Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Marseille III.

20. 07. 2022
13
29
344
Autor
Andreina

A jde se do jámy lvové.

Marseille

(červenec 2003)

III.

O chvíli později nasedali do metra na stanici Bougainville. Jako první mělo přijít na řadu ubytování.

„Kam jedeme?“ zajímalo dívku.

„Do čtvrti Camas. Na Rue Abbé de lÉpée stojí blok ošklivejch činžáků, kde jsem při pobytu ve městě doma,“ lezlo z Čočky jak z chlupaté deky, „ale pokud ti to vadí, najdem slušnej hotel.“

„Chceš mě představit rodičům?“ vyděsila se.

„Ne, to ne. Víš… já nemám rodiče,“ zazněla rozpačitá odpověď, „tedy mám, všichni maj rodiče, ale já ty svoje nepoznal.“

„Jsi z děcáku?“ zeptala se, aby ho ušetřila trapného vysvětlování.

„Jo,“ kývl a trochu zrudnul, „vadí ti to?“

„Nepřeskočilo ti, proč by mělo? Vyklop ke komu jedem, a až bude příležitost, chci vědět něco o tvý minulosti.“

„Platím si pokoj u jedný paní. Je moc prima, uvidíš.“

„To se ti vyplatí držet pokoj, když jsi tu pár dnů v roce?“

„Prcku, to asi nepochopíš. I když daleko, nějakej domov máš. Já měl poprvý vlastní pokoj v patnácti. Do tý doby nás spalo v ložnici vždycky minimálně deset. Je to jen podnájem, ale i z druhýho konce světa se mám kam vrátit. Domů, rozumíš, domů.“

„Vždycky si tam vodíš holky?“ zeptala se přímo.

Čočka opět nahodil červený odstín: „Ne, budeš první.“

„Ty si ještě neměl holku?“ vykulila oči.

„Tak jsem to nemyslel,“ rozesmál se, „neboj, nejsem panic, ale ke mně nikdy nesměly.“

„Tak proč já?“

„Jsi jinej případ, tamto byly holky na jednu noc.“

Hovor se zasekl a dívka přemýšlela o poslední větě. Je dobrý parťák a kamarád. Tušila, jak proběhne noc a třeba bude i dobrý milenec, ale vázat se nechtěla. Mohou spolu prožít pár hezkých dnů, než opět nastoupí na Mary. Musí si ještě o všem promluvit.

 

Rozhrkaný výtah dojel do čtvrtého patra omšelého, ale čistého domu. Když Čočka otevřel dveře klece, dívce se rozklepala kolena. Bylo to stejné jako vždy, když se měla seznámit s cizími lidmi. Strach jí vzal všechnu barvu z opáleného obličeje.

Čočka na ni hleděl s obavou: „Prcku, co je ti?“

„Bojím se,“ špitla.

„Čeho? Nikdo ti tu neublíží a Monique se ti bude určitě líbit.“

„Tak jdem,“ vzdychla.

Po zazvonění otevřela asi padesátiletá, štíhlá žena. Chvíli zůstala stát s komicky pootevřenými ústy, potom roztáhla paže a vykřikla, že to museli slyšet až v přízemí: „Jean-Claude, to je překvapení. Vítej doma.“

Během několika následujících okamžiků to vypadalo, že se rozhodla z potápěče vymáčknout duši. Když opět nabral dech, došlo na představení Prcka, což se neobešlo bez dalšího obětí a snad jen díky trénované tělesné konstrukci vyšla ze srdečného sevření bez fyzické újmy. Monique je zvala dál, ale Čočka odmítl.

