Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

potají

22. 07. 2022
14
11
451
Autor
Marcela.K.

zvedám ze země kousek červeného ouška

vím

občas ztrácí cit

 

rozbíjí moje nejmilejší hrnečky

a střepy  tajně odnáší  do popelnice

 

nevěří mi?

 

vyklouzla jsem jí z rukou

někdy si myslím

že neumí odpustit

 

někdy mi docházejí síly

 

drž mě

a nepouštěj

můj milý


11 názorů

Lili.
26. 07. 2022
Dát tip

To je tak silné, slova co se snáze vrývají do paměti. Takové osobní, hluboké.


I to patří k životu.  


Marcela.K.
23. 07. 2022
Dát tip

sluka, dík - to je hezké a pravdivé

 

cassy i když se může zdát, že šeptám, je to už jen vzpomínka na jedno kdysi...mám veliké štěstí - mě má kdo držet.


cassy
23. 07. 2022
Dát tip

někdy náš šepot podobá se výkřiku...


Marcela.K.
23. 07. 2022
Dát tip annnie

annnie, to se občas stane, že se střípek zasekne - dík.


Marcela.K.
23. 07. 2022
Dát tip

Hanka, já vím.

Letos to bude deset let. Když jsem psala tento text, ještě chodila. Rovnám si vzpomínky a občas, s odstupem času je upravuji pro potomky.


Markel
23. 07. 2022
Dát tip

líbí *


Janina6
23. 07. 2022
Dát tip

Krásné...


8hanka
22. 07. 2022
Dát tip Janina6

podobne ako annnie...čo všetko sa mi vybavilo...zabolelo, pohladilo, rozochvelo...mne už navždy vykĺzla z rúk ona...


annnie
22. 07. 2022
Dát tip

Ou... Až mě to maličko řízlo. Moc pěkně napsané. Tip a.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru