Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 465 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

O hadovi a žábě
datum / id30.06.2022 / 532790Vytisknout |
autorLenochod
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno237x
počet tipů7
v oblíbených0x
Prolog

Jak mě had a žába poučili o dobru a zlu...

O hadovi a žábě

O hadech...

 Hadi jsou moc krásná zvířata. Ti tencí, zelení, co vypadají jako stéblo rostliny, ti když se dají do pohybu, tak domnělá rostlina zázračně ožije. Ti tlustí, divoce pomalovaní indiánskými vzory, co se válí v teráriích zoologických zahrad, a vyhřívají se pod speciální žárovkou, opečováváni a obdivováni, ti se jentak malinko naklopí ve správném úhlu vůči žárovce, a mozaika šupin odmění vaše fascinované oči duhově perleťovým odleskem znovuzrozené kůže po nedávném vysvlečení té staré, která už jim byla malá, a už se tak krásně netřpytila. Tu si potom hrdý chovatel odnese domů jako kousek křehkého závoje, jako trofej svých chovatelských úspěchů a na hraní pro děti. Krásní jsou i hadi pruhovaní, vlnící se a tančící jako stuha gymnastky, kteří se pravidelně objevují v podmořských dokumentech pro neplavce, a které si i plavci raději prohlédnou na obrazovce či monitoru, než aby jim plavali bok po boku a doufali, že nebudou uštknuti nejjedovatějším plazem - tedy pravděpodobně smrtelně.

 Nějakého krásného hada jsem si kromě všech ostatních zvířat odmalička přála také chovat a jednou se mi to málem splnilo... To už jsem byla náctiletá slečna. Kamarád tenkrát prodával hodně dobrou kytaru za poloviční cenu, ale i tak byla dražší než hadi, které v té době nabízel místní Zverimex. Blížily se vánoce a to byla jediná šance, jak bych tu kytaru mohla získat, a tak jsem se o ní nenápadně (ale o to častěji) zmiňovala doma před rodiči vždy, když přišla řeč na téma „kdo by si co přál najít pod stromečkem“. Asi týden před vánocemi si mě maminka vzala stranou a smutným hlasem mi sdělila, že si tu kytaru nemůžou s tatínkem dovolit koupit, a tak chce, abych se s tím předem smířila, a pod stromečkem ji neočekávala. A nebyla pak na Štědrý den příliš zklamaná. No jo, nedalo se nic dělat. Byly i jiné fajn věci, které jsem si přála, a tak jsem se začala těšit na nějaké jinačí překvapení. A to nastalo ve slavnostní den při rozdávání dárků. Ten rok se pod stromečkem objevil dárek neobvykle velkých rozměrů - krabice, která měla alespoň metr a půl, a všichni byli napjatí, pro koho že je. Nemohla jsem uvěřit svým uším, když bylo při čtení cedulky na krabici vyřčeno mé jméno! Naši mi tu kytaru nejspíš chtěli vynahradit něčím opravdu úžasným a obřím! Nemohlo to být zkrátka nic jiného, než jeden z těch hadů, které jsem chodila při každé příležitosti obdivovat do Zverimexu, a bude tam zabalený i s teráriem! Ale co když je tam bez terária?... Bála jsem se krabici rozdělat, aby mi had hned neutekl, nebo aby mě nekousl, a tak mi docela trvalo, než jsem spatřila ve světle obývákové lampy a barevných světýlek ze stromečku, co je uvnitř... Byla tam ta kytara! Poprvé v životě jsem nemohla promluvit nad právě rozbaleným dárkem, jen se mi řinuly slzy z očí a padaly na vzácné dřevo. Štěstí z neočekávané přítomné kytary a zklamání z nepřítomného očekávaného hada udělalo v mém nitru takový chaos, že nebyla možná žádná jiná adekvátní reakce...

