Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proces 2

31. 07. 2022
1
1
161
Autor
Kate3

První setkání vězně Severuse Snapea a Hermiony Grangerové po měsících, které profesor strávil v Azkabanu. Tam čeká na soud.

14 dní do procesu

Hermiona rychle kráčela ve svém černém podzimním kabátu po kostkách před vstupní branou do azkabanské pevnosti. Podpatky jí klapaly po rozpraskané dlažbě. Kabát jí vlál kolem kotníků v silném větru. Zabouchala starodávným klepadlem a po dveřích se rozlily kouzelné vibrující vlny. Ochranná bariéra. Tohle byl začarovaný vstup pro návštěvy. Tedy pro ty vězně, kterým byla návštěva umožněna. Malé okénko se otevřelo a za ním se objevily průzračně modré oči jakéhosi muže. „Jméno vaše a toho bastarda, za kterým jdete,“ ozvalo se za bránou hrubě.

„Hermiona Grangerová. Jsem právní zástupkyní profesora Severuse Snapea.“ Z kabelky vytáhla souhlasné vyjádření prokuratury s její obhajobou obžalovaného a nastavila ho ke špehýrce, kterou zíral strážce. Pak panty klaply a brána se otevřela.

„Hůlku.“ Natáhl chlap ruku a Hermiona mu ji poslušně odevzdala. Muž ji chvíli zkoumal a četl její poslední kouzla.

„Pojďte,“ přikázal jí zavalitý bachař v uniformě příkře. „A tady nikdo není profesor. Tady je jen plno odporných krys, který si zaslouží mučit až do skonání světa.“ Napomenul ji chrchlavým hlasem. Hermiona nereagovala. Jen zvedla hlavu. Vysoko nad nimi se na nebi tvořily temné mraky. „Tady počkejte,“ řekl znovu chlap. Poodešel pár kroků ke dveřím naproti nim, do kterých museli mířit. Žádná okna nesměřovala do tohohle vnitřního dvora. Nejspíš to byla jen nějaká optická iluze, kterou vedení věznice vykouzlilo pro tyhle příležitosti. Strážce natáhl ruce a zamumlal několik latinských formulí. Dveře se otevřely. „Jdeme,“ pronesl potom. Hermiona ho následovala do malé místnosti v přízemí, kde nebylo nic kromě pancéřových dveří na jedné straně a poličky s přihrádkami na straně druhé. Pak za nimi zaklapl zámek. Sledovala, jak strážce její hůlku odesílá na druhou stranu místnosti do jedné z přihrádek.

„Ukažte,“ uhodil na ni znovu a vytrhl jí z dlaně papír s vyjádřením ministerstva. Chvíli si ho pročítal. „Tak dobře,“ řekl nakonec. Potom se dotkl prsty levé ruky železné kliky, která byla vykována do tvaru draka. „Patro 12, cela 153,“ pronesl hlasitě. V tom se přemístili. Objevili se na začátku dlouhé chodby plné zamřížovaných cel.

„Je to ta na konci. Těch se bát nemusíte. Neslyší nás ani nevidí. Ochranné kouzlo.“ Mávl rukou směrem k místům, kde Hermiona tušila další vězně. „Tak jdeme,“ řekl znovu muž znovu krátce. Čím více se přibližovali, tím byla nervóznější. Připravila se na tuhle chvíli a znala svého bývalého profesora a jeho chování, tušila, co ji asi čeká, ale ani to ji příliš neuklidnilo.

Bachař odemkl kouzlem dveře cely a dovnitř prosvitlo pár nepatrných paprsků světla. Hermiona si musela zakrýt rukávem nos. Příšerně to tam páchlo. „Půl hodiny,“ houkl na ni bachař.

„Co chcete? Už jste mě konečně přišli potěšit Avadou?“ Ozvalo se z hadry pokrytého lůžka hlubokým chraplavým hlasem.

„To jsem já, pane profesore,“ pronesla pomalu a udělala pár kroků do cely. Strážce k nim vyslal několik paprsků, které se v podobě svítivé koule usadily u stropu, a aspoň náznakem osvětlovaly místnost bez oken. Pak dveře zabouchl.

„Kdo já?“ Pronesl znovu bez jakéhokoliv zájmu vězeň.

„Hermiona Grangerová.“ Přistoupila k němu ještě blíž, aby si ho prohlédla.

Slyšela, jak se profesor těžce uchechtl a pak zašustilo jeho roztrhané vězeňské oblečení, které zdědil pravděpodobně po nějakém dalším vězni, který zemřel. Merlín ví, na co. „Samozřejmě. Kdo jiný by mě v téhle zatuchlé díře oslovoval ‚pane‘.“ Snape se otočil a mžoural do blikajícího světla, které zářilo na Hermioninu postavu. „Co tu sakra chcete?!“ Zamračil se.

„Přišla jsem vám pomoct,“ vysvětlila prostě. „Za čtrnáct dní se koná váš proces.“ Sundala si z hlavy kapuci. A Snapeovy oči se okamžitě zaměřily na její vlnité vlasy, klouzaly dolů po krku a pak se zastavily na jejím dekoltu, který ale přes látku pláště nebyl vidět.

Profesor si ji prohlížel bez sebemenší známky emocí v obličeji. Pak se zase otočil zpátky ke zdi a lehl si. „Tak to radši zase rychle vypadněte.“

„Říkejte si, co chcete, ale tak lehce se mě nezbavíte, profesore.“ Pronesla neústupně. Pak se natáhla a dotkla se jeho ramena. „Já vám věřím, pane. Než Harryho zasáhla ta kletba, řekl mi, co viděl v myslánce ve vašich vzpomínkách.“

Snape okamžitě setřásl její ruku. „Nebuďte hloupá a s tou vaší otravnou nebelvírskou vlastností strkat nos do věcí, do kterých vám nic není, běžte do prdele. Sama víte, jak ten soud dopadne.“

„To je mi líto, že to vidíte takhle,“ opáčila a šla se opřít o zeď vedle dveří. „Pokud ale strkání nosu znamená, že vám tím zachráním život, tak se k tomu se vším sebezáporem propůjčuji.“

Profesor si povzdechl a pomalu se posadil. Hermiona si ho konečně prohlédla celého. Šedivějící prameny ve slepených vlasech. Ztrhaný a unavený obličej, hojící se šrámy na tvářích a roztržený koutek úst. Temné kruhy pod očima. Špinavá děravá košile, kalhoty a bosé nohy. „Doufám, že vám k soudu dají lepší oblečení,“ zhodnotila jeho zjev zamyšleně.

Snape se ušklíbl. „Proč vám na tom tak záleží?“

„Protože jsem vaše advokátka,“ pronesla ledabyle a čekala na jeho reakci.

„Cože?!“ zavrčel a vrávoravě vstal. Přešel těch několik kroků k ní a rozzlobeným pohledem ji propaloval. Jeho tmavé oči se jí vrývaly až do mozku.

„Můžete mě na místě proklet, ale já vás z toho vysekám, ať se děje cokoliv.“

Snapeova dlaň vystřelila k jejímu krku. Šlachovitá ruka obepnula bělostné ženské hrdlo, ale nestiskla. „Na to zapomeňte, Grangerová! Měli mi dát jako obhájkyni tu hloupou fuchtli, která by se mnou byla raz dva hotová. Mohl jsem to mít za sebou!“

„A to já právě nedovolím,“ odsekla a vracela mu stejně neústupný pohled. „Vy jste nevinný a zasloužíte si žít. Přičítejte to mojí nebelvírské urputnosti, ale já jsem to s vámi nevzdala!“ Pokusila se ho odstrčit, ale marně. I přes jeho chmurný vzhled byl pořád silnější muž nejméně o hlavu větší než ona. „Tak stiskněte, profesore. Určitě jste to chtěl udělat už dávno, když jsem vám narušovala vaše hodiny neustálými otázkami. Tak do toho!“ Vmetla mu do obličeje podobně příkře, jako on komunikoval s ní.

Chvíli nejspíš bojoval sám se sebou, jestli ji opravdu nemá uškrtit, ale pak svou ruku svěsil podél těla. „Co ode mě vůbec chcete, ženská!“ Pozoroval ji očima, které jakoby nebyly jeho. Hermionu to vlastně trochu děsilo. Byl jiný. Jakoby sám nad sebou už dávno rezignoval a jen čekal na nevyhnutelný rozsudek. Rozhodně však neztrácel na svém sarkasmu, neústupnosti a snad se přestával i víc kontrolovat a byl mnohem výbušnější.

„Abyste spolupracoval, profesore. Spolupracujte a já se postarám o to, abyste z toho vyvázl živý.“

„A vy si skutečně myslíte, a to nechci urazit vaši inteligenci, že bez právního vzdělání dokážete ten soud vyhrát? Jak to chcete udělat?“ Zkoumal bělostný obličej nevěřícně. Svým zamračeným obočím a znechuceným výrazem jí dával najevo, jak hluboce opovrhuje její osobou.

„Tak řekněme, že existují nepochybné důkazy o tom, že jste nám celou dobu pomáhal, ředitele zabil na jeho vlastní žádost a byl agentem v jeho službách. Řádu jste nosil cenné informace, které napomohly k porážce Voldemorta. Harrymu jste byl léta oporou, i když třeba ne zcela viditelnou na první pohled.“

„Vy to opravdu myslíte vážně,“ pronesl překvapeně, ale spíš na chvíli z únavy ztratil sebekontrolu, která už byla stejně dost otřesená. „Každopádně, nemám zájem. Sbohem a už se nevracejte.“ V tom se ozvalo zabouchání na dveře zvenku. Půl hodiny uběhlo.

„Tak to je smůla. Mě se tak snadno nezbavíte, Severusi. Zítra přijdu zase. Naschledanou.“ Rozloučila se a vyšla z té hnusné díry. Strážce zhasl světlo a Snapeova cela se znovu zahalila do tmy. Pak těžké dveře zapadly a bachař doprovodil Hermionu před vstupní bránu, odkud se přemístila k Weasleyovic domu. Na další den se musí pořádně prospat. Nešlo to úplně podle jejích plánů, ale taky to mohlo být mnohem horší. Severus Snape uměl zabít i bez hůlky a zatím to neudělal.


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru