Na úrovni hmyzu

Název mi připomenul čapkovskou hru Ze života hmyzu...  Na tvém místě bych zůstala u těch hmyzích metafor a netahala bych tam už hady svlečené z kůže. Celý text bych zkrátila na třetinu, protože méně je většinou více.

@Ram: to jsou ta nenaplnena ocekavani :D

Určitě z veršů sálá silná emoce, působí na mě, že slova přicházela sama, což mi sedne. Přeju ať se psaní daří.

Velka pismena gone. A jo, vypada to lip.

Tady se to rozjelo! :D Diky vsem za podnety. Kontext: rozvod po 19 letech, 2 roky sam, den co den porad myslim na byvalou zenu. Probudim se a boom, je to tam. Porad v kruzich. Jedno, co delam. Ten cit (ci blud, pud, zavislost) je v soucasne situaci uz nadbytecny a presto se ho nedokazu zbavit, nicim zmensit, odhodit, vysvleknout. Uz to jen otravuje, vysiluje... Je to automat, jako kdyz se rozsviti zarovka a neomylne k ni zamiri mura. Takze hledam cestu ven a tenhle psany ventil je jednou z cest.

Jsi bezva čtenářka, já mám jen náladu na srandičky :-) Autor promine. Těším se na další jeho básně.

Rem, čti pořádně, kůži nesvlíká autor, on svlíká JI (tu dámu) :-)

Taky se přimlouvám za zrušení těch velkých písmen (nejen To, ale i Tebe, Tobě... používá se sice v dopisech, ale v básni na sebe příliš strhává pozornost). Některé metafory se mi velmi líbí. Naopak třeba "Moje láska k Tobě, slepá, marná, otravná" je příliš doslovné vyjádření, pro mě vlastně nadbytečné. Vnímavý čtenář z básně vyrozumí, "o čem to je". A ještě se mi nelíbil verš "Nebo jen můj... lásky blud?" Ptát se, jestli je láska lásky blud, je úsměvné, a navíc to slovní spojení zní tak trochu zastarale, máchovsky. A ty žiješ dneska.

Ahoj a děkuji. Nečekal jsem nic a jsem mile překvapený. Je to po dlouhých dvaceti letech vlastně znovu prvotina. Něco, co už potřebovalo ven. A zjistil jsem, že to má stabilizační efekt na moji rovnováhu. Moc zajímavá zkušenost. Ale není jednoduché udržet tu hnací sílu, ten mix emocí, před sebou a zároveň nad tím přemýšlet o konkrétních pocitech a ještě to stíhat zachytit, dát tomu rytmus a kadenci. Kritiku od tebe si beru k srdci a další věc zkusím s citem neuspěchat :)

Až po "hořký hlad" se mi to moc líbí. Užásná energie, tempo - pak jako by text trochu ztrácel dech

Ruší mě třeba:

Přeju si To opustit a pustit To

Odpustit a nežít To

přesněji řečeno ruší mě velké písmeno v To, jako by text náhle dělilo na kusy, bralo mu rytmus (můj subjektivní pocit při čtení). A ten první verš svojí délkou vybočuje z ostatních...a také třikrát "spaluje" skoro za sebou. Zřejmě jsi to použil pro zdůrazněni, ale na mě to úplně nefunguje.I tak má ale text hodně do sebe, zaujal mě, dávám tip a přeju hodně dalších zajímavých textů.