 Po pár letech jsem se ještě jednou málem stala chovatelkou hada, v době, kdy už jsem se zabydlovala na samotě v lese s mým milým, který je stejně nadšený do všeho živého, jako já. On však má navíc rád adrenalin, takže jeho oblíbení tvorečkové bývají často trochu (či hodně) nebezpeční. Jednou mě přivedl k zakryté dětské vaničce, že prý tam pro mě má překvapení... Nadzvedla jsem kartonové víko a v klubku schoulená se tam krčila klikatě pruhovaná zmije s červeným zábleskem v očích, přichystaná zaútočit. Mému milému se v tváři zračilo čiré nadšení, když mi oznámil, že ji v té vaničce budeme chovat, že je to náš nový domácí mazlíček. Nebýt hadího jedu, možná by mě svým nadšením nakazil a ráda bych se ujala úlohy chovatelky herpetoložky. Jenomže žít v neustálém smrtelném nebezpečí, to nebylo pro mne to pravé ořechové... Musela jsem to vyřešit nějak diplomaticky. Začala jsem zmiji litovat, že místo svobodného potulování zelenou loukou a voňavým krajem, místo slunce, větru, deště, napínavého lovu, hadích milenců a vlatních potomků už ji čeká jen osamělý nudný život mezi modrými stěnami vaničky a stále stejná strava den co den... Na to se mému milému zmije také zželelo a šel ji vypustit tam, kde ji holýma rukama před tím chytil.

O žábách...

 S žábami jsem měla větší chovatelské štěstí. Sice jsem tragicky přišla o svou první várku pulců, nachytanou na dětském táboře do sklenice od okurek, když jsem ve stejném rybníčku ulovila i neuvěřitelně bizardního tvora, podobného něčemu ze sci-fi filmů, o němž jsem věděla, že jmenuje splešťule blátivá, ale netušila jsem, že se živí mláďátky žab, takže jsem naivně přidala hladovou příšerku do oné již obsazené sklenice... Za to na jednom z výletů s rodiči jsem objevila na lesní cestě dvě malinkaté roztomilé a úplně oranžové žabičky, co se podobaly barevným pralesním živým šperkům z amazonské džungle, obvykle pokrytým smrtícím jedem. Tyhle žabky ale byly české, tudíž musely být zcela neškodné, (táta jistě hned rozeznal, že jsou to ropuchy), a tak mi bylo dovoleno vzít si je domů, a do podzimu je chovat v teráriu, a na zimu je pak vypustit do přírody k řádnému přezimování. Každý den jsem pak chodila ke králíkárně lovit mouchy jen tak do ruky. Naučila jsem se takovou fintu - odhadnout, kam stihne moucha doletět během máchnutí ruky a na to místo zamířit. S vědomím, že moucha startuje jako vrtulník, vždy kolmo k povrchu, na kterém sedí, to šlo docela snadno. Bylo mi těch much sice líto, ale žabky byly díky nim spokojené, hezky rostly, ztrácely oranžovou barvu a měnily se v typické české ropušky. Ze začátku byly ulovené mouchy skoro stejně velké jako ty žabičky. Když se jednou taková masařka během bleskové akce mrštného žabího jazýčku ocitla v žabce a vyplnila celý její vnitřek, vzala jsem si tlustou ropušku na ruku a spřekvapením jsem uslyšela, že bzučí. Hlasitě bzučela ještě nejméně 15 minut, tak jsem s ní stihla oběhnout celou rodinu, a pochlubit se i u sousedů s novým vědeckým objevem, že žába bzučí. Nikdo tomu nechtěl uvěřit, tak jsem musela všem přiznat, jak k tomu došlo... A po prázdninách jsem žabkám vrátila svobodu, když už nebylo tolik času na číhání a lov much u králíkárny. 

 Největší překvapení po letech však bylo přiznání mé maminky, že se odjakživa strašně štítí žab, a protože nechtěla, aby se jich štítily i její děti, dělala před námi, že se jí žáby líbí... Kdybych to jenom tušila! Vůbec bych ji s těmi mými bzučilkami tak neobtěžovala a nestěžovala bych jí její statečný a vítězný boj! (Z naší rodiny se totiž už nikdo jiný žab neštítí.) Je pro mne ale naprosto nepochopitelné, že ze všech těch kousavých, bodavých, škrábavých, jedovatých a jinak nebezpečných prapodivných bytostí, které jsem celé dětství nadšeně nosila domů, chovala je, a vědecky zkoumala, že měla moje maminka odpor právě k těmto bezzubým, neozbrojeným, měkkým, nešikovným a úplně neškodným stvořením, která jen někde sedí, občas spolknou mouchu, ve vodě se potápějí a také skřehotají, a tou jedinou věcí, kterou dokáží člověka pozlobit, je úlek z neočekávaného výskoku...

