1. Skok

2. Tam

3. Pozorování

1. Pozorování

2. Čtvrtící den

3. Papež a kardinál

Při čtení mě Pozorování nejvíc zaujalo. Téma systematického pozorování a zapisování něčeho, mi je blízké. Druhou povídku jsem četl dvakrát, líbí se mi tajemno a jazyk jakým je napsaná. Papež... právě ta stejnojmenná část je bravůrně napsaná.  

Jako obvykle se mi hlasuje těžko… protože, jak už tu několikrát zaznělo, miniatury by si nejspíš zasloužily samostatnou soutěž. Jak chcete srovnávat několikastránkový ucelený příběh – povídku s něčím takovým, co píše třeba Movsar? Tedy s jeho vybroušenými drobnůstkami, střípky, „postřehy“, jak to nazval nějaký čtenář? Tohle se prostě srovnávat nedá… No a ke všemu mám jako obvykle na tři místa čtyři, možná pět hlavních kandidátů... Takže vybírám, ale předem se omlouvám těm, na které se nedostane. Jedna povídka mě nadchla svým příběhem, i když je napsaná poměrně běžným, „obyčejným“ stylem. Jiná naopak zaujme vybroušeným jazykem, ale samotnému ději jako by něco chybělo. A kde mám pocit, že se snoubí obojí – originální styl i příběh – tam jde ve skutečnosti o mini minipovídku… No nic. Nechám obecných řečí a budu hlasovat. Podrobnější komentáře jsou u soutěžních textů.

1. Je krásné se mít, je krásné si žít

2. Tam

3. Pozorování

S těžkým srdcem jsem „bramborovou medaili“ nechala pro Čtvrtící den. Nebo pro Papeže a kardinála, kteří by rozhodně vyhráli tu soutěž miniatur, kterou tu nemáme. Tak pardon.

1. Tam

2. Čtvrtící den

3. Je krásné se mít, je krásné si žít

Takže: 

1.  Papež a kardinál

2.   Pozorování

3.    Je krásné se mít, je krásné si žít

1.       Papež a kardinál

-          Tohle dílko je v tomto soutěžním kole nejdál; oceňuji, že autor přichází neustále s novými nápady a některé jeho obrazy jsou více než povedené (háže vzduchem evangelium pro ženy…jedna je jak proutek, druhá tuční pro bič…  řekne ta tlustá, má přehled a organizačního ducha skrytého v břiše…  to hoši z kadeřnictví pro pány se smějí jako osmačky před šulínem), umně kombinuje fantaskní, snové motivy se záblesky reality, která se nedá překrýt časopisem ani dlouhými šaty…

2.       Pozorování

-          Slušně napsáno; zajímavý a dobře zpracovaný námět. Díky všímavému pozorovateli se dozvídáme leccos ze života zavražděné, třeba i to, že měla velká prsa. Jde se do detailu. Příběh je vystavěn na mottu, že „Paměti se nedá věřit.“ Aneb co je psáno, to je dáno. Postava vypravěče je originální. Možná ale – nebylo by zajímavější, kdyby se jeho popis třeba od skutečnosti lišil, byl v rozporu, a zdůraznila by se tak jeho odlišnost? Asi nejsem sám, kdo čekal větší kolotoč na konci, možná nějaký zvrat, ale nevadí.

3.       Je krásné se mít, je krásné si žít

-          Originální dílko, někdo by třeba řekl bajka. A proč ne, ta obsahuje vždy nějakou moudrost, univerzální platnost, a to tu je. Zároveň je to však sdělováno s lehkostí, kterou obzvlášť oceňuji.

-        Dále mě zaujaly Spontánní barva (zajímavá miniatura, ale přišlo mi, že nakonec vyzněla trošku do ztracena) a Skok (oceňuji hlavně autentické a dobře napsané dialogy).

Prak; není to špatný (věčně se opakující) návrat do dětství, místy příliš popisné. Tam – velice dlouhá povídka, do které jsou navíc vloženy básnička a příběh; za mě je nejlepší text psaný kurzívou, tedy jakýsi autorský monolog, který hlavně na začátku zkoumá smysl psát, pokud je to hlavně do šuplíku, je to pošetilost, snaha o únik od reality, něco víc…? To jsou jistě pocity, které zažívají mnozí z nás. Povídka má zcela jistě silné autobiografické motivy a lze chápat jako generační výpověď. Čtvrtící den – má v sobě zajímavé motivy, které jsem si ale nebyl schopný nějak smysluplně poskládat.