Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 465 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Fredrik Backman: A každé ráno je cesta domů delší a delší
datum / id11.09.2022 / 534986Vytisknout |
autorJanina6
kategorieRecenze i neliterárníDalší dílo autora
zobrazeno120x
počet tipů16
v oblíbených0x
Prolog


Tentokrát z trochu jiného soudku… abyste si nemysleli, že čtu jenom sci-fi :-)


Fredrik Backman: A každé ráno je cesta domů delší a delší. Vydal Host Brno v r. 2018, přeložila Helena Matocha. 78 stran

Fredrik Backman: A každé ráno je cesta domů delší a delší

V útlé knížce s dlouhým názvem nenajdete romantickou zápletku plnou milostných vášní, přesto je to jeden z nejsilnějších příběhů o lásce, který znám. Novela vznikla z textu, publikovaného původně na blogu švédského spisovatele Fredrika Backmana (*1951), který jím chtěl upozornit na nadaci, podporující výzkum nemocí postihujících mozek. Obrovský ohlas a zájem čtenářů nakonec vedl k vydání knížky. Autor dnes už světově proslulého románu „Muž jménem Ove“ (2012, česky Host 2014) dokáže ve svých dílech velmi jemně a s pochopením, přitom ale bez sentimentu, s osobitým humorem mluvit o věcech mnohdy neveselých. Zatímco samotářský protiva Ove nevidí po smrti své ženy důvod dál žít, hrdinovi novely „A každé ráno je cesta domů delší a delší“ hrozí kromě obvyklých bolestí stáří také ztráta toho nejdražšího, co mu zbývá – vzpomínek.

„Na konci jednoho života je jeden nemocniční pokoj, uprostřed nějž někdo rozbil zelený stan. Jistý člověk se v něm probudí, zadýchaný a vyděšený, a neví, kde je. Vedle něj sedí mladý muž a šeptá: „Neboj.“

Tak začíná zvláštní příběh, odehrávající se někde na rozhraní mezi skutečností a fikcí, vzpomínkami a sny, příběh poetický a plný překvapení.

„Po náměstí přejde drak, zelený a ospalý, v rohu spí tučňáček a na břiše má otisky drobných ruček od čokolády. Vedle něj sedí hadrová sova s jedním okem. Noah je taky poznává, ti všichni bývali jeho. Draka mu dal děda, když se Noah narodil.“

 V příběhu se proplétají a potkávají životy zástupců tří generací – dědečka, syna a vnuka. Právě vztah dědečka, kterého nemoc začíná připravovat o paměť, a vnuka Noaha, který si s ním chodí povídat, je osou celého vyprávění. Několikrát však do příběhu zasahuje také dívka - žena, snový obraz dědovy životní partnerky. Její vyznání je jedno z nejhezčích, jaké jsem kdy četla: „S tebou to nikdy nebylo jednoduché, ty můj nejmilovanější tvrdohlavče, nikdy jsi nebyl diplomat. Občas bylo dokonce celkem jednoduché tě nesnášet. Ale ať se mi nikdo neopovažuje říct, že tě šlo nemilovat.“

Noah s dědou prožívá jeho obavy a zmatky a bojuje za něj těmi nejmocnějšími zbraněmi svého věku: hravostí a fantazií. „Na tom tvém nemocném mozku je fajn, že časem skvěle dokážeš udržet tajemství. To je u dědy dost důležité.“ Děda kývne. „To je pravda, to je pravda… cože jsi to říkal?“ Oba se pousmějí.“

Příjemnou součástí knihy jsou jednoduché a jemné ilustrace Elly Laytham. Podobně jako povedená obálka čtenáře „pohladí po duši“. Příběh o lásce nejen partnerské, ale také otcovské, synovské a lásce mezi dědou a vnukem určitě stojí za přečtení. Vnímám to vyprávění jako vzkaz, že i kdybychom ve stáří byli nemocní, bezmocní, blázniví, rozmrzelí a zmatení, není nic ztraceno, pokud máme člověka, který nás i takové bude mít rád.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.09.2022 16:55:01dát kritice tipMarcela.K.

"Nikdo neumře. Stane se pohádkou, jen lehce poskočí v gramatice, čas přítomný se změní na minulý."“

21.09.2022 16:54:39dát kritice tipMarcela.K.

"Jak ses do ní vlastně zamiloval?" "Asi mi zabloudila do srdce. A nenašla cestu ven. Tvoje babička nikdy neměla orientační smysl. Ta by se ztratila i na jezdících schodech. "

13.09.2022 20:53:39dát kritice tipEvženie Brambůrková

Podívám se, je to zajímavé.

13.09.2022 14:59:37dát kritice tipbixley
redaktor prózy

janino, moc děkuju za tuhle recenzi, je dobře, že spisovatelé v poslední době sahají k tématům stáří a bezmoci, obávám se, že časem to bude velký společenský problém a je třeba už teď si uvědomit, co hrozí nejen našim blízkým, ale i nám samotným a že láska je nesmírně důležitá.

13.09.2022 14:22:27dát kritice tipblacksabbath

Děkuji za tip na další knihu....

13.09.2022 13:40:21dát kritice tipJanina6

Phil, díky za návštěvu. A za krásný komentář... Knihu určitě přečteš za chvilku, je opravdu útlá. Ale pro mě nezapomenutelná...

12.09.2022 20:30:421 tipů dát kritice tipPhilogyny

Janino, chodila jsem každý den. Tváře se měnily, maminka byla. Už jsme ji neunesli. Došla jsem a v posteli naproti nová paní. Byla mladá. Řekla mi, že šla z obchodu s nákupníma taškama. Pak spadla a nemohla se pohnout. Přiběhli k ní a volali rychlou. Poláci. Manžel seděl v autě. Skončila v LDN jako ležák. Ty zelené stany jsou na více místech. Jen se o nich nemluví. Pořád se bojím. Že přijdu do práce a nebudu nic umět. Bojím se, že zklamu, tak jako kdysi mámu. Strach někdy ochromuje. Knihu se budu snažit přečíst. Poslední dobou bývám do večera v práci, pak si uvařím kafe, večeře a načítám...

12.09.2022 10:28:23dát kritice tipŠtírka

Vlastně ta recenze sama osobě je úžasná! Umíš to opravdu podat .Oveho jsem četla – skvělá knížka. Určitě si přečtu i tuto.

12.09.2022 07:54:13dát kritice tipSilene

(errata: raník belhající se cvalem k večeru)

12.09.2022 07:52:09dát kritice tipSilene

Samozřejmě jsem si myslela, že jedině sci-fi, nikdy poezii, natož jiné knížky. Vyznáním je tento deník. 

12.09.2022 07:39:09dát kritice tipJanina6

Dík za nakouknutí. Téma je to smutné, ale nadchlo mě, že se z něj dá "vydolovat" i nadhled a hravost...

12.09.2022 06:42:474 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Tohle téma se, myslím, dotýká každého. A pokud ne, tak časem bude, na to vemte jed. 

11.09.2022 20:03:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Janino, za další tip na četbu, téma mne hned zaujalo...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor