Uboze prosím 

O obyčejné věci

A snažím se ošálit 

Sama sebe

Roztrhnout se 

Uprostřed hrudi

A vypustit 

Ten hvězdný prach 

Marná snaha 

nezranit,

neztratit

a nemít strach

Pachuť podstaty věci,

Prohnilou jako většina společnosti,

Jazyk už zná, 

Říká současný hologram

Mýho minulýho já 

To já se v sobě ještě stále nevyzná

Stagnuju stabilizovaná 

Drobnými šidítky

Rádoby uspokojená

V krajině, 

Kde láska končí i začíná

a její hranice se svobodou 

Je neporušitelná,

Jejich symbióza 

Nedosažitelná

Vzdát se neochotná

Ztrácím své levitující já