„Jen si odložíme věci a potřebuju poradit. Mám za úkol z tohohle,“ ukázal se škodolibým úsměvem na dívku, „udělat ženskou. Čeká ji dneska večeře v nóbl restauraci s ředitelem firmy.“

Monique přejela dívku pohledem a vlepila Čočkovi symbolický pohlavek: „Sprosťáku, vždyť je to hezká holka, ale je pravda, že takto do restaurace nemůže. Slečno, to je vážná věc, kterou vyřeší jen ženské. Pojďte na chvíli dál, udělám kávu a něco na sebe hodím. Jean-Clauda necháme doma, než obstaráme nákupy.“

 

Těsně před devátou vystoupili z taxíku před restaurací Axis, na ulici de la Sainte Victorie, přímo do náruče šéfa, který je již očekával. Dívku přejel pohledem a obdivně hvízdl. Kromě Čočky, jenž měl půlhodinový předstih, ještě nikdo z Mary neviděl kolegyni jinak než v tričku a kalhotách nebo šortkách, neoprénu, či občas nedostatečně oblečenou. Nyní měla černé upnuté šaty s hlubokým výstřihem vpředu i vzadu a lodičky, které jí s vyčesanými vlasy přidaly trochu na výšce. Zlaté hvězdičky v uších nahradily kroužky z bílého zlata s červenými kamínky, což doplňoval řetízek s přívěskem ve stejném stylu. I kabelka měla podobný motiv u zapínání. Také na líčení obličeje byla znát práce dobrého salónu.

„Prcku, myslím, že budeš za hvězdu. Ředitelova žena zbledne závistí,“ ocenil šéf její vzhled a otočil se k Čočkovi, „zařídils to perfektně. Ještě mi řekni adresu hotelu, kam ji mám po večeři dovézt.“

„To nebude třeba, počkám na ni.“

„Kde bydlí?“

„U mě,“ hlesl Čočka.

„Tak hele, vy dva,“ zamračil se šéf, „co děláte o dovolený je vaše věc, ale jestli vás při něčem nachytám na palubě, skončili jste! Rozumíte!?“

„Ano,“ špitla dívka a Čočka kývl, že i on rozumí.

 

Šéf uvedl dívku do salónku, kde čekal starší prošedivělý muž s  vydutým břichem, jehož představil jako ředitele firmy. Doprovod mu dělala asi pětadvacetiletá žena, která zjevem musela budit pozornost mužské části populace. Prckovi chvíli trvalo, než se smířila s myšlenkou, že jde o tlouštíkovu manželku. Nechápala, co táhne mladé krásné ženy k o mnoho let starším mužům obrostlým vrstvami tuku. Bez ohledu na výši konta se jí dělalo špatně při myšlence, že by měla skončit s někým takovým v posteli. Mladá ženská má mít vedle sebe mladého muže.

Když se usadili u stolu, přišel šok. S hrůzou hleděla na množství vidliček, nožů a lžic různých velikostí i tvarů. Chápala, že budou sloužit k dopravě kousků jídla z talířů do úst, ale které na co použít, o tom neměla potuchy. Totéž platilo o čtyřech skleničkách. Paralyzovaná strachem z ostudy, kterou si udělá, nevnímala komplimenty ředitele na svůj vzhled ani dotazy ženy, v kterém salónu šije. Měla jediné přání. Strhat ze sebe všechna pozlátka a utéct někam daleko, kde bude sama.

„Prcku, probuď se,“ šťouchl do ni šéf, kterému došlo, jaký má problém.

„Promiňte,“ zašeptala se sklopenou hlavou a dál žmoulala roh ubrusu s pohledem upřeným na stůl. Nakonec jí pomohla z rozpaků ředitelovala žena, která vstala s omluvou, že si musí poopravit make up a vybídla dívku, aby šla také.

„Děvče, vzpamatujte se, o nic nejde,“ spustila, když vešly na toaletu, „byla jsem v úplně stejné situaci před pár lety. To zvládneme.“

„Bojím se,“ vzdychla dívka, „nevím si rady s těmi udělátky na stole.“

„Rozumím vám. Nejste zvyklá na takové stolování, ale nic na tom není. Až začnou nosit jídlo, dělejte totéž, co já a na nějaký přehmat se vykašlete. Kapitán Bescond nám o vás hodně řekl, takže chápeme, že toto není prostředí, v němž se cítíte dobře,“ usmála se na dívku, „myslím, že to nakonec zvládnete lépe, než kdybych se já měla potopit pod vodu. Hlavu vzhůru, nepanikařte a bude dobře.“

Že bude dobře, tím si nebyla vůbec jistá. Strach z komunikace s cizími lidmi působil jako obrovské závaží tisknoucí ji k zemi.

 

- pokračování -


29 názorů

Andreina
23. 07. 2022
Dát tip

Jamardi, on byl ředitel a ona pohý zaměstnanec. V očích panstva bývá povinností těch dole se přizpůsobit. I když je fakt, že o dvanáct let později nastoupil nový ředitel a to je úplně jiný formát. Ten by v takvém případě tu večeři uspořádal doma mimo pohledy zvědavého okolí.


Jamardi
23. 07. 2022
Dát tip

A když věděl, že není zvyklá stravovat se v takových restauracích, nebylo možné tu večeři zjednodušit? Možná chtěl vědět, jak si s tím poradí, když už se neuměl potopit pod hladinu.


Andreina
21. 07. 2022
Dát tip

Evženie, buďto byla rozumná, nebo jí jen toho vykuleného malého uzlíčku nervů bylo líto.


Žena ženě dokáže porozumět. Tato byla zřejmě velmi rozumná a takových není mnoho.


Andreina
21. 07. 2022
Dát tip

Jistě, Aru, je to každého volba a já ji nikomu neodpírám. Ale stejně tak mohu projevit svůj názor, který se může nebo nemusí líbit. Je to na úplně stejné úrovni, jako právo na volbu.


Aru
21. 07. 2022
Dát tip

je určité % žen, které preferují tento vztah, jestli jim a jak dlouho vydrží není náš problém, pro to co ss kdo rozhodl je každého věc, může se mi nelíbit, nebo nesouhlasit jak kdo žije, ale každý žije svůj vlastní život ve kterém dělá svá vlastní rozhodnutí za která je zodpovědný pouze on sám.

sama si minule psala, že si každý může vybrat svůj způsob žití. pokud se nějaká žena rozhodne žít s o 50 let starším mužem, je to jen a jen její věc, můžeme nesouhlasit, ale to je tak všechno, jejich životy nejsou naše životy


Andreina
21. 07. 2022
Dát tip

Aru, jistě, že je to jen jejich rozhodnutí. Jen si ještě k tomu zbývá položit otázku v kolika procentech má takový vztah budoucnost? Po fyzické stránce, kterou u mladé ženy nelze opomíjet, jí nemůže stačit, a když, jak dlouho? 


Aru
21. 07. 2022
Dát tip

pokud je to ženino rozhodnutí být s o desítky let starším mužem, je to čiště její věc, až už ji k tomu vedlo cokoli, je to jen její rozhodhutí.

zpozoroval jsem že jsou ženy, které jen co vylezou ze školy, chtějí být hned zabezpečeny a zvolí staršího majetného muže, ale rozhodly se pro to samy


Andreina
21. 07. 2022
Dát tip

Jaroslave, trefil jsi to přesně. Doma, tj. na moři a daleko od lidí je nejbezpečněji.


Andreina
21. 07. 2022
Dát tip

Kočkodánku, opět výborně vystihnuté. Pro mne je celoživotním problémem udělat ze sebe vhodný objekt ke koukání. Nejradši jsem ta šedá myška, krčící se někde v koutě. Když mě však do kouta zaženou proti mé vůli, dopadá to velice špatně.


revírník
21. 07. 2022
Dát tip

Už se bojím, co z toho zas bude. Radši tě mám doma, na moři a pod vodou.


Kočkodan
21. 07. 2022
Dát tip

Za pomoci Čočky bytné

(šaty, make-up na líčka)

je teď z Prcka dámička,

která nemá nervy klidné,

sedíc s lidmi v restauraci

z příborů se málem kácí,

ze všeho má v hlavě guláš,

strach ji zase popad,

jako prase faux pas

podle ní se udá,

cítí se jak chudák,

mladá žena řídi

nejistotu vidí,

musí pomoct přece,

odejdou směr WC,

tam jí dodá hravě kuráž.


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Maruško, stejně to byl trapas.


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Jo, Silene, kam jinam se v přístavu vrtnout.


v tejto epizódke je na dívku priveľa civilizácie ... ale všelikto jej pomáha, tak to hádam zvládne***


Silene
20. 07. 2022
Dát tip

No jo, měla jsem být obezřelejší, když loď kotví v přístavu, je nabíledni, že piráti budou v knajpě či krčmě. 


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Silene, díky, že ses zastavila a Tvým argumentům rozumím. Píši povídky, které se většinou odehrávají na moři nebo pod hladinou, a Ty jsi zrovna narazila na jednu z pevniny. Všechny jsou autentické, povětšinou tak, jak se odehrály a mám je zaznamenané v deníčku. Jen přímou řeč domýšlím, jak asi probíhala. Ale také se do nich snažím nacpat nějaké informace o moři a tvorech, kteří v něm žijí. 


Silene
20. 07. 2022
Dát tip

(Andreino, rozklikla jsem si text jen tak, trochu kvůli Marseille, trochu kvůli komentářům, zda se tu též rozpráví o oceánu a planetě. No, chci říci, napsané to máš ok, ale mě příběh dívky nezaujal, želím, že nepíšeš spíš nějaký dokument či reportáž. Tak zase jdu.)


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Ivi, a kdo potom bude číst další pokračování?


Klíďo předbíhej:-)))))))


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Prométhee a Mar, díky za Tipy.


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Alegno, díky za přízeň a doufám, že ani další části nezklamou.


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Květoni myslím, že mohu slíbit i docela zásadní zvrat v ději.


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip 8hanka

Aničko, tenkrát to ještě s vizáží žádný problém nebyl. Ve dvaceti by ženská neměla nic moc potřebovat. Tedy ne, že bych si dneska ztěžovala. Je mi devětatřicet a díky kvalitnímu jídelníčku, oplývajícímu bůčkem, škvarkami, rybami a dalšími dietními pokrmy mám pořád svých pětačtyřicet kilo. Díky dostatku pohybu (téměř denně několik hodin pod hladinou, dechová cvičení a čtyřikrát týdně trénink Wing Chun) vypadám pořád jako ženská a neudělám si ostudu, ani když sundám podprsenku. I obličej jsem si dokázala navzdory slané vodě a věčném větru dokázala udržet v kondici díky lékvaru, který mě kdysi naučil dělat kahuna Tunui. Tak na co si ztěžovat. Ušetřím a nemusím trávit hodiny u zrcadla.


Alegna
20. 07. 2022
Dát tip

Jsem napnutá a čekám na další, jinak líp než black a Hanka bych to neokomentovala, tak se k nim přidávám.


Andreina
20. 07. 2022
Dát tip

Ivi, domýšlíš se sice správně, ale přece jen ještě trochu předčasně. Snad si nemyslíš, že bych nechala Prcka vlézt do postele s chlapem, abych na něho také něco nepráskla, i když to moc hezké čtení nebude. To ale už předbýhám.


Skvělý rozjezd. Lze očekávat mnohé. Už se těším.


8hanka
20. 07. 2022
Dát tip Alegna

nepochybujem, že si vyzerala úžasne, aj keď podľa mňa si najkrajšia tam, kde sa cítiš najlepšie...

čím som staršia, tým viac oceňujem prirodzenú krásu a pohodu, ktorá z človeka vyžaruje, niekedy je až smiešne, ako sa ženy snažia utajiť vek za cenu plastík, množstva farbičiek a iných skrášľovadiel...človek má pocit, že sa baví s namaľovaným obrázkom a nie ľudskou bytosťou...ako keby nebolo dôležitejšie to, čo je v nás...


jojojo....taky bych "S hrůzou hleděla na množství vidliček, nožů a lžic různých velikostí i tvarů"......mně stačí čínské hůlky ev. nůž:-))))) ale že jsou na světě ženy, které druhou nenechají ve štychu je super....popisuješ i takovou obyčejnou věc jako ...obléknou se na večeři atd. tak, že jeden čte jedním dechem a druhý se pokouší si domyslet co bude po večeři....nojono...já vím....řekneš co sama budeš chtít...ale domejšlet se můžu...ne????:-)))))))))))))))))))))))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru