Budou-li tedy verše mé vzpomínkou i na mě, pak nepsal jsem je marně!

Bože tvůj, bůh je v nás, při tobě je i proti tobě stojí, pomůže víra v něj? Ne v sebe samého, jsi hoden boha rovného. Ale každý, ať si věří komu, n.čemu chce! 

Moc pěkná báseň, Julčo!

Děkuju za koment. Mně bylo dáno, aniž bych za tím cíleně šel, psát poeSii, které "odborníci" říkají existenciální, nyní deodekadentní. K poeSii mám vztah od útlého věku, ale na to aby člověk psal tento styl, tak musí něco prožít. I když... existencialisté byli i mladí lidé... takže vlastně ten, nebo ti, kteří píší o něčem, co neprožili jsou asi lepší "básníci", protože já píšu většinou jen z toho, co jsem si zažil! Tahle poezie bývá většinou depresivní, smutná, tragická, ale i patetická, nostalgická, expresivní a sentimentální, což je u většiny lidí ŠPATNĚ, avšak, z mého pohledu je to právě to fascinující a dramatické a je to prostě můj šálek.

Já jsem naprosto depresivní, pesimistický realista, fatalista a mám za sebou hodně ran osudu, takže je o čem psát. Má trilogie Duše sebevrahů, kterou jsem začal kdysi psát jednou básní a naivně si myslel, že toto téma vyčerpám třeba max pěti básněmi, tak dnes obsahuje přes 400 básní a dalších cca 300 stran prózy. Přesto téma je nekonečné, to už dnes vím. Neumím psát (moc) o radostných věcech, o přírodě, romanticky ap., respektive, vždy se smutkem někde pod textem, což ale neznamená, že takovou poezii nemám rád. To se neobhajuji, to konstatuji.

Všimněte si, že ta nejlepší díla v jakémkoliv umění nejsou zrovna veselá...

Mně Pán pomáhá, odpouští a má se mnou trpělivost. Je to Život života mého (někde jsem tento termín slyšel a myslím, že je výstižný). Ale nechci si hrát na božího obhájce ani snižovat Vaši zkušenost. 

Co se týká básně, tak vy píšete dobrou poezii, i když beznadějnou a smutnou. 

Stvořitel (existuje-li) stvořil a tvoří a tvořit bude úplně všechno, včetně našich potíží, utrpení a osudů... Proto ho viním ze všeho. Jak se máme správně rozhodovat, když nemáme všechny informace a všechno poznání jako on? Když nám nedal všechnu moudrost, ale nutí nás se rozhodovat a pak nést zodpovědnost a důsledky, je to trochu nefér... Samozřejmě, že si za vše můžeme sami, když se špatně rozhodujeme. Ale kdo může za to, že se tu musíme plácat metodou pokus a omyl? Ten, kdo to tak vytvořil... 

Neopravuj, prosím báseň, mě se na ní líbí právě ten pocit, že Bůh je, když ne viník, tak alespoň spoluviník.

Ahoj, asi jsem zůstal tak trochu nepochopen, já viním zejména sebe. Ale vždy nechávám na čtenáři, jak báseň uchopí a pochopí, jestli to však stejně pochopí více lidí podobně jako ty, tak se na to budu muset podívat a možná i přepsat. Nechtěl jsem vše házet na Boha, i když... je-li Bůh-Osud...

Děkuju, jfj

Také ho viním (úplně ze všeho)... Zatím jsem mu odpustit nedokázala, ale vím, že ani já jsem před ním neuspěla...

Krásná báseň :0), tip