Sedíš v své kobce zamčený
a úniku z ní není.
Rukama saháš na stěny,
kde chybí světlo denní.
.
Ta první stěna dětství je.
Má tvary hladké zdáli.
Však vzpomínky vždy rozpije.
Tam se ti všichni smáli.
.
Ta druhá stěna - rodiče,
co lásku dávat chtěli.
Však bez cukru a bez biče
to často neuměli.
.
Ta třetí stěna vztahy jsou.
Snažil ses. A ne málo.
Však nikdy nebyls jistotou,
za kterou by to stálo.
.
Protější stěny - to jsi ty,
nic cizího v nich není.
Tam promítáš si pocity
všech sebeodsouzení.
.
Odlož tu bolest vlastních pout.
Žiješ už v jiné době.
Častěji zkoušej obejmout
to dítě, co máš v sobě.