O hadovi a žábě...

 Jednou došlo k setkání hada, žáby a mě. Na zarostlé luční pěšině mi cestu zkřížila veliká šedomodrá užovka obojková (ta se žlutými měsíčky na tvářích), s tlamou dokořán, protože se právě snažila spolknout ropuchu nafouknutou do velikosti tenisáku. Vždy, když potkám zvířátko v nouzi, snažím se mu nějak pomoci, má-li to ještě cenu, a ropucha evidentně v nouzi byla. Jenomže užovka měla evidentně hlad a vypadala po náročném lovu a boji s velikým soustem vyčerpaně. V nouzi jsem se nakonec ocitla já - vůbec jsem totiž nevěděla, jak se honem zachovat, a úplně mě to rozpoltilo! Mám zachránit žábu a ponechat vyčerpanu a hladovou užovku s nevyhnutelným úkolem, ulovit jiného nebohého tvora? Nebo mám jentak odejít s černým svědomím kvůli neposkytnutí pomoci žábě s následkem její smrti? Bylo mi jich líto obou a ohraná rada „Řiď se vždy svým srdcem!“, kterou mi často kdekdo uděloval, zde ani trošku nepomohla. Zeptala jsem se tedy svého rozumu a ten rozhodl jednoznačně ve prospěch užovky, protože je zkrátka vzácnější než ropucha. Zvěčnila jsem to drama na fotografii a šla jsem s těžkým srdcem dál svou luční pěšinou...

~

 Dlouho mi ale ta příhoda vrtala v hlavě a zanechala ve mne neodbytnou otázku : „Co je dobro a zlo?“, a ještě neodbytnější odpověď : „Dobro a zlo je ralativní. Co je pro jednoho dobré, je pro druhého zlé, a noapak. Je to jen úhel pohledu, nic víc.“ Od té doby nedělím věci na dobré a zlé, ale na ty, které jsou dobré nebo zlé pro mě, ty, které jsou zlé nebo dobré pro vás, ... zkrátka vždy je otázka dobra a zla neoddělitelně spojená s otázkou „pro koho?“. Všeobecné dobro či zlo neexistuje, je to subjektivní záležitost, pro každého trochu jiná. Had a žába mi odpověděli na jednu ze zásadních životních otázek, ale pokud ty dva učitele opět někdy potkám ve stejné situaci, při jejich každodenním zápase o život, budu opět rozpolcená při rozhodování, zda je jejich osudem, že jsem jim zkřížila cestu a někomu z nich pomohla v nouzi, či zda je mým osudem, že mi zkřížili cestu, aby mě poučili o smíření se se životem a smrtí, s naplněním a utrpením, a aby mě naučili nechat věci být a nezasahovat...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.07.2022 14:35:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Psaní o zvířatech má u čtenářů ohlas, také jsem zvědavá, jak jsi psaní o fauně pojala ty.

Ke kategorii - délka textu odpovídá spíš povídce než miniatuře, konkrétně třem krátkým povídkám. Zaujala mne druhá o lovu much pro žáby, první ne tak docela - nejsem imunní vůči "nápadu" chovat zmiji ve vaně... Ve třetí je dobrý základ - tedy onen zážitek hada požírajícího ropuchu - pokračování formou úvah o dobru či zlu /v tomto kontextu/ mi připadá nějak navíc - jedná se totiž o běžný potravní řetězec a my lidé k tomu /možná naštěstí/ nic reálně nejsme schopni "vymyslet".

 

Hned v první větě jsi užila adjektivum: krásný. Je to  málo říkající hodnotící slovo - co jeden má za krásné, druhý ne... dávám přednost konkrétnějším výrazům. Začínat větu ukazovacím zájmenem není úplně šťastné v případě, že většinou by se právě bez něj obešla.

Poukazování na to, co maminka a co tatínek mi trochu připomíná školní slohovou práci stejně jako řinutí slz štěstí z očí o Vánocích, které bych vynechala úplně.

Překlepy: spřekvapením jsem uslyšela - s překvapením jsem uslyšela

V odstavečku začínajícím: Po pár letech jsem se ještě jednou málem stala chovatelkou hada je několikrát - můj milý, mému milému atd. - možná by to šlo nahradit třeba jménem chlapce?

...a ropucha evidentně v nouzi byla. Jenomže užovka měla evidentně hlad ...

Sice jsem tragicky přišla o svou první várku pulců,

je hodně dlouhá věta, která by se lépe četla rozdělená do kratších.

Celkově bych se klonila k názoru držet se ve tvých povídkách o zvířatech konkrétního, odpozorovaného, vycházet ne z romantických a jiných představ o zvířecím světě, to bys musela psát jinou formou /pohádka, bajka či ještě jinak/.  Když text ještě podrobně projdeš a vyvaruješ se např. opakování stejných slov, nepřehledně dlouhých souvětí atd., bude to jistě k užitku...

01.07.2022 13:01:051 tipů dát kritice tipAru

jo, přesně, úhel pohledu, mění se nejen s věkem, zkušenostmi, zemí, ale i stoletím ;)

v podstatě, kdybychom viděli celej řetězec následků co rozjede každý čin, tak bychom si dávali pořádnýho majzla co děláme a nikoho by ani nenapadlo rozlišovat na nějaký dobro a zlo, ale protože jako lidi vidíme tak (a to ještě ti všímavější) jeden, dva články takového řetězu, tak prostě lidi konají něco a většině je prostě ukradený co dělá, protože prakticky nikdo není schopný dohlédnout jakou sílu ten, či onen čin vůbec má, jaký jsou jeho základní stránky, jak se přenáší, když se dotkne ostatních, jak mění ty na který dopadne a jak ti se pak budou chovat, ovlivněni takovou zkušeností. dobro a zlo je jenom prkotina :D

doslova stačí říct někomu jednu větu a ta energie tý jedný věty se bude šířit a šířit, pronikat prostorem a ovlivňovat další a další, srážet se s myšlenkami jiných... v podstatě vidět to, tak by bylo vidět, jaký je tu bordel a totální chaos, ale lidi si zvykli, jen sem tam někdo skočí ze střechy :D

01.07.2022 09:23:25dát kritice tipSilene

Editor pro komentáře je s výše uvedeným řádkováním nesouladný, tu funguje bohužel než Enter.

Při kódování doporučuji fci Ctrl + F, snáze se jejím prostřednictvím dohledávají napadená místa. (Nepodezírám autorku, že by to nevěděla, čistě preventivně, aby se o víkendu nezavařila.)

01.07.2022 09:20:47dát kritice tipSilene

Nedopatřením jsem přeskočila žábu, ale nezašlápla ji, tak proto

errata a pozn. k třetí části

O hadovi a žábě

 

Na zarostlé luční pěšině mi cestu zkřížila veliká šedomodrá užovka obojková, ta se žlutými měsíčky na tvářích a s tlamou dokořán, protože se právě snažila spolknout ropuchu nafouknutou do velikosti tenisáku.

. alternativní stylistická úprava odlehčující od složité výstavby v rámci humorného pojetí obsahu

 

. Vždy, když potkám zvířátko

. . zákeřnost VV časových: na začátku vět neoddělovat (Vždy když…), vevnitř ano (Potkám ji vždy, když mi šlápne na kuří oko.)

 

. repetice: evidentně/evidentně (typicky: zvážit záměr x nehodící se škrtněte, ale vzhledem k spolupracující repetici výrazu nouze mi přijde výstavba zdařilá, účinek se stupňuje)

 

. překlepy

vyčerpanu = vyčerpanou

ralativní = relativní

jentak = jen tak (ofiko zatím ještě; srovnej: jakž takž, které možno i jakžtakž)

noapak = naopak

 

. interpunkce

úkolem, ulovit = fuč: úkolem ulovit (infinitivní kce; neurčitek v roli přívlastku)

zlé, a naopak = zlé a naopak

jev dvojtečka:

odpověď : Dobro = pokud nejde o skóre, potom dvojtečka vždy přisedne k předcházejícímu výrazu, tj. odpověď: Dobro

 

Všeobecně bych text trochu odtížila od mírně nadbytečné interpunkce, dalo by se řešit jednodušeji, což se potom i lépe čte, lépe se klouže očima po textu. Rozuměj, není třeba vyřešena špatně, ale nemusí nutně být všude, jak byla navrstvena ve verzi aktuální v čase mého pročítání. Viz úvod.

