Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Free diving
datum / id06.09.2022 / 534850Vytisknout |
autorProsecký
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaPřírodní
zobrazeno137x
počet tipů15
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
Prolog

Z Cebu City na ostrov Siquijor se nejprve jede autobusem čtyři hodiny do Liloanu. Pokračuje se trajektem do Dumaquete na ostrově Negros. V Dumaquete se musí přejet tricyklem do jiného přístavu a dalším trajektem se lze dostat do Lareny na Siquijoru. Zbytek do hotelu už se musí taxíkem. Cesta tak zabere celý den.

Free diving

„Dneska si chci užít moře. Pojedu někam na pláž,  Třeba na tu místní nejslavnější – Paliton Beach. Lehnu si a nebudu dělat nic.“ 

„Dobře, zjistím, kolik by stál cab nebo triky,“ a už se pustila do hovoru s barmanem a neopomněla si na můj účet objednat shake:

„No sugar!“     

Seděl jsem na úplně prázdné hotelové pláži a čekal. Sezóna začne až za dva měsíce a sem se turistům stejně moc nechce.. Cesta sem je zdlouhavá. Zavřel jsem oči a nejraději bych usnul. Marně jsem vzpomínal, kdy jsem se naposledy pořádně vyspal. To už se ale za mnou objevila Ria:

„Paliton Beach je na druhé straně ostrova. Asi hodinu jízdy. Taxík by stál tři tisíce.“

„To je moc i pro dva. Natož pro jednoho!“

„Myslela jsem si to. Umíš řídit motorbike?“

„No vždyť jsi včera viděla, jak jsem řádil s ATV.“

„Ale jet v provozu je něco jiného.“

„Heavy traffik in Siquijor?“

„Ne. Není. Ptám se tě ještě jednou, jestli umíš řídit motorbike?“

„Jako mladý jsem motorbike měl,“ vzpomněl jsem si na JAWU MUSTANG i na to, jak jsem v zimě dostal na dřevěném mostku v Záchlumí smyk a pomačkal blatník. To se na Filipínách nemůže stát. Náledí a sníh znají jen z bělošských pohádek.

„Počkej,“ vzpomněl jsem si, „včera jsem se přeci ptal v půjčovně. Motorbike stál 1.500 pesos na den.“

„Už jsem ti ho přivezla za 500,“ ukázala k baru, kde stála krásná červená Kawasaki.

Ušklíbl jsem se.

„Čemu se směješ?“

Měl jsem jí říct, že není správné, když se cena liší pro domorodce a cizince?

„Co budeš dělat ty?“

„Půjčila jsem si e-bike a objedu celý ostrov. Na jihu nabízejí free diving. Zavolám ti, až budu hotová a sejdeme se na Paliton. Jo, dej mi 700 na e-bike a na dobití.“

To už ale chlapík z recepce nastartoval motor a jen tak mimochodem se mě zeptal, jestli mám řidičský průkaz.

„Of course, chceš ho vidět?“

Nechtěl. Nasadil mi přilbu a já se rozjel. Těch 29 kilometrů z Aquamare Beach na Paliton jsem skutečně jel skoro hodinu. Teprve tam jsem zjistil, že neumím motorbike zamknout a po koupání mi zase museli kluci filipínští ukázat, že při startování nestačí otočit klíčkem a zmáčknout přední brzdu, ale ještě se musí stisknout takový malý knoflík.

Večer jsme čekali na trajekt do Dumaquete.

„Rio, dochází mi baterie v telefonu.“

„Dej mi ho,“ natáhla ruku, vzala si ho a zamířila k policistovi hlídkujícímu před přístavní bránou. Něco mu říkala, on si vzal telefon a odešel s ním do stanice. Dala mu ho nabít. To musím zkusit i v Evropě.

Při nastupování do trajektu jsem se rozhlížel pozorně. Byl jsem tam jediný běloch. Filipínci měli jen žabky, děti často ani to, chlapi sepraná trička a tmavé kalhoty. Ženy často s několika dětmi, dvě u nohou, jedno v náručí. Nejrůznější odstíny kůže od tmavé až po světlou. Některé tetované, často s umělými nehty. Jedna šestnácti-, sedmnáctiletá holka měla v náručí zabalené novorozeně a nějaká starší žena, sestra nebo matka, jí s ním pomáhala. Asi to bylo její první.

„Proč je tu tolik svobodných matek?“ ptal jsem se Rii, „platí jim otcové něco?“

„Every Philippina fucks a lot of boys,“ vtom se zarazila a uvědomila si, že ona sama je taky Philippina a dodala:

„Not in my case. A potom nevědí, s kým to mají. Pokud někoho označí, ten to popře.“

„A testy DNA?“

„Testy DNA jsou drahé a i soud by byl drahý. Tak se na to vykašlou.“

Nasadila si sluchátka, poslouchala svůj zádumčivý play list a prohlížela si na iphonu, jak ji natočili při free divingu.

To už se trajekt rozjel. Na obrazovce se objevily instrukce pro případ havárie a příjemný hlas nás nejprve poučil v angličtině. Když skončil, opakoval totéž v cebuánštině nebo v tagalogu. To jsem nepoznal. Pak přišla zase angličtina:

„Zastavme se na okamžik a pomodleme se!“ nevěřil jsem nejprve vlastním uším a pak ani vlastním očím.  Všichni vstali a poslouchali se sepjatýma rukama:

„Modleme se za ty, kdo trpí nemocemi anebo už zemřeli, modleme se za nemocné covidem 19, modleme se za oběti násilí, zločinů a válek, vzpomeňme na všechny, kdo trpěli při záplavách, tajfunech a výbuších sopek, na matky na celém světě, mající starost o své děti, na děti mající starost o své staré rodiče a na ty všechny hladové a zbytečně umírající!“ 

Stáli tam všichni ti tmaví muži vydělávající 4 dolary denně, všechny ty matky bez práce a bez příjmu, živící dvě tři čtyři děti bez sociálních dávek, staré ženy živící se prodejem čehokoli, co jim vydělá na trochu rýže denně a bojící se, že by musely do nemocnice, protože na to prostě nemají.

Zavřel jsem oči a dlouhou dobu jsem je nedokázal otevřít. 12000 kilometrů od domova jsem si vzpomněl, jak u nás slýcháme, že musíme myslet na „naše lidi“. A kteří to jsou, ti naši? Kam až sahají? Do Jablunkova?

Když jsme se blížili k Cebu, cvrnkla mi zpráva na WhatsAppu. Od Ghan:

„Kde jsi?“

„Za chvíli budu na Cebu South Bus Terminal.“

„Čekám na tebe u entry.“

Ria pospíchala do práce, ale chtěla mi ještě objednat taxík do hotelu.

"Nemusíš. See you ..."

Ghan opravdu stála u vchodu a zatáhla mě do kouta mimo nekonečný proud cestujících:

„Dáš mi deset tisíc na nájem? Dlužím za dva měsíce.“

„Proč bych ti je měl dávat?“

„Protože jsi mě nevzal na Siquijor.“

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.10.2022 18:10:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dík, jdu na to.

01.10.2022 18:06:44dát kritice tipProsecký

Děkuji, Goro, ano.

01.10.2022 00:17:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Prosecký, můžeme nominovat do soutěže??

07.09.2022 16:03:291 tipů dát kritice tipK3

Pořád fňukáme jak se máme špatně, ale vůbec nemáme potuchy o tom co to je se špatně mít. Dobře jsi to napsal.

07.09.2022 09:26:36dát kritice tipEvženie Brambůrková

Neuvěřitelné. Tedy pro mne určitě.

Mnohdy jsme tak přízemní a sobečtí. Hlavně, že se máme dobře. My a to stačí.

 

06.09.2022 11:10:46dát kritice tipAbakus

na to koľko je tam o free divingu - nie je zlé. Človek sa  aspooň ponorí do motlitby za druhých.

06.09.2022 11:05:08dát kritice tipKvětoň Zahájský

No jo, to jsou ty ženské. 

06.09.2022 09:56:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Parádní příběh, Prosecký. Letní nálada se náhle změní - a tys změnu dobře zachytil, ale i vypointoval ad absurdum. Podařené...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor