Být

nechci být jak ostatní tisíce
chci být spíš odvrácenou
stranou Měsíce
a taky bublinou ve vodováze
nebo jen dýmem, jako saze
nad komínem stoupat k nebi výš

a nechci být ni kovadlinou
vodou, co ocel zakalí
já chtěl bych zpívat píseň jinou
tam za poslední maštalí

chci být spíš špatnou muškou střelce
zachvěním ruky, v níž je zbraň
a v ní si zahrát na vetřelce
pro jednou nevybrat svou daň

chci šípem být, když prsty ztuhnou
šípem, jenž často mine cíl
být tady pro ty, kteří uhnou
být zde i pro ty, co nešetřil

tak rád bych chtěl být plaňkou v plotě
vlakem, co nikam nejede
a životem, jenž po životě
znovu svou přízi zapřede

únavou dětí do setmění
vesmírnou brázdou na Zemi
spánkem, v němž všechno muži, ženy
co ve dne měli, v sny přemění

kulkou, jež letí a nedoletí
byť výstřel třeskl hlasitý
posledním slovem ze závěti
v něm ztratíme se já i ty

být tulákem v snu převelikém
a stát na koncích všech svých cest
ač shrbený jak nad pětníkem
na špičkách dotýkat se hvězd

chci vodou být, již vláčí řeka
k soutoku a pak ještě dál
člověk je tady pro člověka
aby zas vrátil to, co vzal

chci být jak vločka a předem mít
vlastní místo, kam dopadnout
a poznat klid i neznat svůj klid
zbavit i nezbavit se pout

nechci už znát víc básně teskné
chybí v nich jiskra, božský tón
já chtěl bych dál jen kráčet čestně
v rytmu, v němž dýchá jenom on

klidně se perme, plačme
proste, snažte se život dohonit
možná, že je to víc než prosté
možná, že stačí
jenom být