„Kámoši" z pracáku - část 3.

Knírek

Blíží se postava staršího věku,
na hlavě klobouček rybářský.
Knírek vymazlený od boku k boku,
první dojem říká, že je přátelský. 
Tento dojem ovšem mnohdy klame,
umí býti zmije jedovatá.
Pokud peníze mu nedáme,
žádné činy ani slova mu nejsou svatá.

Ludra je to záludná,
hnít na úřadě a makat na černo,
ano, tahle možnost se mu jeví jako správná,
aniž by mu bylo smutno,
že tím se důchodu snad ani nedožije.
Nejhorší je fakt,
že za oporování ošklivá slova blije,
ať je to muž či žena, chybí mu takt.

Kolegyně si často neví rady,
nad stížnostmi ohánějícím se klientem,
pocit, kdy nejraději by se otočily zády,
nahradí odpověďmi s klidným tempem.
Jeho rukou sepsané stížnosti,
na kterých si dá obzvlášť práci,
jsou pro nás, bohužel, už jakousi zvyklostí,
kdy nervovat se opravdu nevyplácí.

Jak se říká, je hodný a zlý polda.
Pro tento případ zvolím jiné slovo,
patří mu titul jakéhosi maskota, 
ovšem toho špatného již let je tu mnoho.
Opravdu nic ve zlém,
ale myslím, že svůj život na ÚP dožije.
Bohužel nejde říct nic v dobrém,
neboť ne jedna kolegyně  ještě peklo zažije.