„Kámoši" z pracáku - část 1.

Huhulák

Podivně rychlou chůzí se blíží, 
vychází vstupní schody,
oči se mu poměrně hodně klíží,
půl prstu v nose pro pocit pohody.
Avšak stále kráčí rychlým krokem,
jeho odér se chodbou line,
ospalky pod jedním i druhým okem,
snad kontakt s ním mne mine.

Nepřítomný pohled probodává kolegyni.
„Co je nového ohledně práce?"
Nastává ticho jako v soudní síni.
Rozhovor se nevyvíjí  zrovna hladce.
Po pár citoslovcích naznačujících slova,
kolegyně pochopila, že je to marné.
Zřejmě to nebude moudrá sova,
nýbrž jednoduchý člověk, to je jasné.

Číst, psát i mluvit je problém,
jak se s ním tedy dorozumět.
Huhulák ji stále sleduje, jako by byla totem,
nereaguje na žádný podnět.
Podivná vůně zatuchlé skříně,
vycházející z jeho oblečení, kolegyni rozhodí víc než mírně, 
její nos je totiž citlivý a nic mu nevoní.

Nemá smysl si dál brát čas,
do kartičky mu vpíše termín další návštěvy.
„Nashledanou, odejděte, prosím vás".
Jeho pohled při loučení míří na její vnady,
přitom má vážný vztah se svou ženou,
která schizofrenií sice trpí,
ale zahrnuje ho jen samou něhou,
avšak alkohol do sebe oba neustále klopí.