Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Marseille VI.

23. 07. 2022
10
34
451
Autor
Andreina

A je to tady, zas malér.

Marseille

(červenec 2003)

VI.

 

„Dík za varování, co jsou zač,“ kývl Čočka ke zbývajícím hostům.

„Dokaři a rybáři, štamgasti. Jediný, co se drogový sebranky nebojej. Před pěti roky se sloučily odborový organizace kolem přístavu do jedný. Říká se, že drogová mafie i odbory maj jednoho šéfa, ale ty dole to tak neviděj. Zatímco dělníci makaj, dealeři si vydělaj víc bez dřiny. Nenáviděj se.“

„A co policie?“ zeptala se dívka, kterou udivilo, že se veřejně schází v pohostinství lidé prodávající drogy. „Ta o drogách neví?“

„Jedou v tom s nima. Policajtům se taky hodí vedlejší příjem,“ vysvětloval potichu hospodský, ale náhle přidal na hlasitosti, když jeden ze čtyřky vstal a zamířil na toaletu, „tak máte vybráno? Nemůžu tady stát celej den.“

„Děláš ještě zapejkanej chřest?“ navázal stejně hlasitě Čočka.

„Dělám.“

„Mám vybráno a ty,“ otočil se na dívku, která volbu odsouhlasila.

 

Měli snědenou půlku porce chřestu zapékaného se slaninou a sýrem, když od stolu obsazeného dealery dva vstali a bez zeptání obsadili židle naproti dívce s Čočkou. Chvíli jen zírali, než ten menší vytáhl z kapsy dva balíčky s bílým práškem a hodil je na stůl.

„To je pro vás,“ dodal.

Čočka zavrtěl hlavou, odšoupl balíčky a dál se opět věnoval talíři.

„Řek jsem, že je to vaše,“ zvýšil dealer hlas.

Hovor v partě štamgastů utichl. Pohledy se upíraly ke stolu, kde zřejmě brzy dojde k něčemu zajímavému. Dívka odložila příbor a položila na sůl ruku sevřenou v pěst se vztyčeným palcem. V mluvě potápěčů znamení k vynoření. Čočka gesto pochopil, kývnutím dal najevo souhlas a vstali.

„Kampak?“ zeptal se dealer a i s namakaným společníkem také vstali. „Ještě jsme neuzavřeli obchod.“

„Není s kým obchodovat, o to svinstvo nestojíme,“ odbyl ho Čočka a mávl peněženkou na číšníka, přešlapujícího u nálevního pultu.

„Sednout,“ zařval dealer.

Naklonil se přes stůl a uchopil dívku za ramena při pokusu zatlačit ji zpět na lavici. Jak záhy zjistil, byla to chyba. V dívčině na pohled křehké postavě bylo nejen mnohem víc síly, než předpokládal, ale i odvahy posílené narůstající zlostí. Popadla vidličku a napřáhla ji proti dealerovu obličeji.

„Pusť, zatím máš dvě oči, ale může to bejt jinak!“ zasyčela.

Překvapený dealer ucukl, ale jeho společník vystartoval po ruce s vidličkou. Teď přišly vhod hodiny tréninku se Zrzounem. Ne pro sílu, ale rychlost reakce. Neuhnula, jen vidličku stočila proti útočící paži a hroty pronikly dlaní. Ve stejnou chvíli zaútočil Čočka pěstí proti svalovcově bradě. Nebyl však Zrzounem s jeho obrovskou silou. Protivník vyjekl bolestí při zranění ruky a zaklepal hlavou po úderu do brady, ale to bylo vše. Aniž se obtěžoval vytahováním vidličky, naklonil se přes stůl, uchopil zdravou rukou Čočku za krk a přitiskl na zeď.

V takových chvílích přestávala racionálně uvažovat. Rozum kamsi zapadl a ke slovu přišly instinkty. Ze zdi strhla nástroj podobný cepu. Mávla násadou a břevno opsalo oblouk. Protivníci zřejmě od drobného stvoření čekali cokoliv, ale útok ne. Byli natolik překvapeni, že nestačili zareagovat.

Cep učísl nagelovanou hlavu, sebral pár vlasů i s kůží a dopadl na vazounův zátylek. Výsledek všechny překvapil. Muž hekl, a jak byl v předklonu, aby udržel Čočku přimáčknutého ke zdi, rozplácl se hlavou v nedojedené porci. Pustila cep, jakoby ji pálil v rukou a vyděšeně zírala na bezvládné tělo. Netušila, jaká energie se může skrývat v obyčejném kusu zemědělského náčiní. Když mávla břevnem nad hlavou, moc síly k tomu nepotřebovala.

V hostinci zavládlo na okamžik ticho přerušované jen úpěním skalpovaného dealera. Potom se ozval hřmot padajících židlí následovaný výkřikem: „Zpátky!!!“ To na druhém konci místnosti zastavila parta štamgastů parťáky zraněných mužů, kteří vyrazili kolegům na pomoc.

Konečně se rozhýbal i hostinský. Přiběhl ke stolu, kde sáhl bezvládnému muži na krk a ulehčeně si oddechl: „Žije. Koukejte zmizet. Musím zavolat sanitu a policajty.“

 

Možná kdesi kdosi řídí běh světa i osudy jednotlivců nebo existují hodně nepříjemné náhody. Jak jinak vysvětlit, že dívka ve dveřích zakopla a než ji stačil Čočka zachytit, rozplácla se na chodníku. To všechno ve chvíli, kdy kolem projížděla hlídka policistů, kterým zřejmě bylo podezřelé, proč tak rychle opouští restaurační zařízení. V této čtvrti by nebylo nic divného, kdyby prchali od loupeže. Ještě podivnější bylo, když krátce po nich začali v rychlém tempu vycházet ze dveří další lidé.

Za minutu byli všichni zpět. Jeden policista hlídal dveře a druhý se rozhlédl po místnosti, kde ho zaujala postava ležící horní částí těla na stole s hlavou v talíři. Na tom by ještě nemuselo být nic zvláštního. Mohl to být opilec, ale ti většinou nemívají na zátylku krvavý flek ani vidličku zabodnutou v dlani. Stejně podezřele vyhlížel mládec tisknoucí si k temeni hlavy zakrvácený kapesník.

„Volali jste doktora?“ obrátil se policista k hospodskému, když zkontroloval muži v bezvědomí puls.

„Jo,“ kývl tázaný.

„Chci vidět doklady všech a vysvětlení, co se stalo.“

„Poprali se,“ vysvětlil neurčitě hospodský, „ti dva to odnesli.“

„Podrobněji, kdo se popral?“

„Tihle dva s těmahle,“ ukázal nejprve prstem na oba postižené a potom na dívku s Čočkou.

Policista si udiveně změřil pohledem oba páry. Skalpovaný mládenec byl zhruba stejné postavy jako partner ženy, ale nechápal, jakou roli v tom mohla hrát ona a gorila v bezvědomí. Potom si všiml cepu, který stále ještě ležel na zemi vedle stolu.

Než mohl pokračovat s otázkami, ozvala se siréna sanitního vozu a za pár okamžiků vtrhli do restaurace záchranáři. Po chvíli opustil vazoun místnost na nosítkách a dealerovi pomohl saniťák. Před odchodem si ještě u dveří cosi špital lékař s policistou, který potom nařídil kolegovi, aby zavolal na oddělení pro detektiva. Těžké ublížení na zdraví prý hlídka šetřit nemůže.

 

Po odjezdu sanitky policisté zapsali osobní data přítomných a objednali si kávu. Čekání na příjezd detektiva oživil jeden z rybářů, který si krátil dlouhou chvíli nad novinami.

„Já věděl, že je mi ta holka povědomá,“ vykřikl a podal noviny dalšímu u stolu, aby potvrdil jeho domněnku.

„Jasně,“ odsouhlasil mu kolega, „je to ona.“

Noviny oběhly kolem stolu a pozdvižení vzbudilo zájem policisty: „Co to tam máte?“

Muž, který měl právě v rukou noviny, je až podezřele úslužně policistovi donesl. První strana byla plná fotografií z včerejšího zásahu při výlovu mrtvoly v přístavu. Na několika z nich byla také dívka, a některý zvlášť zvídavý fotograf pořídil snímek z chvíle, kdy se převlékala. Muži u stolu napjatě sledovali policistu, jak pročítá článek. S výbuchem smíchu čekali až dočte, protože ten správný bonbónek čekal v samém závěru. Kdosi totiž zaslechl, jak dívka označila detektiva za blbce a novinářům svůj postřeh oznámil.

Policista ukázal noviny dívce: „Jste to vy?“

„Jo,“ kývla.

„Tak to vám nezávidím,“ pokýval hlavou a i s kolegou odešli na chodník před restauraci, aby unikli rýpavým poznámkám, které se začaly hrnout na adresu policie. Když o deset minut později dorazil detektiv, Prcek pochopila, že policista měl pravdu.

 

- pokračování -


34 názorů

Delfín
29. 07. 2022
Dát tip

Andrejko, nejsem netýkavka a na kočkování jsem zvyklý!

Pokud jde o práci, bylo to trochu náročné, ale byl jsem trpělivý i houževnatý a byl jsem v té čtveřici, co z té sestavy na obrázku vydržela až do finále! A že úmrtnost byla velká (mj. kluci nadýchali a šlus, kdežto já se ztrapnil, že jsem ani nevěděl, jak se do té trubičky fouká, ale zase jsem byl čistej!) a nakonec jsem to jako nejstarší přežil ve slušné formě. Končil jsem po 60. A jediný starší byl ten čiperný Moravák, 4.zleva, bezva kluk a jeho 64 jsme oslavili v blízké hospůdce v čas, kdy by normálně byla zavřeno. Byli tam jen pro nás! Bohužel, měl pak havárii, jeho auto se na přejezdu srazilo s vlakem. Tak nevím, jak nakonec dopadl. Dva kluci sice za ním byli, ale nebyl v nejlepší formě! A to na té oslavě měl i svoji paní, jedinou růži mezi trny...


Andreina
26. 07. 2022
Dát tip

Mirku, doufám, že se Tě moje rýpání moc nedotklo. Omlouvám se, ale nedokázala jsem oddolat, když jsi mi tak krásně nahrával. Samozřejmě jsem pochopila, o co šlo. 

Podle toho, co popisuješ to mohla být docela zajímavá práce, i když pro mne by byla asi trochu jednotvárná.


Delfín
25. 07. 2022
Dát tip

Nikdo nás nevodil, já jezdil třeba metrem z Holešovic z hostelu Kotva! To bylo u Vltavy s výhledem na železniční most a od řeky nás dělila betonárka, co jela nonstop. Kousek nad námi kotvil ten polský "kostel na lodi!" 

Nebyl jsem trestanec, byť do věznice to bylo kousek. Ale dělali jsme přes agenturu pro Škodu Transportion repasy dveřních pohonů, v podstatě šlo o to na té staré sérii 9201 až 9236 vyměnit duté vodící tyče za plné. Za těmi tramvajemi jsme jezdili i jinam, např.do Vokovic (ale do Šárky jsem se nikdy nepodíval, byť to bylo 1 stanici tramvaje- po noční 12 jsem toho měl dost, dělali jsem nonstop 27 směn, na 3 dny domů, vyprat  a zase zpět. Takže vlastně jak muklové či Ukrajinci...)

A u metra je ministerstvo spravedlnosti a tesco expres, tam jsem kupoval často jídlo, když jsme pak dělali noční, protože Poršáky (Škoda 14 T) odstavili kvůli tomu prasklině na brzdových blocích, ty se hromadně obměňovali, jenže dodavatel vyrobil zmetky. Tak se to hromadně všechno kontrolovalo a rentgenovalo! 

