Sorry

Je předdeští

jsem vzbuzený

jdu a prohlížím se v příštích kalužích

abych poznal se i v jiných reflexích

než ve rtuti jen

a ženy v letních šatech

podobny snům dospívajících

kterými my muži stále jsme

zanechávají za sebou brázdy parfémů

a pach mokrých psů

s nimiž do zdviží nastupují vdovy, kterými jednou budou

mít odvahu zeptám se některé na cestu

abych ji ztratil  

kdesi ve zdech města

a zkoušel kliky chrámů, zda Bůh otevřel již krám i pokladničky s milodary

„Nebojte se,“ promluvil cikán

„Já jsem bezdomovec,“ jedl bagetu a byl tlustý

„Nebojím se,“ řekl jsem mu a byla to pravda

„Nemáte pár drobných?“ natáhl ke mně ruku

a já jsem mu dal všechny, co jsem měl v peněžence

přepočítal je rychleji než slečna na mašině v bance

„Tuhle nechci,“ vracel mi dvacet polských grošů, které tam mám pro štěstí

„Aha, sorry,“ omluvil jsem se

„To nevadí, nic se nestalo, ale kdybyste měl třeba i nějakou papírovou,“ upřel na mě svůj zrak

a já mu lhal, že ne

ale i tak se nad Svatým Sarkanderem v Olomouci na nebi otevřelo srdce  

to bylo v sobotu

a pak jsem tu stokorunu propil ke slávě Boží

protože slabosti si člověk prostě musí umět přiznat

ale taky jsem ho mohl poslat do práce

ale už kvůli karmě bych si to netroufl

a tak já mám štěstí a on na druhou bagetu a olomoučtí holubi seděli na hlavách svatých

říkal jsem si

a myslel na ty z Miskolce

kteří se mi z výšky trefili do piva

a tak jsem šel potom spát

andělé mají mnoho podob, přijal jsem ten vzkaz

a Bůh mě chtěl prostě střízlivého

a se ženami a s ním se prostě nehádá

a tak, až spadne první kapka

obrátím se k nebi

a kdosi mne omyje ze slov

a z tváří  

abych poznal se

že jsem

---