když dva včelaři

Stavila se ráno v kanceláři za mnou manželka. Neměl jsem na ni čas, protože u mne seděl kolega, včelař začátečník. A povídal a povídal.

Měl jsem zavolat na studijní synovi, pak mu domluvit  protekci u pedagogické ředitelky. Měl jsem dodělat výroční zprávu o hospodaření akciové společnosti, měl jsem podplatit někoho, kdo by si vzal usušené seno, měl jsem jít pozdravit do účtárny, ale nemohl jsem. Kolega seděl a povídal. Po pěti minutách manželka pochopila, že musí odejít. Přišla opět před chvilkou, za minutu vyřídila vše , co bylo třeba a stačila mi ještě říct:

Nejhorší na světě, co může člověka potkat, je setkání se dvěma včelaři. Vyslechne nechtěně, kolik vytočil medu on, kolik jeho známý, kolik dostal žihadel do rukou, do nosní přepážky, pod kalhoty, do krku, jak se mu bortily plásty, jakou rychlostí se točí klikou medometu, kdy se vrací do medníku prázdné souše, jakou hustotu měl jeho med, jakou med jeho známého, že ještě vosy nelétají, kdy bude znovu vytáčet, jestli bude pršet a jestli bude medovicová snůška....

Prý jediné, co ji z jeho monologu překvapilo, byla skutečnost, že kolega neříkal medometu mrdomet.