Ležíme tu spolu, čteme svoje díla,

nekoukáme dolů, kde je černočerná díra.

Sami dva ve tmě, jenom svíce hoří,

čas nás vždycky přetne, a svět se rázem boří.

Kouří na okně a vítr se zvedá,

já se dusím, přesto odejít se nedá.

Kapky hrají tiše, pozadí k naší hudbě,

odkrýváme duše, a jdeme ke své sudbě.

Pomalu ke mě kráčí, plaše na mě kouká,

zrak její se stáčí, vánek na nás fouká.

Chlad kradne se do kostí, klid přináší jen,

kůže roste radostí, snad to není jenom sen.