Závod Míru

:-)))no comment

 Nemám vůbec nic proti nadšencům, co se štvou několik set kilometrů v nesnesitelném parnu. A při tom bojují proti větru a dešti…Ale chci jít s dobou. V módě je teď, jak jsem si všimla, nazývat věci správnými názvy. Tak už se jenom těžko setkáte pomocnou školu. Místo ní na vás bude koukat nápis - Speciální škola. Máme nově Gymnázium olympijských nadějí. A proč ne teda Závod zmatku?
Ulice totiž mír vůbec  nepřipomínají, ani ve snu ne.  Co se kvůli těm bláznivým jízdním kolům neudělá! Policajti si bez nejmenších výčitek svědomí uzavřou všechny bloky už 3 hodiny dopředu. Copak si pak má chudák obyčejný, zmatený řidič počít? I náš tatík, majitel řidičského průkazu skupiny A,B,C,D,E i F, byl dokonce okolnostmi dohnán k ohavnému přestupku. Zhrzen uličními poměry se jal využít chodníku. S pedálem téměř na asfaltce nutil našeho Puntíka se vydrápat přes obrubu, až jsem větřila libý pach seškvařených pneumatik. Pak jsme směřovali do nedaleké pěší zóny. Jak nás lidé, dosud na poklidné odpolední procházce, proklínali! Jakýsi muž dokonce proti nám vytasil obrovský deštník.To už jsme se ale stihli bleskurychle vymotat ze spleti steziček a prosvištět akátovým houštím. S příjemnou vidinou cíle jsme si to šinuli jednosměrkou. Nepočítali jsme ovšem s další překážkou v podobě nového strážníka - chlápka s přehazovačkou, ale zato s dlouhou kozí bradkou. Fuj, ani kolo bych si o něj neopřela. Otec jeho přítomností evidentně znervózněl a naběhla mu žíla na blyštící se plešce. Nebyli jsme jediní, koho vyvedli cyklistické události z míry. Starší korpulentní dáma se zlobila na strážce zákona, že se prý nedostane včas k holiči. Skupinka mladých hladných playboyů raději zanechala své spřežení bujných oří odpočívat uprostřed křižovatky. S jiskřičkou v oku a s \"Hoši, jde se na pivko!\" se vydali do nedaleké hospůdky.
 Čekáme si tak hodinku a závodníci nikde. Abych se nenudila, vyrazila jsem uspokojovat základní lidskou potřebu, totiž jíst. Kvůli kousku žvance nevalné chuti jsem byla málem převálcována služební hlídkou. Nestalo se. A tak jsem mohla perfektně maskována kouřovými skly deptat muže zákona a cuchat mu nervy. Výstražná siréna. Dlouho nic. Kolona motorek. Nic. Osamělý jezdec. Nic, nic, nic. 200 šílenců. Nic. Uf, spadl mi kus skály ze srdce. Možná se i dostaneme ještě dnes domů! Někdy. Snad. Flegmaticky jsem pozorovala stovky spolutrpitelů. Však nás na konci ještě čekal sladký bonbónek. Fronta 2 km. Člověk by doufal, že na konci čeká aspoň milionová odměna…Omyl. Semafor a …zácpa, pravá, dopravní. Kam se hrabe \"traffic jam\" Anglánů! Za chvilku svitla naděje. Jsme v pohybu! Krok sun krok…pomalu ale jistě!!!
Na své vyhlídkové jízdě Českými Budějovicemi jsme měli tu čest setkat se se světoznámými závodníky ještě několikrát. Ta radost! Vždycky jsem jim jako správný fanda s upřímným nadšením zamávala a procedila s výrazem mučedníka: \" Ať žije závod v míru!\"
 

---