Poprvé

Já jen tvé světlo jsem a rybí stín

hojím tě a bolím čímsi zároveň

a svítání teď nalilo všem čistých vín

tak poprvé se pravdy napijem.  

Bude možná příliš silné touhle chvílí

víno staré roků mých a číchsi chyb

pak budem spolu hledat tak jako opilí

kam strništi ulic tak brzy kamsi jít.  

Snad na jejich konec, kde cesty vedou zpátky

a v bezvětřích se ztratit a nalézat ten dar

vyvléci všem koním hlavu ven z ohlávky

a pak je jen chvíli dlaní osedlat.

A pak opíšeme zase svoje kruhy

jako ptáci v nebi před odletem snad

a jako ten kdo je stále ve všem druhý

necháme ty slepé ve tmě vyhrávat.    

A kdyby ses bála o mne anebo smrti

neboj já jsem právě ten tvůj bílý strach

smrt ta není stejně, jako odemknutí

jen otevřeš dveře a překročíš práh.