Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 464 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Příběhy z PN 5 - Martina
datum / id28.07.2022 / 533817Vytisknout |
autorTanaLarinova
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaPříběhy z PN,
zobrazeno61x
počet tipů2
v oblíbených0x
Příběhy z PN 5 - Martina

Martina byla moje spolubydlící, nastoupila do nemocnice poté, co propustili Kateřinu. Musím říct, že byla její přesný opak. Od první chvíle byla moc milá a ráda přijala mou nabídku k tykání. Provedla jsem ji oddělením a pak jsme spolu chvilku cvičily na míčích. Když Martině povolili po dvou dnech vycházky, přemluvila mě, abych s ní šla aspoň do pergoly. Venku bylo ten den krásně, na to, že byl konec září až nezvykle teplo.
„Stejně ten čas tak letí, za pár týdnů budu slavit narozeniny,“ prohodila jsem.

„Kolik ti bude, dvacet jedna?“ zeptala se Marťa.

„Ne, třicátiny budu slavit.“

„Fakt? To bych ti teda nehádala, vypadáš mladší.“

„Díky, to mě těší, žes mi takhle ubrala deset let,“ usmála jsem se.

„Budeme muset jít, už bude pět, tak aby sestry neremcaly, že jdeme pozdě,“ podívala se Martina na hodinky.



Martinu do písecké psychiatrické nemocnice přivedla anorexie. Je pravdou, že byla vážně hubeňoučká. Porce, co si dávala k jídlu, mi přišly skutečně malé, jenže pro ni to byla hora jídla. Navíc každé ráno skoro hodinu cvičila a odpoledne chodila na dlouhé vycházky. Jednou jsem jí nabídla ovesnou sušenku, ona ji ale s díky ji odmítla, že by po ní přibrala. Po dvou týdnech v nemocnici jsem začala pozorovat, že přeci jen začala víc jíst, což jí určitě byla ku prospěchu. Když mě navštívila teta, co v Písku bydlí, a přinesla mi mimo jiné nějaké ovoce, rozdělila jsem se s Martinou o banány.



Musím taky říct, že mi Martina chodila zprvu nakupovat, když jsem ještě na to nebyla psychicky připravená. Vždycky jsem jí sepsala, co bych chtěla, ona to koupila a já jí pak dala peníze. Většinou mi takhle donášela jogurty, ale párkrát mi přinesla i něco z drogerie – deodorant, čelenku, krém. Byla jsem opravdu ráda, že po protivné Kateřině přišla tak skvělá holčina. Bohužel na ni nemám žádný kontakt, ale aspoň mám památku v podobě dečky, kterou mi uháčkovala.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.08.2022 21:06:011 tipů dát kritice tipF.M.R.C.

Je to ze života. Takže skutečné. Tudíž je to neoddiskutovatelné, stalo se to, realita. Syrová, bez příkras. Chvíli smích, chvíli pláč a chvíli...mnoho dalších prožitků, pocitů...chválím.

30.07.2022 09:51:401 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Řekla bych, že ti sedne - byť i prostý - popis okolí, sledování osudů. Pozor na opakování slov:

Je pravdou, že byla opravdu hubeňoučká. Porce, co si dávala k jídlu, mi přišly opravdu malé,

Když jsem jí jednou nabídla

Když byla v nemocnici asi dva týdny,

Když mě navštívila teta, 

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor