Houpací křeslo

Těším se na chvíli

kdy usednu do houpacího křesla

zavřu oči- ocitnu se ve svém světě- tam

kde jen láska, moudrost, soucit kvete

Kde si mohu dovolit býti sama sebou

dělat jenom to, co mne doopravdy baví

Jedině tak si srdce svůj svět staví

Z radosti a pocitu hlubokého naplnění

že nastane doba

kdy nezůstane u pouhého snění

že otevřu oči- budu prožívat vše

co jsem si v houpacím křesle vysnila

Teď už to nebude jenom na chvilku

ale po celý zbytek života

mne bude provázet vděčnost a lidská dobrota