Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 464 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dívka a moře - Marseille IV.
datum / id21.07.2022 / 533602Vytisknout |
autorAndreina
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno100x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

Je dobré něco vědět o klukovi, s kterým má Prcek vlézt do postele, ale hezké čtení to nebude.

Dívka a moře - Marseille IV.

Marseille

(červenec 2003)

IV.

 

Snažila se. Opravdu se snažila, ale stejně si po dobu večeře připadala jako divoch na večeři u královského stolu. Díky prázdninám, které trávila pravidelně u moře a službě na Mary, kde převažovala francouzská kuchyně, naštěstí alespoň věděla, jak si poradit s konzumací mořských potvor. Zbytek odkoukala od ředitelovy manželky.

Horší to bylo s otázkami. Z doby pobytu na lodi zachraňoval situaci šéf, ale v oblasti soukromí chvílemi docházelo k trapným situacím. Většinou ze sebe vypravila jen krátkou větu nebo odpovědi typu ano ne. Konečně došlo i řediteli, že pozvání na večeři nebyl dobrý nápad a začal probírat plány na příští sezónu. Dívka mlčky trpěla s jediným přáním, aby již byl konec.

Dočkala se o půl jedenácté, kdy ji šéf vyprovodil před restauraci a předal Čočkovi. Hojivou náplastí byla smlouva uložená v kabelce. List papíru, podle něhož měla zajištěný další rok u společnosti a tentokrát již s plným platem. Ještě k tomu dostala šek s tučnou odměnou za podíl při zkoumání vraku pro pojišťovnu.

„Jak bylo?“ zajímalo Čočku, když vyrazili k domovu.

„Už nikdy nechci nic takovýho zažít,“ oddechla si, že má vše za sebou.

„Za chvíli dorazíme domů a zapomeneš.“

„Vedeš si mě tam jak holku do postele a slíbils mi rande,“ rýpla si.

„Promiň, tak to není. Přijmeš pozvání na rande?“

„Ráda. Půjdem pěšky a cestou mi budeš vyprávět o dětství. Potom budem chvilku rozpačitě přešlapovat před barákem, než mě pozveš na kafe,“ sdělila svou představu.

Čočka se zarazil: „Tak to bude problém. Marseille není bezpečný místo pro noční procházky, ale zkusíme to a snad přežijem,“ nechal dívku, aby se do něho zavěsila a začal vyprávět.

 

Jean-Claude Simon byl nalezenec, odložený pár dnů po porodu ve vestibulu nemocnice Saint Joseph. Neměl u sebe nic, co by mohlo rodiče identifikovat. Děcko bylo slabé a lékaři mu příliš naděje na přežití nedávali. Klučina však bojoval ze všech sil. Brzy se stal miláčkem sester na kojeneckém oddělení, kde strávil čtyři měsíce před převezením do kojeneckého ústavu. Křestní jméno prosadila vrchní sestra, platonicky zamilovaná slavného lyžaře Jean-Claude Killyho. Kde přišel k příjmení se nikdy nedozvěděl.

Po dosažením třetího roku života byl přemístěn do dětského domova poblíž marseilleského přístavu. Tam strávil dětství pod přísným dohledem sester řádu Bénédictines de Notre-Dame. Školou proplouval s průměrným prospěchem, až na malou výjimku. Od útlého věku hezky kreslil, zpočátku čímkoliv na cokoliv. Křídou ukradenou v učebně na dlažbu chodby, uhlem z kamen po stěnách nebo alespoň nehtem po zamrzlé okenní tabulce.

Ve druhé třídě si talentu všimla jeptiška vyučující výtvarnou výchovu a donesla mu skicák. Ten den změnil Jean-Claudovi život. Od počátku měly črty jediné téma, moře a lodě. Z okna ložnice byl výhled na přístav a u něho trávil se skicákem většinu volného času.

Další velký předěl nastal v jedenáctém roce, kdy se přestěhoval do druhého křídla budovy. Změnili se i vyučující. Někteří docházeli z civilní školy a přibyly nové předměty. Potom přišel den, kdy v hodině fyziky předváděl kantor úžasný pokus. Zasunul do stojanu nikol a ve ztemnělé učebně se stal zázrak. Po průchodu kouskem skla vyrazil z obyčejného paprsku bílého světla proud duhy. Něco tak neuvěřitelného klučina ještě nikdy neviděl. Jako fascinovaný sešel ke katedře, kde dlaní světlo pohladil. Potom zůstal nevěřícně zírat na učitele.

„Zajímá tě to?“ zeptal se kantor, kterého reakce žáka překvapila.

„Ano,“ hlesl Jean-Claude.

„Viděl jsi někdy, jak funguje fotoaparát?“

„Ne.“

„Chtěl bys zkusit fotografovat?“

„Ano.“

„Zítra odpoledne jdu fotit do kostela, tak ti vyjednám vycházku a půjdeš mi svítit,“ navrhl kantor a žáček nadšeně přikývl.

Z první vycházky se stalo pravidlo. Jean-Claude poznával svět, o němž doposavad neměl potuchy. Ani kantor nepřišel zkrátka. Získal pracovitého učedníka s citem pro světlo a kompozici. Roky nad skicákem nesly ovoce. Jako odměnu za pomoc mu po roce učitel pořídil starší zrcadlovku. Jean-Claude zcela odložil tužku s blokem a volný čas trávil s fotoaparátem nebo v temné komoře.

Když v patnácti letech opouštěl dětský domov, měl o budoucnosti jasno, ale čekala ho studená sprcha. Francouzské učňovské školství v té době neotevřelo obor fotograf a na studium střední školy neměl prostředky. Domov mu vyjednal nástup do učení v autodílně s plným zaopatřením, ale nenastoupil tam. Místo toho se nechal zaměstnat jako pomocný dělník v docích. Na svůj věk byl fyzicky vyspělý a zfalšovat na osobním dokladu datum narození nebyl pro šikovného fotografa problém.

Zde přišel třetí přelom hned v několika směrech. Bez fotoaparátu neudělal krok a brzo si vysloužil přezdívku Čočka, která mu již zůstala. Jeden z kolegů se věnoval sportovnímu potápění, a protože mladík zůstal věrný při pořizování obrázků lodím a moři, brzy se nechal přemluvit k prvním ponorům. Svět pod hladinou mu učaroval. Vyrobil si obal na foťák, aby mohl pořizovat obrázky pod vodou.

 

V té době opustil ubytovnu v přístavu a našel si podnájem u Monique, která mu dovolila zřídit v pokoji temnou komoru. To všechno mělo velký háček. Plat pomocného dělníka nebyl velký a koníčky lezly do peněz. Nutně potřeboval další příjem. Oběhl několik ateliérů v okolí přístavu a v jednom dostal typ na agenturu najímající fotografy na speciální akce. Jean-Claudovi bylo jedno, co bude fotit, hlavně, aby za to něco káplo.

Kapalo a hodně. Jenomže ne za focení, ale filmování. Byl sice najatý jako osvětlovač, ale ve skutečnosti dělal holku pro všechno. Podrž tohle, podej támhleto, uhni, umej tu krev, připrav další scénu, to byly nejčastější příkazy. V suterénu opuštěného činžáku probíhalo v utajení natáčení pornofilmů zaměřených na tvrdé praktiky. Pro mladíka nebylo porno neznámým žánrem a praktické zkušenosti s dívkami měl také, ale se sadistickým pojetím sexu se ještě nesetkal.

Přes tři měsíce probíhal v Jean-Claudovi duševní boj mezi pravidelným příjmem balíku franků a odporem k práci, za niž je inkasoval. Potom ohlásil podivnému týpkovi, který sám sebe nazýval uměleckým šéfem, že končí. Místo odchodu dostal další nabídku. Zatím jen svítil, připravoval scény a občas mu půjčili druhou kameru pro záběry z jiných úhlů, které nebylo možno opakovat. Teď se měl vrátit k focení za ještě větší honorář.

Na den, kdy vešel do ateliéru ukrytého za studiem, kde se natáčelo porno, neměl zapomenout do konce života. Nikdy tam nebyl a ani netušil k čemu slouží. Pouze občas odtamtud zaslechl tlumené hlasy. Dva pomocníci připravovali scénu na letišti obklopeném reflektory vytvářejícími světelné stěny. Uprostřed postele byl propletenec nahých dívčích a chlapeckých těl. Věk žádného nepřesahoval deset let.

Jean-Claudovi se při myšlence, co má následovat zvedl žaludek. Tehdy pochopil, co znamená v praxi rčení z bláta do louže. Oznámil, že definitivně končí a chtěl opustit suterén. Neuvědomil si však, že existují činnosti, kde se z rozjetého rychlíku vystoupit nedá. Objevila ho druhý den ráno jakási žena v kontejneru na odpadky a moc života v něm nezbývalo.

 

Když se po týdnu probral na nemocničním lůžku, první návštěvou ho poctil uniformovaný policista. Do protokolu nahlásil vše. Z nemocnice putoval do vazby a před soud. Vzhledem ke spolupráci při vyšetřování opustil brány vězení pro mladistvé po půl roce.

Přišel o práci a nebýt dobré duše bytné, musel by krást nebo zemřít hlady. Problémem byl věk a pobyt v kriminále. Několik měsíců se poflakoval od ničeho k ničemu, než počátkem července Monique oznámila, že mu našla práci. Radost však vyprchala po sdělení podmínek. Do dovršení plnoletosti bude dělat za ubytování a stravu s nepatrnou odměnou jako kapesné. Nebyl však v situaci, kdy by mohl odporovat.

Hned druhý den ráno si vzala Monique z práce volno, aby mohla chráněnce do nového působiště doprovodit. Když stáli na palubě Marie Antoinetty a kapitán vykládal Jean-Claudovi o náplni jeho práce, tak na peníze zapomněl. Potápění, focení, filmování, svět o němž vždy snil se zhmotnil do podoby nesoucí jméno Mary.

 

- pokračování -




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.07.2022 20:13:13dát kritice tipAndreina

Ano Ireno, tak to má být. Pomoc v pravou chvíli dokáže v člověku alespoň na chvíli vubudit dojem, že to s lidmi není ještě tak špatné.

24.07.2022 18:38:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kdo může pomoci, měl by to udělat... zajímavý díl.

23.07.2022 11:52:43dát kritice tipAndreina

Jamardi, Monique byla mateřský typ, a když už sama děti neměla, tak se starala aspoň o nešťastného nalezence.

23.07.2022 11:39:31dát kritice tipJamardi

Skvělá ženská.

22.07.2022 20:16:111 tipů dát kritice tipAndreina

Ivi, Monique byla zlatá ženská a myslím, že pro Jean-Clauda skutečná máma.

22.07.2022 19:50:41dát kritice tipblacksabbath

tjo......zaplaťpanbůh za Monique....

22.07.2022 11:42:38dát kritice tipDelfín

Andrejko, štěstí či neštěstí je hlavně stav našich duší, to, jak my sami hodnotíme stav věcí! Nebo může jít o posouzení z pohledu třetí osoby, byť ti, kterých se to týká, se tím sami netrápí a berou to s nadhledem či prostě jako přirozený vývoj a třeba i výzvu!;-)

22.07.2022 09:46:08dát kritice tipAndreina

Mirku, nejsem si jistá, že to s tím neštěstím tak úplně je, ale diskutovat o tom nehodlám.

Co se týká toho, že by jeden za druhého dal žitvot, tak to platí pro celou posádku bez ohledu. Jinak to při tomhle řemesle nejde, pokud máš mít výsledky.

21.07.2022 23:28:12dát kritice tipDelfín

A když ty ještě nešťastnější najdou, mohou být spolu šťastni, protože už ví, co život obnáší a umí se radovat i z drobností, nejsou nároční jako ta žena rybářova v pohádce o zlaté rybce. A o tom to je, Andrejko! 

Je moudrý, kdo se netrápí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má! 

Vy máte jeden druhého, sdílíte lásku k moři a filmování a rozumíte si nejen při sexu! A jeden by za druhého dal i život!

;-)

21.07.2022 22:44:56dát kritice tipAndreina

Alegno, trefilas to úplně přesně.

21.07.2022 22:43:44dát kritice tipAndreina

Kočkodánku, díky za další veršíky. Nic si z omylu ohledně původu Jean-Claudovi přezdívky nedělej. Již více lidí ji přisoudilo potravině místo optickému členu.

21.07.2022 22:36:25dát kritice tipAndreina

Evženie, neměl jednoduchý život, ale možná i proto, je z něho skvělý parťák a přítel, na něhož je vždy spolehnutí.

21.07.2022 21:26:14dát kritice tipAlegna

Tolik si toho prošel a mám pocit, že i u něho platí, co tě nezabije, to tě posílí

21.07.2022 21:02:33dát kritice tipKočkodan

Dívka říká „oui“, „non“,

znervóznělá celá,

v puse žvýká mořský plod,

krevetu, ne mřenku,

ucucává víno,

vrásky zmizí z čela,

až když je zas venku

a tam stojí božský Claude,

vydají se pěšky

zpět k Monice do podnájmu,

Jean po boku Češky

pak vypráví o svém žití

podrobně a do dýlky,

jednou byl i na smrt zbitý,

v Prcku vzbudil mnoho zájmu,

bude pětka z postýlky?

 

Tak jsem byl vyveden z omylu – já si totiž celou dobu myslel, že je Čočka Čočkou, protože na lodi vařil. (i luštěniny)

21.07.2022 20:22:31dát kritice tipEvženie Brambůrková

Štěstí v neštěstí. Ale život neměl jedoduchý.

21.07.2022 20:16:221 tipů dát kritice tipAndreina

Mirku, ten film zám z dětství, ale s citací tak úplně nesouhlasím. Spíš bych řekla, že hledají ještě nešťastnější, aby se jim to jejich neštěstí nezdálo tak velké.

21.07.2022 19:26:47dát kritice tipDelfín

Andrejko, znáš kreslený film od Disneye "Lady a Tramp?" (Lady je krásná načančaná pudlice, Tramp takový pouliční světoběžník! A prostě to mezi nimi zajiskří!

Moudrý chrt Boris tam cituje:

"Ti, kdož jdou nešťastni, hledají ještě nešťastnější, aby pak spolu s nimi byli šťastni!: ;-)

21.07.2022 16:59:19dát kritice tipAndreina

Aničko, děkuji za Tip.

21.07.2022 16:58:52dát kritice tipAndreina

Jaroslave, Mary byla víc domoven pro všechny, kdy jsme na ní žili, než domovy na pevnině. Aby také ne, vždyť nás chránila před vším špatným jedenáct měsíců v roce. Tak Čočka na ní našel tehdy azyl a nebyl poslední.

21.07.2022 15:22:33dát kritice tiprevírník

Popsalas to krátce, stručně, výstižně - a jsme doma (na Mary).

21.07.2022 14:47:54dát kritice tipAndreina

Mirku, Jean-Claude měl velké štěstí, že Monique potkal. 

Život opravdu občas tropí šprýmy, jenomže mívá hodně zvrhlý smysl pro humor. Bude vše, jen ne pohoda.

21.07.2022 14:08:58dát kritice tipDelfín

Monique je posel dobra,

Luštěnín se tetelí,

ta, již nezastraší kobra

schoulí se mu v posteli...

 

Život občas tropí šprýmy

ve spojení s Osudem,

vše má rázem průběh jiný,

smutnit více nebudem!

21.07.2022 13:30:031 tipů dát kritice tipAndreina

Maruško, díky Bohu, že se právě v tomto případě zázrak stal. O mnoho by přišly všechny ty vědecké instituce, odborné časopisy a nakonec i diváci u TV obrazovek, kteří mají občas možnost vidět zprostředkovaně Čočkovým objektivem svět pod hladinou. Nakonec i Prcek by byla ošizena.

21.07.2022 13:12:42dát kritice tipdievča z lesa

za všetko sa platí ... a sem-tam sa udeje zázrak ... príbeh je plný života***

21.07.2022 11:53:481 tipů dát kritice tipAndreina

Květoni, nebývá to lehké a Jean-Claude měl kliku, když mu Monique našla práci, která mu nejen vyhovovala, ale ještě k tomu ho vytrhla z prostředí, kdy by pravděpobně opět sklouzl do propasti. Tvrdím to pořád, moře je moudré a dokáže člověka napravit.

21.07.2022 11:32:29dát kritice tipKvětoň Zahájský

Ach jo, inu život. Ten se nemazlí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor