Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Můj kurz tvůrčího psaní (část II.)

12. 09. 2022
12
26
394

(...) František Kadlec vypadal nejmíň na sedmdesát a táhl z něj tuzemák. Vytahané černé tepláky a seprané tričko s nápisem Brooklyn mu zrovna nepřidávaly na eleganci; žluté zuby a prázdný pohled byly už jenom korunkou na hlavě falešného krále.  

„Co kurva chceš?!“ sjel mě na dvě doby.

Než jsem stačil cokoliv říct, zabouchl mi před nosem. 

II.

Zamířil jsem do Billy. Naštěstí měli v akci tuzemák. Jmenoval se Leon a na etiketě měl obrázek lva a plachetnice. Vzal jsem celou krabici – bylo tam hned šest krasavců s hřívou ochotných pobavit na počkání. To by mohlo stačit jako propustka a zároveň vydržet minimálně do večera.

Sám jsem si koupil jenom kafe do kelímku. Mozek mi jel naplno; nechtěl jsem ho zavařit, rodil se v něm geniální plán.

Krabice s rumem se pronesla. Ještě, že měli výtah.

Flašky ještě cinkaly, když jsem je pokládal na gumovou rohožku. Otřel jsem si pot z čela. Zazvonil jsem na Kadlece a schoval se za výtah.

„Co to… kurva…,“ ozvalo se od dveří. Pak bylo ticho, zřejmě si všiml krabice se lvy. Zdálo se mi, že slyším úlevný povzdech, než popadl krabici a odtáhl ji do svého doupěte.

Počkal jsem deset minut. To by mohlo stačit na to, aby zkonzumoval půlku prvního lva. Pokud jsem měl nějakou šanci, bylo to teď. Na první zazvonění nereagoval. Hned jak otevřel, zkontroloval rohožku, jestli tam není další krabice. Jeho rozčarování by se dalo krájet.

„To seš zas ty…,“ pronesl zklamaně, když mě uviděl stát na chodbě.

„Pane Kadleci, nezlobte se. Ten rum byl ode mě.“

Nepoznával jsem svůj hlas. Zněl sladce jako chleba s medem.

„Máš ještě nějákej?“

„Nemám – ale můžu pro něj kdykoliv skočit do Billy,“ dodal jsem kvapně.

„Dobře. A co kurva chceš?“

„Chtěl bych se od vás naučit psát, kdyby to šlo.“

Díval se na mě, jestli jsem nespadnul z Alfa Centauri. Potom se rozesmál, až se mu roztřásl nápis Brooklyn na břiše. Měl jsem dojem, že mě otcovsky obejme, k čemuž naštěstí nedošlo.

„Ser na psaní a pojď se mnou, kápnul jsem na lepší zábavu.“

Následoval jsem ho do obýváku, kde měl zatažené žaluzie. Na konferenčním stolku byla vyskládaná pyramida plechovek, jejichž smrad mi připomenul non-stopy, ve kterých končí každá pořádná pařba. Vedle pyramidy stála flaška Leonu, což mě zahřálo u srdce. Pod stolkem byla zelená plastová konev plná žluté vody. Alespoň jsem doufal, že jde o vodu, protože v celé jeskyni se nenacházela jediná kytka.

Vidíš toho navoněnýho knírače?“ zeptal se a ukázal na rozeřvanou televizi.

Podíval jsem se. Opálený padesátník s knírem zabíral celou obrazovku. Na první pohled sňatkový podvodník, obchodník s plynem, zahradník nebo ještě něco horšího.

„Tak nestůj a vezmi místo.“

Nejistě jsem usedl na gauč. Hned jsem se zabořil do čehosi měkkého a cibulově smradlavého.

„To je nějaká telenovela?“ zeptal jsem se opatrně. Čekal jsem mnohé, třeba že mě nepozve na čaj nebo že budu muset analyzovat Marcela Prousta. Ovšem to, že s nadšením sleduje telenovely, mi vyrazilo dech.

„Bych řek. A ne nějaká, ale turecká. Ten knírač se jmenuje Demet Özdemir. Říkám mu Dement. A ta plastiková krabice, kterou Dement miluje, to je nějaká O?uzhan Koç. A to není žádná kočka, vypadá stejně jako on, jenom si holí knír.“

„Teď poslouchej.“ Kadlec popadl televizní ovladač a vypnul zvuk. „Co zrovna říká Dement, studente?“

Průšvih! Jenom jsem mlčel jako mrtvá ryba. Dokonale mě zaskočil, syčák.

„S tebou je teda zábava jako v turecký márnici,“ povzdechl si Kadlec a jedním vrzem dopil Leona. „Správnej spisovatel si musí umět poradit.“

(...)


26 názorů

asi tak... :)


Podivné pachy a tekutiny nejsou dobrá vizitka. Tak jedeme dál :-)



Philogyny
26. 09. 2022
Dát tip

Kdysi jsem strašně toužila chodit do kurzu tvůrčího psaní k Lustigovi. No, umřel mi a stejně bych na to v té době neměla... : ) Dobře ti to píše.


sladce jako včelička na kytičce..


bixley
19. 09. 2022
Dát tip

To teda zírám! Povedený kurz. A říkám to sladce jak chleba s medem...


jo!! :)


trojort
15. 09. 2022
Dát tip

...jo...


Biskup z Bath a Wells
14. 09. 2022
Dát tip blacksabbath

zeptám se :)


Je možno u něj studovat dálkově???..:-))))


já? snad ne, ale papíry na to nemám.

a za tvoji poznámku děkuju, už jsem opravil, o opar v tomhle případě nešlo...


Kočkodan
13. 09. 2022
Dát tip

Já říkám, že ty (alespoň podle psaní) žádný dement asi nebudeš.

Jen drobný dotaz – měl jeden z protagonistů na puse opar? (viz „zeptal jsem se oparně“) ;-)


já to naštěstí vlastně ani neviděl :)


Aru
12. 09. 2022
Dát tip Gora

čekal jsem, že bude šmírovat přes žaluzie, nebo tak něco :D

tureckou telenovelu pamatuju, koukali na ni babi s dědou, mělo to asi tisíc dílů, nebo tak :))


to mě těší :)

 

a jak se říká v jedné reklamě: "nic není nemožné..."


Gora
12. 09. 2022
Dát tip blacksabbath

Pobavilo, Biskupe! Jen tak dál... třeba i my budeme dálkovými studenty svérázného kurzi páně spisovatele!


je to v procesu, zatím to není jasné a stát se může cokoliv...


dík a dík za podnět, teď už to asi měnit nebudu, ale pro příště... :)


Janina6
12. 09. 2022
Dát tip

Kdyby to nudilo, tak i dvě věty budou příliš. Ale to nehrozí, je to zajímavé a vtipné.


Prosecký
12. 09. 2022
Dát tip

Učební proces začal. Kolik to má dílů?


:-) 

týpek, to on zas je... ;-)


Alegna
12. 09. 2022
Dát tip

Zajímavý típek tenhle Kadlec :), bavila jsem se a jsem zvědavá, co bude ....


delší jo... nenudilo by to až už...? ;-)


Janina6
12. 09. 2022
Dát tip

Héézky se to rozvíjí... nemohly by ty kapitoly bejt delší?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru