Děkuju law ... víš přece že jsem ukecaná 

Je to jako obraz, obraz za obrazem :) mám ráda to odkrývání ... a barvu světla před bouřkou - přijde mi, žes ji tu zachytila :)

Někde bych víc řezala a amputovala slova (řezník no), ale když to zkouším, není to ono ... ta slova navíc tam potřebuju :) jen mi pořád padaj na oko

... sám sotva dýcháš, když zašeptáš ...  tu se peru sama se sebou - a pak, že tu máš všechno "svoje" :D Ale divný, že mi přijde, že to básni neubírá ... chjo, jsem blbej kritik - oč nadšenější čtenář :*

Blízká je mi především obraznost prvních dvou slok. 

... poslední dva závěrečné verše bych oželela

V některých básních je poezie a poetična až příliš velká dávka. A to je patrně tento případ. S poetičnem je třeba šetřit podobně jako s cukrem, kterým posypáváme koblihy.

Hezké už v názvu. V závěru první strofy jsem měla dojem, že jsem narazila na rým. Hledám, není tam. Je to zvláštní pocit, ale nestalo se mi to prvně. Zajímalo by mě, jestli to při čtení básně takhle mají i ostatní, že občas narazí na něco, co tam není :)

Do toho o čem píšeš se myslím dokážu vcítit (já a všechny moje nejistoty). 

V závěru mi trochu vadí ta inverze, obecně mi vadí a v tomhle textu mi připadá i zbytečná (nic by se nestalo, kdyby tam nebyla). Za mě ale hezká práce.