Jak ten čas letí

Děkuji, Renato. Ten úvod byl spíše pro ty mladé. My víme, jací jsme byli

a v jaké době jsme žili.

Evži, moc hezká vzpomínka protažená do dnešních dní. Bohužel, takový je život. (Ten úvod podle mě ani není nutný).

To E.B.: ..Ale i mne, samozřejmě, zajímala spousta věcí rozhodně více, než to, co jsem prostě musel dělat (ostatně, u nás na jihomoravském venkově neměly tehdy moc na výběr ani sebehezčí 16 tileté dívky (na druhou stranu, přinejmenším v očích některých tyhle naše dívky prací velmi, velmi krásněly.. :) )  )! 

Zřejmě jsi nebyl krásná 16 letá dívka, kterou zajímaly úpně jiné věci. :-)))

Hezky zapsáno.. 

((PS: Zaujala mne sentence Začaly prázdniny a co teď? :)  - Já jsem to měl celé dětství a mládí spíše takto:  ..Začaly prázdniny a co dřív?  (stavba,..., žně, ..., meruňkový sad(y), ..., pole, vinohrady,..., zvířata ve dvoře, a jejich krmivo, ..., atd., apod. ,.. )   ))

Držet se zuby nehty, Lído. 

Chce se mi napsat ach, ach na to, jak je to hezky napsané, ach na to dlouhotrvající přátelství i ach na to, že nás ubývá .....

Je to dobře, Jamardi. Na práci i na zábavu.

Dobře, že vám to vydrželo, naživo i ve vzpomínkách.

Hlava už nás, Ivi,  bolet nebude a hlavně by mi asi už sebrali řidičák :-)))

Čau Annie. Brýle jsou mocná zbraň :-)))

a jak to asi bude v roce 2072????....to já už tady nebudu....

Moc pěkně napsané. Čau brejlatá! :)

Milý Benetko, moc ti děkuji.

Philogyny - taky jsem brýle nesnášela. Až v 15 jsem si nechala dát skla do obrouček od slunečních brýlí a tak to vypadalo zajímavě. Asi mě potkala Urbánková, pak si pořídila taky takové :-)))

Pro mne poslední strofa. Tam čichám člověčinu...Když jsem dostala svoje první brejle, tak jsem je hodila do trávy, aby se nedaly najít...

Díky, Lenochodko :-)

Děkuji Zajíci Březňákovi.

To jsou nezapomenutelné zážitky, Abakus. Jako když nás honili v noci na Máchači na Benátské noci.

Děkuji ti, Luboši. Jak říká kamarádka Olina: Brýle jsou doplněk našeho obličeje.

U mňa neustále chceli môj OP - fízli, randila som na miestach, ktoré boli určené pre stranícke sanatórium.  Jedno rande som strávila skoro na záchytke - odchytili ma zelené žabičky, ako obvykle bez OP.Vyzdvihnúť si ma prišli rodičia. 

Maruško, tož ti všichni držíme palce, abys měla vadu zraku. ;-)

Děkuji ti, Hanko. Škoda, že tvá vzpomínka je tak smutná.

veľmi pekný príbeh nekonečného priateľstva...

tiež som bola približne v tom čase mladá a snívajúca, cigarety, pivo ani iný alkohol mi nechutili, kamarátom to nevadilo, zvykli si...prvý a posledný raz som fajčila v roku 1974, keď otec havaroval, videla som, čo z auta zostalo a nemohla uveriť, že prežil...

Děkuji, Prosecký.

Je to tak, Čudlo.

Jsem ráda, že se ti líbí, Mária.

Děkuji, Nami.

Čas letí jak splašený,  ale vzpomínky zůstávají. /*

to je krásne***

Hezké.

to doufám, díky!!!!!! :D

Jednou se snad, Aru, dočkáš. 

Děkuji, Ireno. A tak rychle to uběhlo.

už aby to bylo Evži, furt čekám až ze mě bude ten nivalida a furt nic :D

Pěkně vykreslený minipříběh v dlouhém, a přece krátkém čase lidského života, Evži.