Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 464 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Miloš Zeman. Příběh talentovaného pragmatika. Intelektuál válčí s intelektuály
datum / id16.07.2022 / 533461Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieRecenze i neliterárníDalší dílo autora
témaPolitické
zobrazeno206x
počet tipů8
v oblíbených1x
Prolog

Miloš Zeman. Příběh talentovaného pragmatika. Intelektuál válčí s intelektuály, Lubomír Kopeček, Brno 2017, nakladatelství Barrister & Principal Publishing, 311 stran

Miloš Zeman. Příběh talentovaného pragmatika. Intelektuál válčí s intelektuály

Monografie se zabývá životním a zejména politickým příběhem svého hlavního protagonisty, Miloše Zemana. Jedná se tedy vlastně o politický životopis.

Kniha politologa z Masarykovy univerzity Lubomíra Kopečka je odvážným počinem. Její hlavní hrdina totiž dosud žije a nadto je stále vrcholným politikem, nejedná se tedy o uzavřený příběh.

Studie vyšla v roce 2017, přičemž předmluva je datována srpnem téhož roku. K dokončení knihy tedy došlo během Zemanova prvního prezidentského mandátu, v době kdy už probíhala kampaň před lednovými volbami 2018.

Kopeček podává látku v chronologickém sledu. První kapitola se zabývá Zemanovým mládím, studiemi, jeho působením v době „Pražského jara“ a začínající normalizace. Budoucí politik byl tehdy nadšeným futurologem a snil o platónské utopické „vládě filosofů.“

Krátce si pobyl v KSČ, přičemž později zdůrazňoval, že se jednalo o „dubčekovskou KSČ,“ byť do „strany“ vstoupil pravděpodobně již roku 1967.

S počínající normalizací byl Zeman z KSČ vyloučen.

Futurologie se změnila v prognostiku, v níž stranické vedení vkládalo velké naděje. Zeman se nadále věnoval svému studiu budoucnosti, přičemž byl nucen se postupně přesouvat z akademické sféry na její okraj. Měl však vždy poměrně štěstí, vždy se našla pomocná ruka, a náš hrdina tak neskončil u pověstné „lopaty,“ jak se tehdy stalo mnoha jiným intelektuálům.

S postupující normalizací a zvláště pak s nástupem perestrojky v SSSR se prognostik Zeman dostával do stále hlubší a radikálnější opozice vůči režimu tehdy vládnoucímu v Československu.

V průběhu výjimečného roku (annus mirabilis) 1989 na sebe upozornil zejména svým radikálně kritickým článkem v tehdejším Technickém magazínu, následujícím krátkým vystoupením ve státní televizi a rovněž krátkým a myšlenkově nepůvodním výstupem na Letenské pláni 25. listopadu téhož roku.

V lednu 1990 byl za OF kooptován do Federálního shromáždění. Poslancem zůstal i po prvních svobodných volbách v květnu 1990 a jeho poslanecký mandát zůstal v platnosti až do zániku ČSFR na konci roku 1992. Tehdy vystupoval jako liberální politik, kritik populismu a rovněž jako jeden z posledních obhájců společného státu Čechů a Slováků.

V době rozpadu federace se stal členem levicové ČSSD a brzy i jejím předsedou. Přes velkou minulost se tato strana začátkem devadesátých let nacházela na okraji politického spektra. Zemanovi se podařilo učinit z ní v průběhu několika málo let hlavní opoziční stranu vůči vládnoucí ODS, což potvrdily parlamentní volby roku 1996.

Po dalších volbách v létě 1998 se stává předsedou tzv. „vlády sebevrahů,“ jejíž existence byla umožněna kontroverzní Opoziční smlouvou s ODS.

Nyní již levicový politik Zeman rozvíjel svůj nesporný řečnický talent, zálibu v „bonmotech“ a urážkách novinářů a politických oponentů.

Po rezignaci na post předsedy vládní ČSSD a konci svého mandátu předsedy vlády, se stal v roce 2003 horkým kandidátem na prezidenta České republiky. Jenže v nepřímé parlamentní volbě byl nakonec zvolen hlavou státu Zemanův hlavní antagonista Václav Klaus.

Tento traumatický okamžik poznamenal celý Zemanův další politický život, který zasvětil zejména pomstě „zrádcům“ z řad ČSSD, kteří jej tehdy potopili. Jednalo se zejména o jeho nástupce v čele ČSSD i české vlády Vladimíra Špidlu a o Stanislava Grosse, kterému Zeman kdysi (v roce 1996) svědčil na svatbě. Nechyběl mezi nimi ani budoucí premiér Bohuslav Sobotka.

Na následujících deset let se Zeman stal „důchodcem z Vysočiny“ či chcete-li „nejvlivnějším českým politickým důchodcem.“ V té době připravoval svůj návrat do vysoké politické hry, přestože předstíral, že s ní definitivně skončil.

V době své kampaně před přímou volbou prezidenta v roce 2013 vsadil na svou lidovou image, prezentoval se jako neohrožený tribun lidu.

Po svém zvolení v této volbě se nejprve pokusil po vzoru francouzského prezidenta de Gaulla o nastolení prezidentského systému vlády (Rusnokův kabinet), po nezdaru těchto svých dalekosáhlých záměrů se zaměřil na zahraniční politiku, ve které se pokoušel o změnu zahraniční orientace ČR východním směrem na Rusko a Čínu.