01.07.2022 08:56:20dát kritice tipLenochod

Silene, moc děkuji za připomínky, jsou skoro stejně obsáhlé jako dílko samo ;0) - budu je rozkódovávat během víkendu. Moc si cením tvého času a trpělivosti :0) 

01.07.2022 07:35:33dát kritice tipSilene

err. dlouhá, mrk. 

01.07.2022 07:33:39dát kritice tipSilene

Přečteni zatím Hadi, vyprávění příjemné, při delším textu vyniknou mírné slabiny, vyplatí se pohrát si ještě se stylizací. Samozřejmě má-li člověk možnost pohrát si a vyladit různá kolísání. Namátkou zahlédnuté technické drobnosti níže.

Písmák má možnost pevného řádku (v rámci odstavce či sloky) vertikálně oddělitelné Shift + Enter; odstavce/sloky Enter; strany Ctrl + Enter, ale ty tuším nejsou na rozdíl od wordů a writerů zde viditelně patrné, možná zužitkovatelné při přetažení, nutno vyzkoušet. Horizontální oddělení odstavce přes pevnou mezeru z textového editoru (odstavec, odsazení a mezery), zda jde přímo zde, nevím, přepisem HTML by taky šla, ale to je asi pracné. / Když jsem zkusmo vložila obyčejné nepevné odsazení odpočtem pěti pozic na novém řádku (mezerník), zobrazily se mi jako zachované.

Vertikálně lze v editoru změnit i rozpal pro řádky (u volby písma). Pro čtení z motitoru jsou výraznější vertikální odstavce komfortní.

Z mého pohledu prolog nadbytečný.

Errata (bez nároku na úplnost):

. interpunkce

rostliny, ti když se dají = rostliny, ti, když / rostliny. Ti, když

zahrad, a vyhřívají se = zahrad a vyhřívají se VV1 + VV2 (souřadné)

(dtto) kteří se pravidelně objevují (…), a které = objevují a které

žárovce, a mozaika = žárovka a mozaika

jiného, než jeden = jiného než jeden (pouze větný člen)

 

. zamyslet se nad ukazovacími zájmeny, pomocnými příslovci

ti, ty, ten, tu (plní opravdu všechna v textu obsažená svou zdůrazňovací roli, nebo se jedná o plevel k vytržení?)

obdobný stav u příslovců (tam; lze x nelze formulovat obratněji)

 

možnost krásné pomlčky pro text (spojkovník není pomlčka)

krátká: Alt + 0150

douhá: Alt + 0151

https://znakynaklavesnici.cz/pomlcka/

i znak pro výpustku / tři tečky existuje: Alt + 0133 (ale třeba Word365 je přepíše jako automat)

obecně i pro případ apoziopeze a spol. platí: přemýšlet o smyslu jeho použití, plní pro text vůbec nějakou roli? (zde rozhodně pochybuji např. u názvů = zbytečné, srovnej: O hadech)

Vánoce jsou dle PČP od roku 1993 čertvíproč (křesťanská lobby) s verzálkou (PČP jsou doporučeními zápisu zejména pro jazykovou vrstvu spisovné češtiny, nikoli nařízeny zákonem); každopádně analogicky Štědrý den, tak i Vánoce

Dlouhá souvětí jsou celkem fajný nešvar, ovšem pokud se v nich vyzná alespoň autor. Zkrácením si pomůže mnohdy i s obtížně řešitelnou interpunkcí.

30.06.2022 22:02:18dát kritice tipK3

S těmi odstavci. Vím mně to posílá syn, ale jinak se udělají sice mezery, ale tam, kdes ji měla předtím, by se měla udělat větší, takže to je přehlednější. Snad to říkám dobře. Ale to záleží samozřejmě na tobě, není to zase tak příliš důležité.

30.06.2022 13:21:53dát kritice tipLenochod

K3 moc děkuju za tvůj čas a tip a za rady :0).

Tu poslední jsem hned vyzkoušela, dala jsem tam takovou vlnovku, doufám, že tak to bylo myšleno... Dlouhá souvětí jsou můj nešvar, zkusím se na to doma podívat a něco rozdělit...

S odstavci zde na Písmákovi si nevím rady - entrem tam vždy vznikne mezera a tu jsem chtěla mít jen mezi hlavními odstavci. Až přijdu na to, jak udělat odstavec bez mezery, určitě to ještě trochu rozčlením.

Děkuju a hezký den :0)

30.06.2022 12:34:42dát kritice tipK3

Je to hezky psané, příjemným, milým jazykem. Někde jsou příliš dlouhá souvětí, takže by neškodilo je rozdělit na menší věty. Jo a pro snadnější čtení je dobré každou změnu ve vyprávění začít od kraje aby vznikly odstavce. Ponaučení na konci by neškodilo zvýraznit ještě tečkou nebo pomlčkou v mezeře.

30.06.2022 12:29:13dát kritice tipLenochod

Algeno, děkuji za hodnocení a tip, jsem moc ráda, že tě to bavilo a ještě radši, že se zamýšlíš nad tím koncem :0) . 

30.06.2022 11:30:25dát kritice tipAlegna

Nejsem odborník, takže pocitově si myslím, že povídka je vyprávění s dějem, prozaická miniatura je krátké vyprávění, které děj nutně mít nemusí, tolik ke kategorii.

Text je na mě dost dlouhý, ale čtení mě bavilo, konec je k zamyšlení.

30.06.2022 10:38:21dát kritice tipLenochod

Evženie, moc děkuji, za hodnocení a za tip :0)

S výběrem kategorie jsem měla problém, nejraději bych to zařadila jako vyprávění, ale takovou kategorii jsem tam nenašla. O povídce jsem si myslela, že je to něco vymyšleného s fiktivními postavami (a to mě nejde, jen píšu, co jsem zažila). 400 žabiček, to je tedy pořádná sbírka! :0)

30.06.2022 09:52:50dát kritice tipEvženie Brambůrková

Mám ráda žáby (ale živé nemám, jen přes 400 exemplářů z různých materiálů) a hady ne. Jednou jsem si málem v lese sedla na zmiji a pak pár hodin nemluvila.

Závrečná část je dobrým sdělením a pravdivým ponaučením. Příroda ví, co dělá a my bychom jí do toho neměli kecat a zasahovat, protože to zvrtáme.

Jen si myslím, že je spíše povídka než miniatura.

Ale moc se mi líbila.

30.06.2022 09:09:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lenochode, děkuju za avi. Dnes mě čeká časově poměrně náročné vyhodnocení soutěže BR, podrobnější postřehy jsem schopná napsat ti zítra...

30.06.2022 08:46:16dát kritice tipsteady

asi vás oba taky namítnu, náckové posraný

30.06.2022 08:34:29dát kritice tipLenochod

Mačetu sice mám, ale radši ji používám třeba na rozseknutí velikého melouna. Škrábat se s ní v uchu to mě ještě nenapadlo ;0) ! Opravdu jsem to Kamamurovi neukradla. Spíš se divím tomu, že j.f.julián nenamítá nic proti tomu, že ty jsi opsal celou jeho báseň (kromě názvu)...

30.06.2022 08:22:24dát kritice tipsteady

strč si mačetu do ucha

30.06.2022 08:18:21dát kritice tipLenochod

Proč kamamuří, snad lenochodí vyžvatlávání, ne? Díky steady za názor. :0)

30.06.2022 08:12:46dát kritice tipsteady

kamamuří vyžvatlávání

30.06.2022 07:48:22dát kritice tipLenochod

Má první próza zde na Písmákovi...

Kdo máte čas a chuť, prosím o vaše připomínky :0)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor