Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBýt tvou "bejvalkou"
Autor
Lenochod
Přišel ke mě obraz
vyslaný z tvých alternativních očí.
Byla jsem na něm já,
jak se na tebe ohlížím.
A odcházím s jiným,
v dlani ručku
jeho a mé alternativní
bezstarostné dcerky.
V očích se mi zalesklo
zelené ostří odcizení
při zdvořilém úsměvu
a pozdravení.
Tvá bolest byla
žiletkový drát zasekaný
do celého tvého těla
i vnitřku hrudi...
TO nesmím nikdy dopustit,
přesto, že mě nevědoucně od sebe
někdy odháníš a pokořuješ,
nesmím tě s jiným opustit!
Takový obraz až k tvým skutečným očím nedoputuje.
11 názorů
Leno,
minulý týden se pod jednou mou básničkou strhla hádka na základě komentářů, které úplně zmizely... Takže ke mně přicházejí informace velmi vzrušené a naprosto chaotické a já nevím vůbec "vo co go".
Teď třeba zase vím, že se z toho úplně vyléčila a také jí to nemůžu říct, protože by "usnula na vavřínech"... Ale aspoň sama za sebe z toho můžu mít radost! :0) Informace, které mi občas nepozvány přijdou, jsou opravdu dar. Jen je těžké někdy je unést...
Kdysi jsem se tady s někým bavila o tom, že schopnost stát se básníkem(básnířkou) se neodvíjí od talentu vyjádřit své vlastní emoce, ale od schopnosti vcítění se do jiných. Ty tu schopnost máš. Važ si toho.
Díky Aleno, zažívat předem bolest svých blízkých jsem do teď považovala za emoci, která řídí moje činy... Jen to asi tak nemá běžně každý... Některým věcem nejde zabránit, ale alespoň mě tak nešokují, když nastanou (třeba rakovina u blízké osoby, nemohla jsem jí to ani říct, protože jsem věděla, co by se pak stalo, jen bych to zhoršila...)
Lidi tady většinou dávají svým emocím zelenou a nechávají se jimi vléct. Ty upřednostňuješ etiku, což se hned tak nevidí. Tip.
Děkuji vám přátelé za návštěvu, za povzbuzení, za tipy a hlavně za pochopení... Už mě to trápilo několik týdnů a potřebovala jsem to nějak vyventilovat. Jenže nejsem zvyklá se se svými starostmi někomu známému svěřovat, protože mé starosti bývají dost neobvyklé a nechci s nimi děsit okolí... Trápení s válkou jsem musela sama vydržet nejméně pět let... (Tady opravdu nebyla možnost to změnit...)
Nikdy neříkej nikdy. Ale předsevzetí je to dobré.