Zároveň pokračoval v budování své image lidového, zemitého prezidenta, k čemuž využíval četné „bonmoty“ a jiné slovní útoky na své nepřátele (tedy v jeho optice na nepřátele „lidu“) i nepokryté vulgarismy.

Soustavně pracoval na politickém rozklížení a zničení ČSSD, své kdysi domovské strany, a svou populistickou politikou dokonale popřel sám sebe. Stal se velice obratným technologem moci uměle rozdělujícím společnost na své zastánce („lid“) a nepřátele („elity,“ „establishment“, „pražská kavárna“).

Lubomír Kopeček se však úkolu, který si předsevzal, zhostil s maximální možnou objektivitou. Je k Zemanovi kritický, zároveň v něm však vidí velmi schopného politika. Největší problémy shledává stejně jako autor této recenze v období Zemanova prezidentství.

Knihu lze doporučit každému zájemci o skutečnou povahu a zejména motivaci našeho současného prezidenta, jakož i každému, kdo se chce zabývat českými polistopadovými dějinami.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.07.2022 18:44:39dát kritice tipZajíc Březňák

Ne nadarmo se ten jeho autobus jmenoval (jmenuje) Zemák... :-)) Dnes parkuje v Hošticích u Volyně, v areálu "Ranče Šimona Pláničky," čili, jak já někdy říkám, ve "skanzenu českého nevkusu." Prý nedostal jméno po Zemanovi, ale po zemákách, čili bramborech.  Sám Zeman to komentoval tak, že jeho voliči vesměs jedí základní potraviny... 

24.07.2022 17:23:11dát kritice tipZeanddrich E.

(Zeman byl (dosud je) zemitý.. :) )

17.07.2022 20:15:07dát kritice tipZajíc Březňák

Chápu. ;-)

17.07.2022 19:14:58dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky. Ale to byla samozřejmě jen odbočka,.

17.07.2022 16:14:46dát kritice tipZajíc Březňák

V knize Hitler a Stalin. Paralelní životopisy od britského historika Alana Bullocka najdeš dost informací k dané problematice.

17.07.2022 14:21:04dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Mám taky pocit, že sociální demokraty a další opozici z parlamentu úplně vyšachoval...

17.07.2022 14:08:56dát kritice tipZajíc Březňák

Bixley, děkuji za návštěvu. Ta kniha je taky velmi přehledná a já si při jejím čtení uvědomil taky jisté souvislosti, které mi dříve unikaly. A to i přesto, že jsem před třinácti lety, ještě na gymplu, napsal srovnávací seminární práci o Havlovi, Klausovi a právě Zemanovi. 

S tím Hitlerem to bylo trochu složitější. On nejprve řadu voleb prohrál. V letech 1924 - 1929, kdy se Výmarská republika stabilizovala a poměrně i prosperovala, se jeho nacistická strana nacházela spíše na okraji politického spektra. Po vypuknutí velké hospodářské krize v roce 1929 se ovšem dostavily volební úspěchy, kterých dokázal Hitler zužitkovat. Paradoxně se však k moci dostal díky slabosti německých konzervativních politiků až v době, kdy volební úspěchy nacistů začaly upadat. 

17.07.2022 13:59:02dát kritice tipK3

Možná fackovacího maňáska.

17.07.2022 13:49:39dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Knihu jsem sice nečetla (a asi ani nebudu), ale s recenzí se plně ztotožňuji. Napsal jsi to krásně přehledně, uvědomila jsem si zpětně některé souvislosti. Tak trochu mě napadá, co by dělal Hitler, kdyby ty volby ve třiatřicátém nevyhrál...

17.07.2022 12:56:44dát kritice tipZajíc Březňák

K3, souhlasím.

17.07.2022 12:56:08dát kritice tipZajíc Březňák

Goro, děkuji ti.

17.07.2022 09:08:042 tipů dát kritice tipK3

Věřím, že by to určitě stálo za to přečíst všem, i jeho nepříznivcům. Je dobré znát svého protivníka. Výstižná recenze.

16.07.2022 22:00:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Psaní recenzí ti sedne.

16.07.2022 20:36:06dát kritice tipZajíc Březňák

Evženie, k těm já se nepočítám. Taky tobě děkuji za návštěvu.

16.07.2022 20:35:00dát kritice tipZajíc Březňák

A já děkuji za přečtení. 

16.07.2022 20:13:26dát kritice tipSilene

Zapomněla jsem na Jaroslava Pasternaka. Z výše uvedeného celkem zřetelně plyne, že zmíněnému politikovi nikterak nefandím. Tvou recenzi na knihu jsem si přečetla ráda, cením si, že sis dal se soupisem a upozorněním na knihu práci. 

16.07.2022 20:09:51dát kritice tipSilene

Díky, Filipe. No jo. Poslední obdivuhodný muž propojený s Pražským hradem byl Josip Plečnik. (hyperbola) 

16.07.2022 19:58:04dát kritice tipZajíc Březňák

Ano, je to tam zmíněné, Silene.

16.07.2022 19:18:361 tipů dát kritice tipSilene

Filipe, zmiňuje kniha akci Olovo? 

16.07.2022 09:28:53dát kritice tipEvženie Brambůrková

Zajímavé hlavně pro ty, kteří mají o Zemanovi přehnaně dobré mínění.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor