Vychází slunce

a obzor se barví

jakoby někdo rozbil sklenici medu

jsou slyšet jen poslední opilci

kteří jsou ve městech vlastně za vesnické kohouty a cirkulárky

a zvony že mlčí

za své roztavené bratry

snažím se najít přítomnost

což je pro snílky celkem těžké

ale nakonec mi zase pomůžeš svým polibkem

najít pevnou zem, kteří jiní ve své pošetilosti říkají objetí

teď z mých snů se stávají duše sivých holubů

právě

a na nádražích jsou slyšet slova modliteb o odjezdech a příjezdech

a hodiny cvakají vteřinovkami zubů jako pes

jen voda stále míří k mořím

aby se vrátila k pramenům

a ptáci zpívají ze spaní

ležím vedle tebe a chápu jaké to je být knězem

protože tě nechci budit a tak zamknu ďáblovi před nosem

a necháme to na večer

až Boží muka zahalí tma a Bůh na nás nebude vidět

a taky ani na naše tělesné nedostatky

tak tě jen opatrně vezmu za ruku a skočíme

neboj, křídla ti narostou cestou

a dáme si rande na březích času

a taky ve městě a půjdeme se dívat na výlohy s duchovní literaturou a sexshopy

a pak nebudeme vědět, co s myšlenkami

tak tři, dva, jedna, teď

obejmi mě

jsme