Pozvedni číši

líbí se mi ta zamaskovaná myšlenka, nápad,  že všichni si nasazujeme masku a hrajeme, že hrajeme - vyhrává ten, kdo to dopředu věděl a nalil ... Hele, je to kostrbaté, ale pro mě takovým zvláštně teatrálním způsobem, že se to až propisuje jako skutečnost. Bizár je dneska úplně všechno. Ale neva, alespoň jsem dobře připravená na poezii ...

Líbí se mi rubáš smíchu - ta nepřirozenost, a je tam víc takových překvapení

probleskující depresivně schizofrenní projevy hlavní postavy jsou taky zajímavé

Celkově jsem měl otázku, jestli mi vadí to, že není patrné kde se ten stav vzal, že je tam mnoho nevyřčeného, ale nakonec mi ten krátký časový úsek vyjadřující zřejmě aktuální stav nitra nějak začal dobře rezonovat

Zajímavé, těším se na další. Křik očí je super, zavytí duše - budiž..., jen mi k celkovému vyznění trochu nesedí závěrečné "trhání masky". Představovala jsem si, že právě ta maska (tedy výraz obličeje) zůstává neměnná, usmívající se, zatímco oči prozrazují křik uvnitř.

mně nevadí, že je to patetický

každej má nárok být patetickým

poslední sloka je sice plná silných slov - ale kupodivu je pro mě snesitelnější než předcházející dvě

- na nich mi vadí, že jsou tak podivně sešroubovaný, jako by si zde dělal text sám ze sebe legraci, jako by byl sám na sebe parodií...

jinak námět se mi líbí, přetvářka je nevyčerpatelný téma

Snažíš se namalovat slovy působivý obraz, což ne tak zcela vyšlo. Myšlenka /přetvářka, "odvrácená strana" mince atd./ tu neschází, jen to, jak s ní pracuješ, se mi nezdá. První strofa je asi nejzdařilejší /až na rubáš smíchu, číši/, ve druhé působí slova již trochu bezradně - nejvíc v oslovení - ciť...

Třetí mi pak přijde hodně patetická. Civilnější a současnější přístup k námětu by jistě neuškodil.