Tak nám mohli uvolnit tramvaj jen v noci! A změnili dodavatele stejně jako u těch pohonů. 9237 až 93xx. Už mají jiné pohony, jiné uchycení dveří. A do všech se dodělávala wifi a klimoška! Původně se to testovalo jen na 9224 a tuším, 9244, obě parkovaly na Pankráci. ;-)

 


Andreina
25. 07. 2022
Dát tip

Mirku, jestli to dobře chápu, tak vozovna je nedaloko, tam vás vodili na práci?


Delfín
25. 07. 2022
Dát tip

https://photos.app.goo.gl/L5jsbWMVEe5GRCzC6

Chybička se vloudila

mořská vílo rozmilá!

Až tady i mou tvář zříš,

odkud je to, snad již víš! 

;-)

 


Andreina
25. 07. 2022
Dát tip

Květoni, nebývá vždy azuro, někdy se to semele i do pořádného průšvihu, ale je fakt, že po pár týdnech přišel ještě mnohem horší zážitek.

Děkuji za Tip.


Tohle je první příhoda, kterou ti nezávidím.


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

No vida, tak on ten náš kapitán možná bude mít někdy i pravdu.


To ti mohu potvrdit. 


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Evženie, jednou jsem slyšela kapitána jak prohlásil, že kromě běsnícího moře zná jen jednu horší pohromu, běsnící ženskou. 


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip Gora

Ireno, když českou holku někdo zažene do kouta, měl by si být vědom, že se změní v divokou kočku. Dcera Husitů to má prostě v genech. To Ti ulízaní Frantíci zřejmě nevěděli.


Je dobře, že se umíte bránit. A takovým hajzlům zvlášť.


Gora
24. 07. 2022
Dát tip

Nečekaná akce a dobře napsaný díl, napětí se postupně zvyšuje a pak... zásah.


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Alegno, člověk si nesmí nechat všechno líbit a život mě naučil využívat v takovém případě vzhledu. Od holky, co měří 155 cm a váží 45 kg nikdo nečeká aktivní obranu. Moment překvapení funguje spolehlivě.


Alegna
24. 07. 2022
Dát tip

Ty se nezdáš, ty se nedáš :)


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Maruško, ono se to někdy tak vyvrbí, že jeden nestačí zírat.


platenie za zapekanú špargľu nabralo dramatický spád ... ***


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Hele, ty desperádos, v komentu chybí ješt ějedna důležitá informace, totiž z jakého místa Pankráce Tě propustili. 


Delfín
24. 07. 2022
Dát tip

No vidíš, Andrejko! Někdy touhl dobou byl ten srazík. To už jsem byl zpátky v Plzni. Jinak nás propustili 14.1.2015. Ještě si pamatuji, jak jsme si na Pankráci připíjeli na rozloučenou. Já třena koupil pár flašek slivovice!

Takové krásky nám dělaly společnost od 17.11.2013!

https://photos.app.goo.gl/tifZfz7X8U5hS7yL8

Byli jsme pěkná banda desperátů a sestava se měnila.Tahle fotka je zhruba o rok dříve! Člověk se leccos naučil. Třeba i "klepat kosu!" ;-)

https://photos.app.goo.gl/VDx1bs8kebBfUqZw5

 

Teď už jsem jen:

https://photos.app.goo.gl/tPkuyUfD4WbkoVXp6

 


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Jaroslave, říká se, že život občas tropí hlouposti, tak tehdy se opravdu vyřádil.


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Kočkodánku, tentokrát jsem se nad Tvou básní skvěle pobavila. Krásně jsi to zveršoval a moc se mi líbilo "...zato z Prcka ženský Žižka..." Děkuju.


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip

Mirku, tu hospůdku neznám. Takové věci po mě nechtěj. Dvacet let v Česku nežiji a na návštěvě v Praze jsem byla naposled v roce 2016. 

Muzikál "Kdyby tisíc klarinetů" pochopitelně znám.


Andreina
24. 07. 2022
Dát tip blacksabbath

Ivi, děkuji za připomenutí pohádky, kterou jsem kdysi viděla. Už je to hrozně dávno a spousta podobných citátů, které jsem dřív znala se mi už z hlavy vykouřilo. Česky mluvím už dvacet let sotva měsíc v roce a zoufale se snažím udržet kontakt s rodným jazykem díky knihovně, která cestuje se mnou a také psaním. 


revírník
24. 07. 2022
Dát tip

Tiše zírám.


Kočkodan
24. 07. 2022
Dát tip Andreina

Naši dva si dávaj chřest,

přisedl k nim párek sviní,

klídečku jsem dalek nyní,

brzy přijde nervů test,

nabízejí bílej hnus,

s pohodou je dávno šlus,

zato z Prcka ženský Žižka

schopen velký pecky – šiška

dealerského hovada

kusy tkáně odkládá,

z jeho krve v zátylku

nesmutním ni na chvilku,

pak přijeli poliši

a zjistili z novin

(jenom hádám – Paris Match),

co je dívka zač,

upřímně vám povím,

s obavami pohlížím

na následné dění,

potápěčka není

zrovna idol pro mlíkaře,

v duši mi zní drobný nářek...


Delfín
23. 07. 2022
Dát tip

Za moudrého se, Andrejko, nepovažuji, ale občas i slepé kuře najde zrno...

No, vybavila se mi ta část z filmu "Kdyby tisíc klarinetů", jak tam ten hlas zašeptá: "Braň se!" a z mírumilovných nástrojů se zase stanou zbraně...

I zde se cep na chvilku proměnil z dekorace ve zbraň! 

Apropos! Znáš na Novém městě tu hospůdku, kde se scházeli Podskaláci, "U voraře?" Tam na stěnách visí hudební nástroje nebo jejich části a když vcházíš, jdeš kolem šíleně rozladěného piána! ;-)


P.S. citát je z pohádky "Honza málem králem"


nojo prověřené, ale kdo to má vydržet???....jen tě trošku škádlím...............


Andreina
23. 07. 2022
Dát tip

Ivi, to s těmi vojáky je dobré. Určitě tak byli užitečnější, než při nějakém úplně zbytečném válčení.

Tuhle délku jednotlivých částí mám už léty prověřenou. Je to taový kompromis mezi těmi, kdo mají rádi kratší texty a těmi, kterým nevadí delší.

 


hrrr na ně...hrdá dcero husitská:-)))).....

A je to tady, zas malér....jak se z toho vylížete?????...

Hospodář: (vidí vojáky) „To tihle všechno zpunktovali! Honzu odvedli. V nouzi člověku pomůže. Co tu chtějí?”

Bubeník: „Co kdybychom těm chudákům trošku pomohli?”

Velitel vojáků: „Ale to nás zdrží!”

Bubeník: „Nadarmo se neříká: Co se vleče, neuteče!”

Velitel vojáků: „Má pravdu! Na můj povel: Cepy, cepy, klepy, klepy!”:-))))).......

třeba-třeba-třeba..... ten detektiv se bude bát, že to zase novináři rozmáznou...nebo.....nebo...nebo....co já vím......a hrrrr psát...tytyty.....napsala jsi to krátký.....:-)))))))))))))))))))))))))


Andreina
23. 07. 2022
Dát tip

Výborně Mirku, ty dvě závěrečné řádky v sobě zahrnují velikou moudrost.


Delfín
23. 07. 2022
Dát tip

Vstanou noví bojovníci

z těch, co mír jen chtěli,

po cepu či po sudlici

sáhnou, náhle smělí! 

 

Lasička, do mouta hnána

chrabrostí lva předčí,

někdy jedna dobrá rána

bývá to nejlepší!:-D

 


Andreina
23. 07. 2022
Dát tip

Aru, vždyť je taky Prcek hrdou dcerou svého národa. 


Aru
23. 07. 2022
Dát tip

se zemedělský načiním vyhrávaly bitvy už Husiti :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru