Papež a kardinál

Osmička jede na Podbabenku, v tramvaji chlap v červeném klouboučku, kardinál, pod sebou kufr na kolečkách, v něm schizofrenické evangelium, které veze papeži, ten sídlí dole u řeky v paláci z větví a igelitu, A vajcas dovezl? A víno? zvedne papež hlas, hned co uzří svého kardinála, ten ale dovezl něco cennějšího - dosud neznámé evangelium, pramen Z, Jednou ho kanonizují, vaše svatosti, koktá nadšením kardinál, Kdes to vyhrabal? bere ho papež na milost a přebírá se v lejstrech, V kontejneru za redakcí časopisu Žena a život u smíchovského nádraží, prozradí naleziště kardinál, Aha, tys byl na lihovaře, čuje papež levárnu, nahlíží do lejster, to budou jakesi chujoviny, háže vzduchem evangelium pro ženy, bere plastovou láhev s jablečným vínem, klopí ji do sebe, sune se ze stolce, usíná. Není snadné získat důvěru papeže...

Světačky

V kolik jede tramvaj na Štromajerák? Za minutu jednička, oukej. Vezmeme to do Stromovky, mohly bychom tam kempnout, anebo dole jsou Číňani, oukej? 

Dvě holky po maturitě, otevírá se jim svět, jedna je jak proutek, druhá tuční pro bič (proč muži touží štíhlé ženy chránit a milovat a tlusté svazovat a bičovat, je vpravdě ontologická otázka), jedou se přikrmit a pak v parku "smát se a rudnout a víno pít". A povedou řeči, prokládané špekem angličtiny, světačky, pořídí jednu dvě instafotky, ne víc, kvalitou se neplýtvá, ukují plány na výlet do Madridu, cestou zpátky se zastaví na kafe a víno z Proseka do Milána, Pak je ta Šumava, řekne ta tlustá, má přehled a organizačního ducha skrytého v břiše, štíhlá No jo, oukej, Magda tam vezme Jamieho, připomene tlustá, Jamie je Novozélanďan žijící ve Francii, vyučuje techniku focení mraků, s Magdou se budou brát, jenže Magdě je čtyřicet (Jamiemu padesát), tak to mají čas, cestovat, kempovat ve Stromovce, na instáči, živit se po čínských bufetech, dámejídlo až pod nos, dobrých dvacet let prázdnin je před nimi, pak se zařídí, dárce semene s perspektivou plátce alimentů, nejlíp zápaďák, oukej, vaječná klinika kousek od Stromovky, primář Pištín umí divy, pár hádek jak televizní inscenace, návrh na rozvod, děcko lepší než zlatý důl v Africe, a dalších dvacet let prázdnin před sebou. Oukej?! 

Otevírání pasáží

Už hrčí rolety, strážce václavských pasáží dostal pokyn z tranzistoru, státní rozhlas ohlásil devátou, hymna, je svátek, a už tlačí pletivo vzhůru, tyčí je jako ruský soldát rudou vlajku nad Berlínem, roleta mizí, pasáž je osvobozena. Kavárníci bratří Costů, sýrař Rudolf, co válí císařský hermelín, paní Magda z prodejny nadměrečného prádla, strážce salutuje, zrcadla se červanají, kremito u Costů pění, taky esoterička Vilma z prodejny kouzelných kamínků, nejprve přiloží ke klice amulet ze sopečné lávy osmnáct tisíc let staré, nalezené na Altaji, teprve pak odemkne, biletářka z Rokoka, stará paní Simonka, uschlá jako větvička, v kapce baterku, až zas bude jako převaděč na šumavských blatech ukazovat cestu zpozdilcům, tlustý pan Tymián vyvalí sud před prodejnu vín, nakrojí voňavý salám, hned čtyři kolečka zmizí, Ó, fermento, blaženstvím zvrátí oči, Číňan Che z bifé s taškami vltavských mušlí, děti čeká naplnit je po svatojakubsku rýží, ospalý pan Řehoř z literární kavárny Kavka chrastí klíči, Broučku, posílá mu hubičku zpoza auslagu paní Magda, dekolt těžký hříchem, ach, škoda, že je to jen fantazie, nalévá si hned skleničku, aby ji udržel na tenké nitce snění, do divadla ABC kráčí zpupný režisér, hlavu obtěžkánu geniálními nápady, to hoši z kadeřnictví pro pány se smějí jako osmačky před šulínem, paní Morin z Alžíru ještě spí, butik otevře až po siestě, pan Dušan z prodejny dalekohledů už čistí čočky, dýchnout, plivnout, setřít a už jen hledět ke hvězdám, anebo do ložnice přes ulici...