nebo naopak, kdyby ty příběhy byly něčím těsněji propojené.


K3
14. 06. 2022
Dát tip

Mě to také nejlíp nesedlo, jako těžko vstřebatelné, vzhledem k tomu co od tebe znám. Je to podáním, určitě by se to dalo vylepšit. Zkus se k tomu jednou vrátit. 


zvedavec
10. 06. 2022
Dát tip

mne sa tiež tento príbeh svojím obsahom páči a dokonca veľmi

 

 


Edvin1
10. 06. 2022
Dát tip

Hemingway si dovolil označit jednu svou málo známou povídku za svou nejmilovanější (Stařec u mostu). Proč? Možná to některý čtenář ví, a většina, k té patřím i já, to neví a dává přednost jeho jiným povídkám. Holt, mně se Puma líbí, a nedám si to své škaredé kačátko vzít. Díky všem za upřímnou kritiku. :-) 


yss
10. 06. 2022
Dát tip

Neviem prečo, ale minulo ma to...tož príhoda podaná "dobrodruhom" mi najprv prišla akože bude podaná v rámci chválenkarstva a niekde ku konci príde zvrat ..tá druhá s vodou zasa podaná veľmi možno az bagatelizovane, čo chápem teda aj ako iste meritko prístupu...ale nijako spolu mi tie dve príhody v tejto rovine "zdesenia"  alebo hrozby nešli...možno práve v tej druhej pri hádzaní kamienkov by som očakávala viac ísť do hĺbky, možno aj do emócií..neviem, nefungovalo to na mňa


Gora
10. 06. 2022
Dát tip

Možná by příběh, dost fascinující, vyzněl lépe napřímo než přes jiného vypravěče... ale zajímavé to je, Edvine.


Luzz
10. 06. 2022
Dát tip

myslím, že květoň to vystihl, v té obecné rovině.

v tomto případě se to podle mě ale moc dobře podat nepodařilo.


Každý zážitek je dobrodružstvím, když se umí patřičně podat. 


Abakus
10. 06. 2022
Dát tip

je fakt, že pred pumou som ešte nezachraňovala a  ani neutekala. Ale z vody  som už ťahala a do vody  skákala vždy oblečená...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru